210 C 9/2021 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

Žalobce se domáhal zaplacení částky 106.613 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru ze dne 29. 8. 2019, na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši 60.000 Kč. Žalovaná částka sestává z jistiny ve výši 74.617,63 Kč (představované původní jistinou ve výši 59.705,72 Kč a přirostlým úrokem ve výši 14.911,91 Kč), smluvní pokuty ve výši 998 Kč a 29.002 Kč, náhrady nákladů ve výši 400 Kč, pojistného ve výši 1.596 Kč, zákonného úroku z prodlení a úroku ve výši 100,45 % ročně. Žalovaný, ač řádně a včas předvolán, se k jednání nedostavil ani nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání, proto soud rozhodoval v jeho nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalobce vzal žalobu v části úroku zpět, soud proto řízení dle ust. § 96 odst. 1 – 4 o.s.ř. částečně zastavil. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru / smlouvy o úvěru ze dne 29. 8. 2019 soud zjistil, že žalobce s žalovaným uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalobce žalovanému úvěr ve výši 60.000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit v 36 měsíčních splátkách v celkové částce 191.412 Kč, zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 162,4 % ročně. Pro případ prodlení se žalovaný zavázal uhradit smluvní pokutu ve výši 499 Kč za prodlení se splátkou delší 30 dnů, účelně vynaložené náklady ve výši 200 Kč u každé splátky a pro případ zesplatnění úvěru se žalovaný zavázal uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně s tím, že souhrn všech smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše úvěru. Smluvní strany dále sjednaly pojištění schopnosti splácet úvěr, pojistné bylo sjednáno ve výši 10 % ze splátky, tedy ve výši 532 Kč, jak bylo zjištěno též z přílohy č. 1 k návrhu na uzavření smlouvy o úvěru / smlouvy o úvěru ze dne 29. 8. 2019 a přihlášky do pojištění skupinové pojištění schopnosti splácet úvěry, když pojištění bylo sjednáno na základě pojistné smlouvy uzavřené mezi žalobcem a společnostmi [právnická osoba] a [obec] [anonymizováno] [právnická osoba] Žalobce poskytl žalovanému informace pro klienty poskytované zprostředkovatelem úvěru dne 29. 8. 2019 a předsmluvní informace dne 29. 8. 2019 a téhož dne provedl hodnocení klienta (jak bylo zjištěno z formuláře hodnocení klienta, pracovní smlouvy, potvrzení o příchozí úhradě mzdy za květen a červen 2019, výplatního lístku za květen a červen 2019). Pojistné podmínky soud zjistil z informačního dokumentu o pojistném produktu„ pojištění schopnosti splácet úvěry“. Sdělením ze dne 2. 9. 2019 oznámil žalobce žalovanému schválení úvěru se splácením dle přiloženého splátkového kalendáře. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že žalobce vyplatil žalovanému dne 30. 8. 2019 částku 60.000 Kč. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, na dluh uhradil pouze jednu splátku ve výši 5.849 Kč. Ve výpisu záznamů z registru SOLUS není u žalovaného vedena dlužná částka po splatnosti ani počet splátek. Ve výpisu z nebankovního registru klientských informací (NRKI) je u žalovaného označeno skóre 302. Výzvami ze dne 20. 1. 2020 a ze dne 19. 12. 2019, vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu a upozornil jej na možnost zesplatnění dluhu. Z oznámení ze dne 22. 1. 2020 soud zjistil, že žalobce pro prodlení s úhradou splátek dluh zesplatnil. Předžalobní výzvou ze dne 4. 8. 2021 vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu a upozornil jej na možnost soudního vymáhání dluhu. Z výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu soud zjistil, že žalobce je držitelem povolení k poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení. Žalobce dále soudu předložil vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek, ze kterého soud nezjistil žádné skutečnosti důležité pro skutkové či právní posouzení věci. