6 C 223/2022-44 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky 13 948 Kč s příslušenstvím ve výši smluveného úroku a zákonného úroku z prodlení. Uvedl, že předmětný požadavek je součtem dluhů, které vznikly žalovanému z důvodu řádného neplnění podmínek, ke kterým se zavázal podpisem smlouvy o půjčce ze dne 31. 3. 2016, [číslo] podle smlouvy o zápůjčce ze dne 28. 11. 2015, [číslo]. Obě smlouvy uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobce, tj. společnost [právnická osoba] [právnická osoba] postoupila pohledávky z obou smluv na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020. 2. Žalobce odůvodnil žalobní nárok tím, že smlouva o půjčce [číslo] ze dne 31. 3. 2016 byla uzavřena 31. 3. 2016 a její nedílnou součástí jsou Smluvní podmínky smlouvy o půjčce otištěné na zadní straně smlouvy (dále jen„ podmínky“). Na základě takto uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný zavázal zaplatit věřiteli částku 5 137 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 062 Kč s úrokovou sazbou ve výši 27 % ročně sjednanou v článku 4 smluvních podmínek, odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 1 495 Kč a nákladů za hotovostí inkaso splátek ve výši 2 580 Kč (dále jen tzv. poplatek). 3. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních (sedmidenních) splátkách po 186 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 25. 5. 2017. 4. Žalobce v žalobě dále uvedl, že žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Uvedl, že poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena 12. 4. 2019. 5. Marným uplynutím týdenní (sedmidenní) lhůty pro úhradu poslední splátky se žalovaný ocitl v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdce žalobce měl tohoto dne možnost požadovat uhrazení celé dlužné částky, která činila na dlužné jistině 3 186,01 Kč a na dlužném poplatku 1 678,99 Kč. 6. Právní předchůdce žalobce měl v souladu s článkem 18 smluvních podmínek současně právo požadovat úrok z prodlení v zákonem stanovené výši z dlužné jistiny, a to od marného uplynutí týdenní lhůty pro úhradu splátky dlužné částky do zaplacení. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 3 186,01 Kč úrokem ve výši 27 % ročně podle článku 4 smluvních podmínek. 7. Žalobce dále odkázal ve své žalobě na přehled plateb, z něhož jak uvedl, je patrno, že žalovaný nezaplatil ničeho na jistinu ani na poplatek. 8. S ohledem na shora uvedené požadoval po žalovaném zaplacení dlužné jistiny ve výši 3 186,01 Kč, dlužný poplatek ve výši 1 678,99 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 317,82 Kč (tj. úrok ve výši 27 % ročně počítaný z dlužné jistiny 3 186,01 Kč od 26. 5. 2017 do 20. 1. 2020), dále kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 238,15 Kč, tj. zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z dlužné jistiny, tj. částky 3 186,01 Kč od 20. 4. 2019, tj. od marného uplynutí týdenní lhůty pro úhradu poslední splátky žalovaným do data postoupení, tj. 20. 1. 2020, dále požadoval úrok ve výši 27 % ročně z dlužné jistiny od 21. 1. 2020 do zaplacení a úrok z prodlení v zákonem stanovené výši rovněž od 21. 1. 2020 do zaplacení. 9. Žalobce dále uvedl, že v případě druhé smlouvy uzavřené dne 28. 11. 2015 půjčil právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku věřiteli současně s poplatkem ve výši 11 705 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 843 Kč s úrokovou sazbou ve výši 20,50 % ročně sjednanou v článku 4 smluvních podmínek, odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 2 877 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 985 Kč, to vše se zavázal splatit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 429 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 21. 1. 2017. Žalobce ohledně druhé smlouvy uvedl, že poslední příslušná splátka byla uhrazena 12. 4. 2019. Žalovanému bylo známo, že nejpozději má zaplatit dlužnou částku 21. 1. 2017. Marným uplynutím týdenní lhůty pro úhradu poslední splátky byl žalovaný v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdce žalobce měl proto možnost požadovat uhrazení celé dlužné částky, která činila na dlužné jistině 5 960,36 Kč a na dlužném poplatku 3 122,64 Kč. V souladu s článkem 18 smluvních podmínek vzniklo žalobci právo požadovat po žalovaném také úrok z prodlení v zákonem stanovené výši a sjednaný úrok ve výši 20 % ročně z dlužné jistiny 5 960,36 Kč. Žalobce uplatnil tento nárok od 22. 1. 2017 (což je datum interního odpisu dlužné částky) do zaplacení. 10. Žalobce i v tomto případě odkázal na přehled plateb, kde má být uvedeno, že žalovaný na jistinu a poplatek zaplatil 0 Kč. 11. Žalobce uplatnil po žalovaném právo na zaplacení celkové dlužné částky 9 083 Kč sestávající se z dlužné jistiny 5 960,36 Kč a dlužného poplatku ve výši 3 122,64 Kč, dále kapitalizovaných úroků ve výši 3 713,14 Kč, tj. kapitalizovaný úrok ve výši 20,50 % ročně z dlužné jistiny 5 960,36 Kč od 22. 1. 2017 do 20. 1. 2020, kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 445,54 Kč, tj. úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 5 960,36 Kč od 20. 4. 2019 do 20. 1. 2020 a dále běžící zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny od 21. 1. 2020 do zaplacení a obchodní úrok ve výši 20,50 % ročně od 21. 1. 2020 do zaplacení. 12. Usnesením ze dne 10. června 2022, č. j. 6 C 223/2022-41 a 6 C 223/2022-42 soud vyzval žalovaného, aby se ve lhůtě 30 dnů od doručení usnesení písemně vyjádřil k připojené žalobě a v téže lhůtě, aby soudu sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání. Žalovaný byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Usnesení byla doručena žalovanému do vlastních rukou dne 21. 6. 2022. Ve stanovené lhůtě se nevyjádřil. 13. S ohledem na nečinnost žalovaného a s přihlédnutím k tomu, že žalobce souhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, soud tak učinil podle § 115a) o.s.ř. Při rozhodování vycházel z obsahu spisu a předložených listinných důkazů ze strany žalobce. 14. Pro právní hodnocení věci je nutné s ohledem na datum uzavření smluv použít zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) a s přihlédnutím k tomu, že se jednalo o spotřebitelské úvěry, také zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném k datu uzavření obou smluv, tj. k datu 28. 11. 2015 a 31. 3. 2016. 15. Pro posouzení platnosti ujednání obou smluv je nutné použít ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem podle § 1810 a násl. obč. z. 16. Podle § 2390 o. z. přenechává smlouvou o zápůjčce zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. Podle § 2392 odst. 1 lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. 17. Podle § 1813 o. z. má se za to, že zakázána jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinnosti stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 18. Podle § 1815 o. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 19. V ustanovení § 1813 o. z. a následujících je provedena směrnice rady č. 93/13 EHS ze dne 15. 4. 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Ujednání spotřebitelských smluv musejí být posuzována i z hlediska jejich přiměřenosti tak, jak je uvedeno shora. Smyslem těchto ustanovení je ochrana spotřebitelů proti zneužívání moci podnikateli především v případě jednostranných formulovaných typových smluv a proti nepřiměřenému omezení práv spotřebitelů. Důraz je kladen na transparentnost jednání spotřebitele jako předpokladu svobodného rozhodnutí spotřebitele. Cílem není dosažení rovného postavení stran v právech a povinnostech, předpokladem je pouze výrazná nerovnost v právech a povinnostech navíc pouze ve spojení s porušením požadavku přiměřenosti. 20. Z § 1813 o. z. vyplývá, že při zkoumání významné nerovnováhy jde o zkoumání ekvivalence plnění, zda zde neexistuje druhý (zde významný) nepoměr vzájemného plnění (§ 1796 a § 1793 občanského zákoníku), zda plnění, které spotřebitel získává od podnikatele, odpovídá z hlediska své hodnoty plnění, která za ně podnikatel poskytuje. Relevantní při zkoumání přiměřenosti ujednání je pouze výrazná nerovnováha, tzv. taková, která zhoršuje právní postavení spotřebitele. 21. Soudní dvůr EU dovozuje, že při zkoumání, zda je z