12 C 160/2021-16 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 20.8.2021 domáhal stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 29 138 Kč s příslušenstvím. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce spol. [právnická osoba] uzavřel s žalovaným dne 4.12.2006 smlouvu o půjčce [číslo] podle které byla žalovanému poskytnuta půjčka ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku 6 960 Kč jako souhrnný poplatek. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a poplatku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 53 týdenních splátkách ve výši 320 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 10.12.2007. Žalovaný podmínky smlouvy neplnil a splátky řádně nehradil, proto vzniklo věřiteli právo na uhrazení celé částky najednou. Věřitel má právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z celkové dlužné jistiny, a to od marného uplynutí týdenní lhůty pro úhradu splátky dlužné částky do zaplacení. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce. Žalobce se touto žalobou domáhá zaplacení částky 14 210 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 8 378,54 Kč a dlužné části poplatku ve výši 5 831,46 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 13 574,62 Kč a úroků z prodlení ve výši z částky 14 210 Kč od 19.12.2020 do zaplacení. Právní předchůdce žalobce spol. [právnická osoba] uzavřel s žalovaným dne 18.8.2006 smlouvu o půjčce [číslo] podle které byla žalovanému poskytnuta půjčka ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku 9 960 Kč jako souhrnný poplatek. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a poplatku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 52 týdenních splátkách ve výši 480 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 17.8.2007. Žalovaný podmínky smlouvy neplnil a splátky řádně nehradil, proto vzniklo věřiteli právo na uhrazení celé částky najednou. Věřitel má právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z celkové dlužné jistiny, a to od marného uplynutí týdenní lhůty pro úhradu splátky dlužné částky do zaplacení. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce. Žalobce se touto žalobou domáhá zaplacení částky 14 928 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 8 971,15 Kč a dlužné části poplatku ve výši 5 956,85 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 14 260,51 Kč a úroků z prodlení ve výši z částky 14 928 Kč od 19.12.2020 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud jednal ve věci v nepřítomnosti účastníků, neboť zástupce žalobce svou neúčast na jednání omluvil, o odročení nepožádal. Žalovaný se k jednání nedostavil, svou neúčast neomluvil ani nežádal o odročení jednání (§ 101 odst. 3 z.č. 99/1963 Sb., občanský soud řád – dále o.s.ř.). 4. Žalobce podáním doručeným soudu dne 16.9.2021 vzal žalobu zpět co do uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 14 928 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 14 260,51 Kč a úroku z prodlení z částky 14 928 Kč od 19.12.2020 do zaplacení, zpět, a navrhl v tomto rozsahu zastavení řízení. Soud postupoval dle § 96 odst. 1, 2, 3, 4 o.s.ř., dle kterého může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Jestliže účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. To neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání. Vzhledem k tomu, že žalobce vzal žalobu částečně zpět ještě dříve, než začalo jednání, soud řízení v žalobce navrhovaném rozsahu zastavil (výrok III.rozsudku). 5. Soud vzal za prokázaný tento skutkový stav: Právní předchůdce žalobce ([právnická osoba]) uzavřel dne 4.12.2006 s žalovaným smlouvu o půjčce [číslo] na základě které byly žalovanému vyplaceny peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit celkem částku 16 960 Kč. Tato představuje 10 000 Kč jako vyplacenou půjčku a 6 960 Kč jako souhrnný poplatek. Celkovou částku se žalovaný zavázal splácet v 53 týdenních splátkách po 320 Kč. Z předložené smlouvy soud dále zjistil, že se jedná o formulářovou žalobu, kde jsou údaje o žalovaném, výše zapůjčených peněz i údaje o splátkách vypsány ručně. V záhlaví smlouvy je odkazováno na Smluvní podmínky, které by měly být nedílnou součástí smlouvy a měly by být uvedeny na zadní straně formuláře. Zadní strana smlouvy obsahuje smluvní podmínky, neobsahují však podpis žalovaného ani právního předchůdce žalobce. V čl. 1 je uveden údaj o výši roční procentní sazby nákladů (RPSN), a to v několik variantách. Smlouva ani smluvní podmínky neobsahují údaj o výši výpůjční úrokové sazby. Z tvrzení žalobce obsaženého v žalobě soud zjistil, že žalovaný na tuto půjčku zaplatil celkem 2 750 Kč. Z předložené smlouvy o postoupení pohledávek uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] a žalobcem [právnická osoba] ze dne 18.12.2020 vzal soud za prokázané, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 6.1.2021, kdy byl zároveň vyzván k úhradě dlužné částky. Žalovanému byla zaslána i předžalobní výzva. 6. S ohledem na shora zjištěné skutečnosti vzal soud za prokázané, že žalovaný převzal od právního předchůdce žalobce půjčku ve výši 10 000 Kč. Dle tvrzení žalobce obsaženého v žalobě zaplatil žalovaný ve prospěch této půjčky částku 2 750 Kč. 7. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění platném do 31. 12. 2013. 8. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále obč.z), přenechává smlouvou o půjčce věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit mu po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 52 odst. 1 obč.z., spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé dodavatel. Podle § 55 odst. 1 obč. z. smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. Podle odstavce druhého ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle § 56 jsou neplatná. Podle § 56 odst. 1 obč.z. spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. 9. V této souvislosti je nutné poukázat na nález Ústavního soudu ČR ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, podle kterého v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na něž spotřebitel připojuje svůj podpis). V pozitivním právu se ochrana spotřebitele promítá například do podoby vyšší informační povinnosti dodavatele, do práva spotřebitele odstoupit od smlouvy, do podoby zákazu u některých ujednání o spotřebitelských smlouvách či do podoby příkazu, v pochybnostech o významu spotřebitelských smluv, vykládat pro spotřebitele co nejpříznivěji (§ 51 a následujících obč. zák. č. 40/1964 Sb., ve znění platném do 31. 12. 2013). Princip autonomie vůle a princip rovnosti je doplňován a korigován principem ekvity či spravedlnosti. Zcela jasně je to patrné na ustanovení § 56 odst. 1 obč. zák., kde je uvedeno, že spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. V tomto ustanovení je uvedeno, že smluvní podmínka, která nebyla individuálně sjednána, je považována za nepřiměřenou, jestliže v rozporu s požadavkem přiměřenosti způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, které vyplývají z dané smlouvy v neprospěch spotřebitele. 10. S ohledem na ustanovení § 56 odst. 3 písmeno g) obč.z. se soud zabýval přípustností sjednaného poplatku ze smlouvy, když nepřípustná jsou zejména smluvní ujednání, která zavazují spotřebitele k plnění podmínek, s nimiž se neměl možnost seznámit před uzavřením smlouvy, a podle ustanovení § 55 odst. 2 obč.z. jsou ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle § 56 neplatná. 11. S ohledem na shora uvedené, smlouva o půjčce byla žalovaným řádně podepsána. Žalovaný tedy v době podpisu věděl, že celková dlužná částka bude činit 16 690 Kč. Ze smlouvy samotné však nelze dovodit, jakým způsobem věřitel, tj. právní předchůdce žalobce, stanovil výši poplatku. V této souvislosti lze opakovaně připomenout nález Ústavního soudu České republiky I. ÚS 3512/11 ze dne 11. listopadu 2013, v němž Ústavní soud uzavřel, že obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Soud shledal neplatným ujednání o souhrnném poplatku. Pokud je placena jakák