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Dle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. V souvislosti s uzavíráním smlouvy o úvěru žalobce vystupoval jako podnikatel, žalovaný jako spotřebitel, smlouva o úvěru byla smlouvou spotřebitelskou (ust. § 1810 a násl. o. z.). Jednalo se též o smlouvu uzavřenou adhezním způsobem, viz ust. § 1798 a násl. o. z., žalovaný neměl skutečnou příležitost ovlivnit obsah základních podmínek smlouvy. Žalobce byl silnější stranou právního vztahu. Žalobce v žalobě požadoval zaplacení úroku ve výši 100,45 % ročně, ve smlouvě byla zápůjční úroková sazba vyčíslena na 162,40 %. Průměrná výše úrokových sazeb u úvěrů poskytovaných domácnostem na spotřebu byla v době uzavření smlouvy (srpen 2019) ve výši 8,46 % p.a. (viz statistika ČNB úrokových sazeb u korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice – nové obchody). V souladu s dobrými mravy při sjednávání úroků při peněžité půjčce je takové jednání věřitele, který se při peněžité půjčce \“ spokojí\“ - bez ohledu na to, v jaké situaci se nachází dlužník - s přiměřenou výší úplaty (odměny) za užívání půjčené jistiny a který tedy své volné peněžité prostředky hodlá \“ zhodnotit\“ běžným (obvyklým) způsobem rovněž v případě, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něj obtížné. Nelze totiž přehlédnout, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce a dohodu o úrocích z půjčené částky často právě z důvodu své tíživé finanční situace; neodpovídá obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, aby dlužník i v takové situaci poskytoval (musel poskytovat) věřiteli nepřiměřené nebo dokonce \“ lichvářské\“ úroky. (Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Dle citovaného rozsudku jsou nepřiměřené takové úroky, jejichž výše přesahuje (alespoň) trojnásobek obvyklé úrokové míry. Je nerozhodné, zda žalobce označuje úroky v efektivní či nominální úrokové sazbě, když i ta nižší z těchto sazeb mnohonásobně přesahuje obvyklou úrokovou míru. Ujednání o úrocích, jejichž výše více jak desetinásobně (sazba označená jako nominální téměř dvanáctinásobně, sazba označená jako efektivní, vyjádřená ve smlouvě, devatenáctinásobně) přesahuje horní hranici obvyklé úrokové míry, je zjevně ujednáním v rozporu s dobrými mravy, a proto dle ust. § 588 odst. 1 o. z. ujednáním absolutně neplatným. Z uvedených důvodů soud žalobu v části, ve které se žalobce domáhal smluvního úroku, a to i kapitalizovaného v nové jistině po zesplatnění, zamítl. Na tomto závěru nic nemění ani to, že žalobce vzal žalobu v části úroku zpět, neboť na základě absolutně neplatného ujednání nelze požadovat ani nižší plnění. Stejně tak na uvedeném závěru nemění ničeho ani to, že smluvní strany limitovaly maximální přípustnou výši úroku, který přiroste po zesplatnění úvěru, 120 % celkové částky k zaplacení, když i tato limitovaná výše je výší zcela zjevně nepřiměřenou. Soud vzal v řízení za prokázané, že žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši 60.000 Kč Smlouva o úvěru je z podstaty smlouvou úplatnou, úroky tedy mají být dle ust. § 2395 a ust. § 1802 o.z. plněny, a proto je žalovaný povinen platit úroky alespoň ve výši požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště dlužníka v době uzavření smlouvy, tedy ve výši viz shora. Žalovaný proto byl povinen zaplatit žalobci dlužnou jistinu spolu s úroky ve výši 8,46 % ročně. Soud proto v souladu s ust. § 1932 odst. 1 o.z. započetl platbu žalovaného primárně na úrok, ve zbývající části na jistinu a uložil žalovanému zaplatit žalobci zbývající část dlužné jistiny spolu s úroky ve výši 8,46 % ročně a zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 o.z. Ve zbývající části požadovaného úroku převyšujícím tuto výši soud žalobu vzhledem k absolutní neplatnosti tohoto smluvního ujednání zamítl, jak je odůvodněno shora. Žalobce se dále domáhal zaplacení smluvní pokuty za prodlení s úhradou splátek, náhrady nákladů za prodlení s úhradou splátek a smluvní pokuty za prodlení s úhradou dlužné částky po zesplatnění. Žalobce sice sankcionuje následky jednoho prodlení několika různými následky, avšak zákon o spotřebitelském úvěru v ust. § 122 takové jednání věřitele aprobuje s tím, že je možné žádat smluvní pokutu i náhradu účelně vynaložených nákladů a nepřiměřená náhrada účelně vynaložených nákladů se v této části považuje za smluvní pokutu a souhrn všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru. Veškeré smluvní pokuty požadované žalobcem v souvislosti s prodlením žalovaného nepřevyšují polovinu jistiny (jsou polovině jistiny rovny, respektive i po přepočtu z nové výše jistiny jsou vyšší než polovina jistiny, a proto žalobci náleží toliko ve výši poloviny jistiny) a byly řádně v těle smlouvy ujednány, náhrada účelně vynaložených nákladů je požadována ve výši 400 Kč, tedy ve