6 C 283/2020-28 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení nesplaceného úvěru, který mu byl poskytnut na základě smlouvy o úvěru ze dne 9.1.2018 Smlouva byla evidována pod [číslo]. Žalobce uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] a žalovaným byla uzavřena rámcová smlouva o úvěru [číslo] která vymezovala podmínky, dle kterých mohl žalovaný požádat o poskytnutí úvěru. Na základě uzavřené rámcové smlouvy pak byla uzavřena jednotlivá smlouva o úvěru [číslo] na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému finanční prostředky ve výši 5 000 Kč. Finanční prostředky byly vyplaceny žalovanému na základě předchozí SMS žádosti žalovaného, a to v souladu s článkem 5 odst. 5.6 rámcové smlouvy. Poskytnuté finanční prostředky byl žalovaný povinen vrátit v souladu s článkem 10 smlouvy bezhotovostně v jediné splátce. Finanční prostředky byly poskytnuty bezúročně a bezúplatně. Žalovaný se zavázal vrátit částku 5 000 Kč se splatností 8.2.2018. Žalovaný předmětnou pohledávku nezaplatil. Pohledávka za žalovaným byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 30.10.2019 s účinností k datu 27.11.2019 převedena na žalobce. Tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 7.1.2020. 2. Žalobce svou aktivní legitimaci pro uplatnění sporného nároku prokázal předloženou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 30.10.2019 a oznámením o postoupení pohledávky ze dne 7.1.2020. 3. Žalobce podanou žalobou uplatnil po žalovaném k zaplacení částku 5 000 Kč a smluvní pokutu podle článku 12 [číslo] smlouvy a dále zákonný úrok z prodlení. Smluvní pokutu vyčíslil částkou 1 007 Kč. Žalobce uplatnil zákonný úrok z prodlení v kapitalizované výši částkou 661,37 Kč, tj. za období od prvního dne prodlení po splatnosti závazku, tj. od 9.2.2018 do 31.8.2018, kdy základem pro výpočet zákonného úroku z prodlení byla postoupená jistina pohledávky ve výši 5 000 Kč. 4. Soud vyhověl žalobě žalobce vydáním platebního rozkazu č. j. 6 C 283/2020-9 ze dne 9.10.2020, proti kterému podal žalovaný v zákonem stanovené lhůtě odpor. Nesouhlasil s tím, aby platil ve prospěch žalobce kapitalizovaný úrok a smluvní pokutu. Namítl, že při uzavření smlouvy nebyl s takovým požadavkem srozuměn. 5. Po vyjádření žalovaného vzal žalobce žalobu částečně zpět, a to ohledně požadavku na zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 661,37 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 007 Kč. Setrval na požadavku zaplacení poskytnuté jistiny ve výši 5 000 Kč a zákonného úroku z prodlení od 28.11.2019 do zaplacení. 6. S ohledem na učiněné částečně zpětvzetí žaloby soud řízení zčásti zastavil tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku podle § 96 odst. 1, 2 a 4 o.s.ř. a věc projednal bez přítomnosti účastníků. Žalobce i žalovaný s takovým postupem souhlasili, svou nepřítomnost u jednání omluvili. Při rozhodování soud vycházel z obsahu spisu a předložených listinných důkazů. 7. Soud posoudil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 1746 a § 2395, a s přihlédnutím k tomu, že se jednalo o spotřebitelský úvěr také podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném k datu uzavření smlouvy, tj. k datu 8.1.2018. 8. Předloženými listinnými důkazy (formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, rámcová smlouva [číslo] ze dne 8.1.2018, smlouva o úvěru [číslo] ze dne 9.1.2018 a výpisem z účtu žalobce a žalovaného) vzal soud za prokázané tvrzení žalobce obsažené v žalobě o tom, že právní předchůdce žalobce uzavřel se žalovaným rámcovou smlouvu dne 9.1.2018. Jedná se o smluvní typ uzavřený v souladu s ustanovením § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Na základě této rámcové smlouvy o úvěru došlo k uzavření jednotlivé smlouvy o úvěru [číslo] dne 9.1.2018. Podle smlouvy o úvěru poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému dne 9.1.2018 částku 5 000 Kč. Tato skutečnost byla rovněž prokázána zprávou Equa bank, která dle žádosti soudu poskytla výpis z účtu žalovaného za rozhodné období. Soud rovněž dotazem na tuto banku zjistil, že žalovaný byl majitelem označeného účtu k datu 9.1.2018. Žalovaný získal finanční prostředky na základě vyplněného formuláře zaslaného právnímu předchůdci žalobce. Po vyplnění