6 C 9/2020-54 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši celkem 16 251 Kč s příslušenstvím ve výši smluveného úroku a zákonného úroku z prodlení. Uvedl, že předmětný požadavek je součtem dluhů, které vznikly žalovanému z důvodu řádného neplnění podmínek, ke kterým se zavázal podpisem smlouvy o půjčce ze dne 14.8.2015 evidované pod [číslo]. Označená smlouva o půjčce byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba] a žalovaným. Ta pak postoupila pohledávku vyplývající z citované smlouvy o půjčce včetně příslušenství na žalobce Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24.6.2019. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 24.6.2019. 2. Žalobce odůvodnil žalobní nárok tím, že smlouva o půjčce [číslo] byla uzavřena 14.8.2015 a její nedílnou součástí jsou Smluvní podmínky smlouvy o půjčce otištěné na zadní straně smlouvy (dále jen„ podmínky“). Na základě takto uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Tuto skutečnost žalovaný stvrdil svým podpisem. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 7 251 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 043 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 21,90 % ročně sjednanou v článku 4. smluvních podmínek, odměny za administrativní zpracování půjčky ve výši 1 666 Kč a nákladů za hotovostí inkaso splátek ve výši 4 542 Kč (dále jen poplatek). Celkem se tak zavázal vrátit žalobci 17 251 Kč ve 45 týdenních (sedmidenních) splátkách po 384 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 24.6.2016. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas. Poslední splátku uhradil 30.10.2015. Právnímu předchůdci žalobce proto vzniklo právo na uhrazení zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činila na dlužné jistině 9 624,45 Kč a na dlužném poplatku 6 626,55 Kč Celkem tedy 16 251 Kč. Žalobci rovněž vzniklo právo požadovat zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny, a to od marného uplynutí týdenní lhůty pro úhradu splátky dlužné částky do zaplacení. 3. Žalobce dále uvedl, že vzhledem k prodlení žalované se úročí neuhrazená jistina ve výši 9 624,45 Kč dále úrokem ve výši 21,90 % ročně, a to od 25.6.2019, to je ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru. Po tomto datu do data postoupení nebylo na předmětnou pohledávku uhrazeno ničeho. 4. Žalobce uplatnil podanou žalobou po žalovaném zaplacení dlužné jistiny ve výši 9 624,45 Kč, dlužného poplatku ve výši 6 626,55 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 6 411,09 Kč (to je úrok ve výši 21,90 % ročně z dlužné jistiny od 25.6.2016 do 24.6.2019), úroku ve výši 21,90 % ročně z dlužné jistiny od 25.6..2019 do zaplacení, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 853,73 Kč (to je úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny od 7.11.2015 do 24.6.2019), úroku z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny od 25.6.2019 do zaplacení. 5. Usneseními ze dne 16. března 2021, číslo jednací 6 C 9/2020-43 a 6 C 9/2020-44, soud vyzval žalovaného, aby se vyjádřil k připojené žalobě ve lhůtě 30 dnů od doručení žaloby a v téže lhůtě, aby soudu sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalovaný byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, bude soud předpokládat, že s takovým procesním postupem souhlasí. Soudní písemnosti byly žalovanému doručeny prostřednictvím justičního orgánu Slovenska, neboť žalovaný je slovenským státním příslušníkem a na území České republiky se nezdržuje. Žalovaný se k podané žalobě na výzvu soudu nevyjádřil. Nesdělil soudu, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání, nenamítl mezinárodní příslušnost. 6. S ohledem na nečinnost žalovaného a s přihlédnutím k tomu, že žalobce souhlasil s rozhodnutím bez nařízení jednání, soud tak učinil podle § 115a občanského soudního řádu. Při rozhodování vycházel z obsahu spisu a předložených listinných důkazů. 7. Věc je třeba posuzovat podle Nařízení Rady (ES) číslo 44/2001, neboť žaloba byla k soudu podána 23.7.2020 (viz článek 66 odstavec 2 nařízení 1215/2012). 8. Smlouvu žalovaný uzavíral se společností, která sídlila v [obec]. Služby mu tedy byly poskytovány na území České republiky. Z uvedeného plyne, že k řízení jsou věcně příslušné soudy České republiky. 