110 C 1/2020-79 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

Žalobce se původně po žalovaném domáhal zaplacení částky 41 898,12 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterou uzavřel s žalovaným dne 13.6.2019, na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč. Žalovaná částka se sestává z jistiny ve výši 12 000 Kč, sjednaných úroků ve výši 10 225 Kč, inkasní služby ve výši 3 400 Kč, doplňkové služby podpora (odklad) ve výši 2 448 Kč, doplňkové služby podpora (nemoc) ve výši 4 216 Kč, doplňkové služby podpora (práce) ve výši 4 216 Kč, nákladů na upomínkování ve výši 800 Kč, a smluvní pokuty ve výši 5 838 Kč, po započtení přeplatku ve výši 10 Kč. Žalovaný zaplatil pouze čtyři splátky ve výši 2 076 Kč. Dřív než začal soud ve věci jednat, vzal žalobce žalobu zpět co do částky 14 280 Kč se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1% denně od 5.1.2020 do zaplacení (dlužná částka 3 400 Kč jako zbylá část inkasní služby, dlužná částka 10 880 Kč jako zbylá část doplňkové služby podpora, smluvní úrok z prodlení. Soud usnesením č.j. 110 C 1/2020-75 ze dne 4.10.2022 řízení co do částky 14 280 Kč se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1% denně z této částky od 5.1.2020 zastavil. Ústní jednání se konalo dne 30.11.2022. Žalobce se z účasti u jednání omluvil, žalovaný, ač řádně a včas předvolán, se k jednání nedostavil ani nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání, proto soud rozhodoval v jeho nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Z otisku e-mailu žalobce ze dne 13.6.2019 soud zjistil, že zaměstnanec žalobce zaslal žalovanému přístupové údaje ke klientskému účtu žalovaného a základní podmínky požadovaného úvěru. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] ze dne 13.6.2019 soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalobcem a žalovaným, jejím předmětem byl úvěr ve výši 12 000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit spolu s úroky ve výši 10 225 Kč v 72 měsíčních splátkách po 309 Kč. Z e-mailu ze dne 13.6.2019 bylo zjištěno, že žalobce zaslal žalovanému smluvní dokumentaci ke spotřebitelskému úvěru a vyzval ho ke zřízení inkasa a potvrzení o provedení verifikační platby. Z potvrzení o platbě ze dne 13.6.2019 soud zjistil, že žalobce doplatil za žalovaného úvěr ve výši 4 744 Kč u [anonymizováno] banky. Žalobce posoudil úvěruschopnost žalovaného, jak bylo zjištěno z metodiky k vyhodnocení úvěruschopnosti, sdělení České národní banky, lustrace z [webová adresa], lustrace v nebankovním registru a občanského průkazu žalovaného, otisku ze systému neplatných dokladů, výpisu z obchodního rejstříku pro osobu zaměstnavatele žalovaného, výplatní pásky žalovaného a výpisu z účtu žalovaného za období od 1. 4 2019 do 31. 5. 2019. Z potvrzení ze dne 13.6.2019 bylo zjištěno, že žalobce potvrdil žalovanému, že zbývající část úvěru 4 744 Kč bude zaplacena. Z detailu pohybu bylo zjištěno, že žalobce poukázal na účet žalovaného částku 5 838 Kč. Z otisku internetových stránek České národní banky bylo zjištěno, že žalobce byl ke dni 17. 5. 2018 veden jako nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru. Z otisku internetových stránek Člověk v tísni bylo zjištěno, že ve srovnání odpovědného úvěrování se žalobce umístil průměrně, stejně tak v tabulce nákladů při prodlení a ceny úvěru. Upomínkami ze dne 20. 11.2019 a ze dne 5. 12.2019 upomenul žalobce žalovaného k úhradě dluhu. Ze sdělení ze dne 21.12.2019 bylo zjištěno, že žalobce oznámil žalovanému, že došlo k zesplatnění úvěru, a upomenul ho k úhradě dluhu. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Smlouva o úvěru byla uzavřena jako smlouvy spotřebitelské dle ust. § 1810 a násl. o.z., žalobce v souvislosti s uzavíráním smluv vystupoval jako podnikatel, žalovaný jako spotřebitel. Jednalo se též o smlouvy uzavřené adhezním způsobem, viz ust. § 1798 a násl. o.z., žalovaný neměl skutečnou příležitost ovlivnit obsah základních podmínek, tyto byly jednostranně určeny žalobcem, pro uzavření smlouvy byl žalovaný povinen odškrtnout políčko„ Seznámil/a jsem se s obsahem smluvních podmínek a bez výhrad s nimi souhlasím“ a„ Podepsat autorizačním SMS kódem“ a opsat SMS kód do podpisového pole. Dle ust. § 1813 o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Dle ust. § 588 věty první o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Dle ust. § 6 o.z. má každý povinnost jednat v právním styku poctivě. Žalobce vystupoval v právním vztahu jako podnikatel, silnější strana právního jednání, žalovaný neměl skutečnou příležitost ovlivnit obsah základních podmínek smlouvy. Přestože se jedná o smlouvy dobrovolné, uzavřené na žádost žalovaného, žalovaný neměl skutečnou příležitost ovlivnit jednotlivé smluvní prvky, ať již samotné úvěrové smlouvy či doplňkových smluv. Měsíční splátka úvěru a úroku činila 309 Kč. Soud se též zabýval otázkou, zda žalobce náležitě posoudil úvěruschopnost žalovaného a s ohledem na množství žalobcem shromážděných informací o poměrech žalovaného soud dospěl k závěru, že žalobce úvěruschopnost posoudil řádně a z provedeného posouzení vyvodil správné závěry. Z provedeného dokazování vzal soud za prokázané, že žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč za úrok ve výši 10 225 Kč. Žalobce v řízení řádně prokázal, že s žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru, když ze všech důkazů, jimiž žalobce disponuje (například výplatní pásky či doklady žalovaného), je zřejmé, že žalovaný s žalobcem právně jednal, přestože smlouva není žalovaným vlastnoručně podepsána. Žalovaný sjednané splátky řádně a včas nesplácel. Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobci dlužnou jistinu, smluvní úrok dle ust. § 1802 a násl. o.z., náklady upomínání žalované a smluvní pokutu dle ust. 2048 a násl. o.z. ve spojení s ust. § 122 zákona o spotřebitelském úvěru, to vše po započtení přeplatku ve výši 10 Kč, tedy celkem částku 27 628,12 Kč se zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 o.z., neboť je žalovaný s úhradou v prodlení. Výrok o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 2o.s.ř., kdy žalobce měl ve věci úspěch z 66 %, žalovaný z 34 %, žalobci proto náleží náhrada nákladů řízení ve výši 32 % nákladů žalobce. Náhrada nákladů se skládá ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 095 Kč, z částky 11 120 Kč za 4 úkony právní služby po 2 780 Kč dle ust. § 7 a ust. § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., z částky 1 200 Kč jako 4 paušálních náhrad nákladů po 300 Kč dle ust. § 13 vyhlášky 177/1996 Sb. Náhrada nákladů je pak dle ust. § 137 o.s.ř. zvýšena o 21 % DPH, tedy o částku 2 587 Kč. Celková náhrada nákladů činí 17 002 Kč, část náležející žalobci ve výši 32 % pak činí 5 441 Kč a dle ust. § 149 o.s.ř. je žalovaný povinen ji zaplatit k rukám právního zástupce žalobce.