12 C 193/2021-21 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 20.9.2021 domáhal stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 19 906 Kč s příslušenstvím. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že s žalovaným uzavřel dne 20.7.2019 smlouvu o úvěru ve výši 30 906 Kč skládající se z jistiny ve výši 17 000 Kč a souhrnného poplatku ve výši 13 906 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v týdenních splátkách po 516 Kč. Žalovaný uhradil žalobci na předmětný úvěr částku 11 000 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení ke dni 13.9.2020. 2. Podepsaný soud vyhověl žalobě dne 13.10.2021 vydáním elektronického platebního rozkazu č.j. EPR 221251, proti němuž podal žalovaný včasný odpor. Ve vyjádření k odporu žalovaný uvedl, že nárok uznává, nicméně kvůli svým finančním možnostem je schopen zaplatit dlužnou částkou ve splátkách po 1 500 Kč měsíčně. Má dvě vyživovací povinnosti. 3. Žalobce navrhl vydání rozsudku pro uznání a souhlasil s povolením splátek ve výši alespoň 1 500 Kč měsíčně. 4. Žalovaný se k jednání nedostavil, svou neúčast omluvil. Žalobce svou neúčast na jednání omluvil, o odročení nepožádal. Soud proto jednal v nepřítomnosti účastníků dle ust. § 101 odst. 3 z.č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o.s.ř.). 5. Soud vycházel z takto zjištěného skutkového stavu: Žalobce uzavřel s žalovaným dne 20.7.2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které byly žalovanému vyplaceny finanční prostředky ve výši 17 000 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal uhradit žalobci celkem částku 30 906 Kč skládající se z jistiny úvěru ve výši 17 000 Kč, úroku ve výši 3366 Kč, poplatku za zpracování a doručení úvěru ve výši 5 100 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 440 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit žalobci uvedenou částku v 60ti týdenních splátkách po 515,10 Kč. Ze smlouvy bylo dále zjištěno, že se jedná o formulářovou smlouvu, kde jsou údaje o žalovaném a výši poskytnutého úvěru vepsané ručně. V bodě II. smlouvy je pak uvedena zápůjční úroková sazba ve výši 70,89% ročně a výše roční procentní sazby nákladů ve výši 212,77% ročně. Splatnost první splátky byla sjednána na 27.7.2019. Zadní strana smlouvy pak obsahuje smluvní podmínky, které podpis žalovaného neobsahují. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 20.7.2019 bylo zjištěno, že žalovaný byl informován o celkové výši úvěru, zápůjční úrokové sazbě, roční procentní sazbě nákladů a celkové částce, kterou bude povinen žalobci zaplatit v souvislosti s poskytnutým úvěrem. Z evidenční karty klienta bylo zjištěno, že žalovaný poskytl žalobci informační údaje o svém majetku, svém příjmu a měsíčních výdajích. Z výpisu a tvrzení žalobce obsaženého v žalobě bylo zjištěno, že žalovaný uhradil žalobci částku 11 000 Kč. Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka, kterou byl žalovaný vyzván k úhradě částky 19 906 Kč. 6. Soud věc posoudil dle z.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o.z.) a z.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (ZSÚ), když lze dospět k závěru, že se jednalo o spotřebitelský úvěr za situace, kdy na jedné straně vystupuje společnost, jejíž činnost spočívá v poskytování zápůjček a na straně druhé dlužník jako fyzická osoba. Pro posouzení platnosti smluvních ujednání je pak nutné použít § 1810 a násl. o.z. o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem. 7. Podle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Dle § 1813 o.z. má se za to, že zakázána jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo o ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Dle § 1815 o.z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. V ustanovení § 1813 a následujících je provedena směrnice rady č. 93/13 EHS ze dne 15. 4. 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Ujednání spotřebitelských smluv musejí být posuzována i z hlediska jejich přiměřenosti tak, jak je uvedeno shora. Smyslem těchto ustanovení je ochrana spotřebitelů proti zneužívání moci podnikateli především v případě jednostranných formulovaných typových smluv a proti nepřiměřenému omezení práv spotřebitelů. Důraz je kladen na transparentnost jednání spotřebitele jako předpokladu svobodného rozhodnutí spotřebitele. Cílem není dosažení rovného postavení stran v právech a povinnostech, předpokladem je pouze výrazná nerovnost v právech a povinnostech navíc pouze ve spojení s porušením požadavku přiměřenosti. 