10 C 359/2022-15 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

Žalobce se domáhal zaplacení částky 7 104 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru, na základě které poskytl žalobce žalované dne 8. 6. 2022 částku 3 000 Kč splatnou původně dne 11. 7. 2022, následně dne 26. 7. 2022. Žalovaná částka sestává z jistiny ve výši 3 000 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 600 Kč (450 Kč a 650 Kč za upomínky, 1 500 Kč za předání pohledávky k inkasnímu vymáhání), smluvní pokuty ve výši 900 Kč a poplatku za poskytnutí ve výši 3 204 Kč. Žalobce vzal žalobu co do částky 500 Kč zpět, soud proto řízení dle ust. § 96 odst. 1 – 4 o.s.ř. částečně zastavil. Soud vyzval žalovanou ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání dle ust. § 115a o.s.ř. Žalovaná se nijak nevyjádřila, soud proto dle ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal, že nemá proti rozhodnutí bez jednání námitek. Vzhledem k tomu, že bylo možno rozhodnout jen na základě předložených důkazů a žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud bez nařízení jednání. Z provedeného dokazování vzal soud za prokázaný následující skutkový stav. Žalobce uzavřel s žalovanou dne 8. 6. 2022 smlouvu o úvěru, jejímž předmětem byl úvěr ve výši 3 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit do 30 dnů. Žalobce prověřil úvěruschopnost žalované. Dne 8. 6. 2022 poskytl žalobce žalované částku 3 000 Kč. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ust. § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru může věřitel pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu sjednat pouze právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele, smluvní pokutu a úroky z prodlení ve výši stanovené právním předpisem. Žalobce s žalovanou ujednali poplatky na úhradu nákladů spojených s vymáháním pohledávky ve výši 450 Kč a ve výši 650 Kč za odeslané upomínky a ve výši 1 500 Kč za předání k inkasnímu řízení. Soud má za to, že v části poplatku za předání k inkasnímu vymáhání se v daném případě nejedná o účelně vynaložené náklady. Žalobce žalovanou upomínal, za což účtoval poplatky za odeslání těchto upomínek, následně dluh předal k dalšímu vymáhání inkasní agenturou. Soud má za to, že poplatek za předání k vymáhání není účelně vynaloženým nákladem, neboť žalobce stejným způsobem dluh vymáhal sám, inkasní agentura toliko vyzvala žalovanou k plnění výzvou nazvanou jako předžalobní, přičemž ve stejném měsíci jako inkasní agentura zaslal žalované výzvu k plnění také žalobce. Nad to bylo vymáhání ve všech případech bezvýsledné. Soud proto žalobu v části, ve které se žalobce domáhá zaplacení částky 1 500 Kč za předání inkasní agentuře k vymáhání, zamítl. Žalobce dále požadoval po žalované zaplacení smluvní pokuty v celkové výši 900 Kč za porušení nepeněžních povinností. Smlouva o spotřebitelském úvěru je smlouvou spotřebitelskou dle ust. § 1810 o.z. a smlouvou uzavřenou adhezním způsobem, viz ust. § 1798 a násl. o.z. Žalovaná neměla skutečnou příležitost ovlivnit obsah základních podmínek, tyto byly jednostranně určeny žalobcem. Dle ust. § 1813 o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Dle ust. § 588 věty první o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Dle ust. § 6 o.z. má každý povinnost jednat v právním styku poctivě. Soud má za to, že žalobce nejednal v právním vztahu s žalovanou poctivě, jednal v rozporu s dobrými mravy a zneužil své silnější postavení, když po žalované vyžadoval plnění nepřiměřených povinností, tedy po dobu trvání smlouvy měsíčně zasílat potvrzení o zaměstnání a předložit potvrzení o vedených soudních řízeních, jedná se tak o absolutně neplatné ujednání. Tím spíše, bylo-li trvání smlouvy sjednáno na velmi krátkou dobu jednoho měsíce (případně prodlouženou o dobu 15 dnů). Soud proto žalobu v části, ve které se žalobce domáhá zaplacení částky 900 Kč jako smluvní pokuty, zamítl. Žalobce po žalované požadoval též zaplacení částky 3 204 Kč jako poplatku za poskytnutí úvěru. I v tomto případě má soud za to, že žalobce nejednal v právním styku poctivě a zneužil svého postavení jako silnější strany smlouvy. Žalobce požadoval po žalované zaplacení částky 3 204 Kč jako poplatku za poskytnutí úvěru vedle úroku ve výši 39 % ročně (který však v tomto řízení nenárokuje). Žalovaná se zavázala úvěr uhradit do 30 dnů, žalobce za poskytnutí peněžních prostředků v takto krátké době požadoval vedle úroku další úplatu ve výši přesahující 100 % jistiny měsíčně, tedy více jak 1 200 % jistiny ročně. I přesto, že je ospravedlnitelné s ohledem na rychlost a jistou neformálnost úvěru poskytovaného přes internet, žádat zaplacení vyšších nákladů, tak vysoký poplatek požadovaný žalobcem je jasným zneužitím převahy podnikatele profesionála nad spotřebitelem. Soud proto žalobu i co do zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 204 Kč pro rozpor s dobrými mravy a ustanoveními na ochranu spotřebitele, pro absolutní neplatnost smluvního ujednání dle shora uvedených ustanovení, zamítl. Soud vzal v řízení za prokázané, že žalobce uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalované úvěr ve výši 3 000 Kč, žalovaná poskytnuté peněžní prostředky žalobci nevrátila. Soud proto uložil žalované zaplatit žalobci částku 3 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 o.z., neboť je žalovaná s úhradou v prodlení, a spolu s náklady spojenými s uplatněním pohledávky za dvě odeslané upomínky ve výši 600 Kč, které soud v souladu s ust. § 122 zákona o spotřebitelském úvěru posoudil jako náklady účelně vynaložené a v přiměřené výši, a na které započetl částečnou úhradu žalované ve výši 500 Kč (tedy 1 100 Kč – 500 Kč). O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 ve spojení s ust. § 146 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl v řízení úspěšný ze 42 % (a to i s přihlédnutím k částečnému zpětvzetí žaloby z důvodu chování žalované po podání žaloby), žalovaná z 58 %, žalované proto náleží náhrada nákladů řízení ve výši 16 % nákladů žalované. Vzhledem k tomu, že žalované v řízení žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.