9. Podle článku 5 bod 1. a), b) druhá odrážka nařízení 44/2001 vyplývá, že osoba, která má bydliště na území některého členského státu, může být žalována v jiném členském státě, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn; pro účely tohoto ustanovení, a pokud nebylo dohodnuto jinak, je místem plnění zmíněného závazku v případě poskytování služeb místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty, to je v daném případě [územní celek] okres [okres] (viz karta zákazníka). 10. Pro právní hodnocení věci je nutné s ohledem na datum uzavření smlouvy použít zákon číslo 89/2012 Sbírky, občanský zákoník (dále jen obč. z.) a s přihlédnutím k tomu, že se jednalo o spotřebitelský úvěr, také zákon číslo 145/2010 Sbírky, o spotřebitelském úvěru, ve znění platném k datu uzavření smlouvy, když s ohledem na povahu žalovaného jako klienta právního předchůdce žalobce lze dospět k závěru, že se jednalo o spotřebitelský úvěr, kde na straně věřitele vystupuje společnost, jejíž činnost spočívá v poskytnutí zápůjčky, a na straně druhé dlužník fyzická osoba. Pro posouzení platnosti ujednání takové smlouvy je nutné použít ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem podle § 1810 a následující obč. z. 11. Podle § 2390 obč. z. přenechává smlouvou o zápůjčce zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. Podle § 2392 odstavec 1 lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. 12. Podle § 1813 obč. z. má se za to, že zakázána jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinnosti stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 13. Podle § 1815 obč. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 14. V ustanovení § 1813 a následujících je provedena směrnice rady číslo 93/13/ EHS ze dne 15.4.1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Ujednání spotřebitelských smluv musejí být posuzována i z hlediska jejich přiměřenosti tak, jak je uvedeno shora. Smyslem těchto ustanovení je ochrana spotřebitelů proti zneužívání moci podnikateli především v případě jednostranných formulovaných typových smluv a proti nepřiměřenému omezení práv spotřebitelů. Důraz je kladen na transparentnost jednání spotřebitele jako předpokladu svobodného rozhodnutí spotřebitele. Cílem není dosažení rovného postavení stran v právech a povinnostech, předpokladem je pouze výrazná nerovnost v právech a povinnostech navíc pouze ve spojení s porušením požadavku přiměřenosti. 15. Z § 1813 vyplývá, že při zkoumání významné nerovnováhy jde o zkoumání ekvivalence plnění, zda zde neexistuje druhý (zde významný) nepoměr vzájemného plnění (§ 1796 a § 1793 občanského zákoníku), zda plnění, které spotřebitel získává od podnikatele, odpovídá z hlediska své hodnoty plnění, která za ně podnikatel poskytuje. Relevantní při zkoumání přiměřenosti ujednání je pouze výrazná nerovnováha, to znamená taková, která zhoršuje právní postavení spotřebitele. 16. Soudní dvůr EU dovozuje, že při zkoumání, zda je způsobena nerovnováha (v rozporu s požadavkem dobré víry) je třeba ověřit, zda prodávající nebo poskytovatel, který jedná se spotřebitelem poctivě a přiměřeně, mohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s předmětnou klauzulí souhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy. Při hodnocení přiměřenosti podle směrnice Rady 93/13 EHS (bod 16) je nutné vzít v úvahu sílu vyjednávajících pozic stran. Silnější postavení podnikatele by nemělo vést k neodůvodněným výhodám. Nemělo by být zneužíváno. 17. Z ustanovení § 6 zákona číslo 145/2010 Sbírky, ve znění platném k datu uzavření smlouvy a přílohy číslo 3 k tomuto zákonu, vyplývá, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formou a musí obsahovat minimálně všechny informace, které stanoví příloha číslo 3 k zákonu o spotřebitelském úvěru. Jedná se o takové informace, které jsou podstatné pro uzavření smlouvy o úvěru, proto musí být obsahem smlouvy samotné, nikoli až v dalších souvisejících dokumentech, například ve všeobecných obchodních podmínkách, jak vyplývá z citovaného nálezu ústavního soudu. Informace ve smlouvě je třeba uvést jasným, výstižným a zřetelným způsobem a jedná se o požadavek, který je třeba vnímat jako kvalitativní dop