a zaslání formuláře byl žalovaný povinen seznámit se se smlouvou o úvěru. Po odsouhlasení této smlouvy ze strany žalovaného došlo k zaslání SMS s unikátním kódem pro potvrzení. Následně byla žalovanému zaslána požadovaná částka ve výši 5 000 Kč. Tuto skutečnost žalovaný stvrdil podpisem smlouvy o úvěru. Smlouvou o úvěru žalobce dále prokázal své tvrzení o tom, že se žalovaný zavázal vrátit poskytnuté finanční prostředky ve výši 5 000 Kč ve lhůtě do 30 dnů. Pro případ prodlení s úhradou závazku byla ve smlouvě sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z nesplacené výše závazku za každý den prodlení a možnost věřitele požadovat po žalovaném zaplacení úroku z prodlení v zákonem stanovené výši. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že nemá neuhrazené splatné dluhy, má pravidelný příjem a je schopen úvěr splácet. 9. S ohledem na shora uvedené nelze přisvědčit tvrzení žalobce o tom, že v souladu s ustanovením § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, náležitě posoudil schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet poskytnutý úvěr. Jedná se o závazek, podle kterého je věřitel povinen vynaložit odbornou péči při zjišťování úvěruschopnosti žadatele, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy o úvěru (§ 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.). Jedná se o nejvyšší požadavek na kvalitu péče známý v české legislativě. Toto ustanovení představuje posílení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splácení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebiteli, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopný poskytnutý úvěr splácet. 10. V projednávané věci je zjevné, že věřitel důsledně neposuzoval úvěruschopnost žalovaného. Porušení této povinnosti ze strany věřitele znamená neplatnost uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku. Jedná se o absolutní neplatnost, k níž soud přihlédne i bez návrhu, neboť takové jednání věřitele je nutné považovat za zjevně se příčící dobrým mravům nebo zjevně narušující veřejný pořádek. 11. Z výše uvedených důvodů soud shledal smlouvu o úvěru absolutně neplatnou, a pokud žalovaný přijal plnění ve výši 5 000 Kč ze strany právního předchůdce žalobce, dostalo se mu bezdůvodného obohacení, které je povinen vydat (§ 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil a lze tedy dospět k závěru, že žaloba je důvodná co do výše požadované jistiny, která činila 5 000 Kč, a to včetně zákonného úroku z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. § 2, když je zjevné, že se ocitl v prodlení s vrácením peněžitého dluhu. 12. Žalovaný je povinen zaplatit ve prospěch žalobce dlužnou částku ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o.s.ř. 13. Výrok o náhradě nákladů řízení soud učinil podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s tímto řízením. Jedná se o zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady za zastoupení advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. § 14b). Vzhledem k tomu, že se jedná o řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a peněžité plnění nepřevyšuje 50 000 Kč, náleží advokátovi žalobce odměna za každý úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení ve výši 200 Kč a mimosmluvní odměna ve výši jedné poloviny, tj. ve výši 100 Kč za jednoduchou výzvu k plnění. Advokát žalobce učinil 2 úkony právní služby po 200 Kč, tj. převzetí a příprava zastoupení a podání návrhu ve věci samé (§ 11 odst. 1 písmeno a) a d)). Za jednoduchou výzvu k plnění mu náleží odměna ve výši 100 Kč podle § 11 odst. 2 písmeno h) advokátního tarifu Celkem se jedná o odměnu ve výši 500 Kč. Ke každému úkonu právní služby náleží advokátovi paušální náhrada výdajů po 100 Kč podle § 14b) odst. 5 písmeno a) advokátního tarifu, celkem 300 Kč. Vzhledem k tomu, že advokát žalobce je plátcem daně z přidané hodnoty, přiznal soud v jeho prospěch právo na zaplacení DPH z přiznané odměny a paušální náhrady výdajů podle § 14a) odst. 1 advokátního tarifu a § 137 odst. 3 o.s.ř. Náklady řízení jsou představovány celkovou částkou ve výši 1 368 Kč a žalovaný je povinen je nahradit je k rukám advokáta žalobce podle § 149 odst. 1 o.s.ř. ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o.s.ř.