9. Soudní dvůr EU dovozuje, že při zkoumání, zda je způsobena nerovnováha (v rozporu s požadavkem dobré víry) je třeba ověřit, zda prodávající nebo poskytovatel, který jedná se spotřebitelem poctivě a přiměřeně, mohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s předmětnou klauzulí souhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy. Při hodnocení přiměřenosti podle směrnice Rady 93/13 EHS (bod 16) je nutné vzít v úvahu sílu vyjednávajících pozic stran. Silnější postavení podnikatele by nemělo vést k neodůvodněným výhodám. Nemělo by být zneužíváno. 10. Z § 1813 o.z. tedy vyplývá, že při zkoumání významné nerovnováhy jde o zkoumání ekvivalence plnění, zda zde neexistuje druhý (zde významný) nepoměr vzájemného plnění (§ 1796 a § 1793 o.z.) a zda plnění, které spotřebitel získává od podnikatele, odpovídá z hlediska své hodnoty plnění, která za ně podnikatel poskytuje. Relevantní při zkoumání přiměřenosti ujednání je pouze výrazná nerovnováha, tedy taková, která zhoršuje právní postavení spotřebitele. 11. Žalobce požadoval ve smlouvě po žalovaném zaplacení jistiny ve výši 17 000 Kč, úroku ve výši 3 366 Kč, poplatku za zpracování a doručení úvěru ve výši 5 100 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 440 Kč. Žalobce byl při sjednávání úvěru silnější stranou právního vztahu. Smlouva o úvěru byla uzavřena jako smlouva adhezní, ujednání smlouvy byla jednostranně určena právním předchůdcem žalobce. Dle ust. § 588 věty první o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Dle ust. § 1813 o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Soud má za to, že žalobce zneužil na úkor spotřebitele silnější postavení, v rozporu s dobrými mravy za poskytnutí úvěru ve výši 17 000 Kč požadoval úplatu v celkové výši 13 906 Kč. To vše, aniž by to bylo odůvodněno zvláštními okolnostmi případu (na to lze usuzovat například i z toho, že byla uzavřena smlouva adhezní, formulářová, jako obecná šablona pro každý jednotlivý případ bez zohlednění případné jedinečnosti každého případu). Úplata za poskytnutí úvěru tak činila téměř 82% jistiny, což je výše, kterou soud považuje za nepřiměřenou a v neprospěch spotřebitele. Pokud jde o sjednaný poplatek za zpracování a doručení úvěru, pak spotřebiteli není sděleno, co všechno tento obsahuje a jedná se tak o skrytý úrok za půjčení peněz. Jde tedy o ujednání vůči spotřebiteli klamavé a tedy zakázané. Poplatek za hotovostní inkaso splátek by pak měl sloužit k jednoduššímu splácení, pokud však není takové inkaso prováděno (třeba i kvůli tomu, že úvěr není ze strany dlužníka řádně hrazen), není možné poplatek požadovat, neboť za něj nebylo poskytnuto žádné protiplnění. Jedná se opět o ujednání zakázané, způsobující nerovnováhu v neprospěch spotřebitele. Soud tedy posoudil předmětná ujednání o výši úplaty, vyjma sjednaného pevně sjednaného úroku, za poskytnutý úvěr jako nepřiměřená a absolutně neplatná. Takovému jednání věřitele pak nelze přiznat právní ochranu, je třeba naopak poskytnout ochranu žalované jako spotřebiteli. 12. Dle § 153a odst. 2 o.s.ř. rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (99 odst. 1, 2). Dle § 99 odst. 2 o.s.ř. soud smír neschválí, jeli v rozporu s právními předpisy. Soud nevydal rozsudek pro uznání, neboť jeho obsah by byl v rozporu s právními předpisy, a to s ohledem na absolutní neplatnost ujednání o poplatku za poskytnutí úvěru. 13. V předmětné věci tak žalovaný na smlouvu o spotřebitelském úvěru zaplatil 11 000 Kč. Za situace, kdy jí byly žalobcem poskytnuty peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč s úrokem 3 366 Kč, zbývá doplatit částka 9 366 Kč. Ohledně této částky soud shledal žalobu důvodnou, a to včetně požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení tak, jak je uvedeno ve výroku I. shora. S ohledem na shodná vyjádření účastníků uložil povinnost žalovanému uhradit dlužnou částku ve splátkách po 1 500 Kč měsíčně dle § 160 odst. 1 o.s.ř. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl jako nedůvodnou. 14. Výrok o náhradě nákladů řízení soud učinil podle § 142 odst. 2 o.s.ř. a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákla