114 C 1/2022-71 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se domáhal zaplacení celkem 53 544 Kč s tím, že uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru a poskytl mu úvěr ve výši 60 000 Kč s nominální úrokovou sazbou 100,45 % ročně, který se žalovaný zavázal splácet v 36 měsíčních splátkách po 5 317 Kč, splátkový kalendář tvořil přílohu smlouvy. Schopnost splácet žalobce prověřil zprávami o příjmech a kontrolou úvěrové historie v systémech SOLUS a NRKI. Bylo ověřeno, že žalovaný není v insolvenčním rejstříku a nemá u žalobce jiné úvěry ve stádiu vymáhání, zaměstnavatel žalovaného nebyl v insolvenci a obchodník, jednající se žalovaným, jej doporučil. Žalovaný uhradil žalobci pouze 6 splátek, úvěr byl proto zesplatněn. Před zesplatněním vznikl žalobci nárok na smluvní pokutu ve výši 1 996 Kč (499 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení delším než 30 dní), smluvní pokuta je splatná 10 dnů ode dne vzniku práva žalobce na zaplacení. Žalobci vzniklo též právo na zaplacení nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením v celkové výši 1 000 Kč (200 Kč za každou splátku v prodlení více než 15 dnů), náhrada je splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobce na její zaplacení. K zesplatnění došlo automaticky ke dni 24.1.2021, když byl žalovaný s pátou splátkou v prodlení delším než 65 dní. K tomuto dni přirostly k jistině dosud nezaplacené úroky a nová jistina tak tvoří 70 954,42 Kč, z níž má žalovaný platit úroky z prodlení. Po zesplatnění zaplatil žalovaný 37 000 Kč ve splátkách dvakrát 10 000 Kč dne 24.2.2021 a 30.4.2021, 8 000 Kč dne 17.6.2021, 5 000 Kč dne 11.8.2021 a dvakrát 2 000 Kč ve dnech 20.9.2021 a 11.11.2021. Žalobce se tedy domáhá nové jistiny 33 954,42 Kč, smluvní pokuty 0,1% denně z nové jistiny k datu vyhotovení žaloby – 16 594 Kč, úrok 100,45% ročně až do celkové výše 229 694 Kč. 2. Žalovaný uvedl, že žalobce řádně neprověřil úvěruschopnost žalovaného, jednalo se pouze o formální proces, a smlouva je proto neplatná dle ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobce řádně nezjišťoval informace o příjmech a výdajích žalovaného (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.7.2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018). Poskytovatel úvěru by měl úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat a pokud se spokojí s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostojí povinnosti věřitele (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.7.2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018). Smlouva je také neplatná pro zjevně nepřiměřenou a nemravnou výši úroku, neboť ta podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15.12.2004, sp.zn. 21 Cdo 1484/2004). Žalovaný také namítl neplatnost ujednání o paušálních nákladech na vymáhání nezaplacených splátek v celkové výši 1 000 Kč, když takové ujednání je ve skutečnosti smluvní pokutou. Také smluvní pokuta za nezaplacené jednotlivé splátky ve výši 1 996 Kč byla sjednána neplatně, neboť zákon o spotřebitelském úvěru připouští smluvní pokutu pouze do výše 0,1% z dlužné částky. S ohledem na to, že žalovaný již žalobci uhradil 79 536 Kč, úvěr činil 60 000 Kč, navrhl žalovaný, aby byla žaloba zamítnuta. 3. Žalobce vzal následně žalobu částečně zpět, a to co do částky 9 205 Kč a dále co do úroku z úvěru ve výši 65,45 % ročně. Dále žalobce uvedl, že úvěruschopnost žalovaného řádně zjišťoval, když z dokladů o příjmech vyplynulo, že žalovaný má příjem 29 000 Kč, jeho celkové měsíční náklady činí 4 910 Kč, volné zdroje po odečtení tisícikorunové rezervy jsou 23 090 Kč. Byla také ověřena jeho úvěrová historie v registrech SOLUS a NRKI a byl proveden scoring klienta. Bylo prověřeno také to, že žalovaný není v insolvenci, nemá u žalobce jinou smlouvu ve stavu vymáhání, doklad jeho totožnosti nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalovaného nebyl v insolvenci a obchodník doporučil úvěr ke schválení. K výdajové stránce pak žalobce využil zákon č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu, kdy životní minimum je zde definováno na částku 3 410 Kč, což je částka postačující k obživě. Tato částka je tedy zohledněna, pokud žadatel o úvěr neuvede částku vyšší. Pokud žadatel řádně neuvedl další své výdaje, nemůže nyní těžit ze svého nepoctivého činu. Žalovaný také potvrdil v prohlášení, které podepsal, že bude úvěr řádně splácet ze svých prostředků, že akceptuje výši úroku a nepovažuje ji za nepřiměřenou a neuzavírá smlouvu v tísni, ve stavu nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti. Žalovaný také v prohlášení tvrdil, že veškeré údaje, které jsou uvedeny ve smlouvě i veškeré informace, které poskytl, jsou pravdivé a úplné. Žalobce nemá možnost si ověřit výdajovou stránku žalovaného. Povinnosti věřitele nelze vykládat extenzivně, věřitel musí zkoumat, zda bude mít dlužník zjevný problém svůj úvěr splatit a zda je reálné splacení dluhu (nález Ústavního soudu České republika sp.zn. III ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019). Žalovaný uvedl, že platí nájem 1 500 Kč + inkaso, tuto informaci žalobce nemá jak ověřit a vychází z toho, že každý jedná poctivě. Žalovaný dále uvedl, že nemá vyživovací povinnosti, v dalších výdajích žalobce spoléhal na prohlášení žalovaného. Na úvěrových společnostech nelze požadovat stoprocentní míru obezřetnosti, nýbrž míru přiměřenou (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.3.2019, sp.zn. 4 Tdo 238/2019). Klient je odpovědný za správnost jím uvedených údajů. Úroková míra v době uzavření smlouvy odpovídala obchodní politice žalobce, s ohledem na vývoj judikatury však žalobce vzal částečně žalobu zpět. 4. Žalovaný v reakci na toto vyjádření zopakoval své argumenty a uvedl, že postup žalobce při prověřování úvěruschopnosti žalovaného nenaplňoval kvalitativní požadavky judikatury a stanoviska ČNB. Věřitel by měl úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat, nespokojit se nepodloženými prohlášeními dlužníka (rozhodnutí nejvyššího správního soudu ze dne 1.4.2015, sp.zn. 1 As 30/2015, rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.3.2019, sp.zn. 33 Cdo 201/2018). Dohledová benchmark ČNB č. 1/2014 uvádí, že ust. § 98 ZSÚ nepřipouští poskytnutí úvěru spotřebiteli, u něhož z výsledků odborného, komplexního a důkladného posouzení úvěruschopnosti není zřejmé, že bude schopen úvěr splácet, není možné použití pouze automatizovaných bodovacích metod, je třeba dostatečně průkazné ověření rozhodujících informací od žadatele, věřitel je povinen si informace od dlužníka ověřit. 5. Žalovaný souhlasil se zpětvzetím žaloby, soud tedy dle ust. § 96 odst.2 o.s.ř. v tomto rozsahu řízení zastavil (výrok I). 6. Dále soud ve věci vycházel z takto zjištěného skutkového stavu: Dne 14.2.2020 byla uzavřena smlouva o úvěru mezi žalobcem a žalovaným (byl akceptován návrh na uzavření smlouvy o úvěru), podle které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 60 000 Kč, který měl žalovaný splatit v 36 měsíčních splátkách po 5 317 Kč, celkem mělo být zaplaceno 191 412 Kč, zápůjční úroková sazba činila 100,45 % ročně, RPSN 167,42 %. Při prodlení se splátkou delším než 30 dní je žalovaný povinen zaplatit 499 Kč za každou splátku jako smluvní pokutu, maximálně 2 999 Kč a náhradu nákladů vzniklých s prodlením ve výši 200 Kč u splátek s prodlením delším než 15 dnů, obojí splatné 10 dní od vzniku práva na zaplacení. Pokud se žalovaný ocitne v prodlení delším než 65 dní s kteroukoliv splátkou, dojde k automatickému zesplatnění a k jistině přirůstá dosud nezaplacený úrok. Jestliže po zesplatnění není nová jistina zaplacena, má žalobce právo na smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z nové jistiny. Žalobce má právo požadovat úroky po zesplatnění v maximální výši 120% celkové částky, kterou má žalovaný zaplatit (zjištěno ze smlouvy o úvěru, oznámení o schválení úvěru, splátkového kalendáře, předsmluvního formuláře, dokladu o vyplacení úvěru). Žalobce hodnotil podle svých vnitřních kritérií žalovaného a zjišťoval jeho výskyt v rejstříku SOLUS, kde nemá žalovaný záznam, byly zkoumány jeho výdělkové poměry (zjištěno z výpisu SOLUS a hodnocení klienta, výpisu z účtu, pracovní smlouvy). Žalovanému byla sedmkrát zaslána výzva k zaplacení s upozorněním na možnost zesplatnění a byla mu zaslána i předžalobní výzva (zjištěno z výzev). Žalovaný zaplatil do zesplatnění 42 536 Kč, po zesplatenění 37 000 Kč (zjištěno z karty klienta). 7. Běžná úroková sazba v únoru 2020 na spotřební úvěry pro domácnosti činila 8,05 % ročně, s kontokorenty a revolvingovými úvěry pak 12,52% (zjištěno ze systému ČNB ARAD). 8. Podle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle ust. § 86 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací zí