12 C 196/2022-15 — Okresní soud v Ústí nad Orlicí

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 1.12.2022 domáhal stanovení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 14 500 Kč s příslušenstvím. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce spol. [právnická osoba] uzavřel se žalovanou smlouvu o půjčce [číslo] podle které byla žalované poskytnuta půjčka ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku 5 500 Kč představující souhrnný poplatek. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a poplatku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 31 týdenních splátkách ve výši 500 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 11.4.2006. Žalovaná podmínky smlouvy neplnila a splátky řádně nehradila, proto vzniklo věřiteli právo na uhrazení celé částky najednou. Věřitel má právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z celkové dlužné jistiny. Žalovaná na uvedenou smlouvu o půjčce uhradila částku 1 000 Kč. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovanou na žalobce. Žalobce se touto žalobou domáhá zaplacení částky 14 500 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 9 354,84 Kč a dlužné části poplatku ve výši 5 145,16 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 17 427,11 Kč a úroků z prodlení z částky 14 500 Kč od 19.12.2020 do zaplacení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud jednal ve věci v nepřítomnosti účastníků, neboť zástupce žalobce svou neúčast na jednání omluvil, o odročení nepožádal. Žalovaná se k jednání nedostavila, svou neúčast omluvila, o odročení jednání nepožádala (§ 101 odst. 3 z.č. 99/1963 Sb., občanský soud řád – dále o.s.ř.). 4. Soud vzal za prokázaný tento skutkový stav: Právní předchůdce žalobce ([právnická osoba]) uzavřel dne 2.9.2005 s žalovanou smlouvu o půjčce [číslo] na základě které byly žalované vyplaceny peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit celkem částku 15 500 Kč. Tato představuje 10 000 Kč jako vyplacenou půjčku a částku 5 500 Kč jako souhrnný poplatek. Celkovou částku se žalovaná zavázala splácet v 31 týdenních splátkách po 500 Kč. Z předložené smlouvy soud dále zjistil, že se jedná o formulářovou žalobu, kde jsou údaje o žalované, výše zapůjčených peněz i údaje o splátkách vypsány ručně. V záhlaví smlouvy je odkazováno na Smluvní podmínky, které by měly být nedílnou součástí smlouvy a měly by být uvedeny na zadní straně formuláře. Smluvní podmínky neobsahují podpis žalované ani právního předchůdce žalobce. V čl. 1 je uveden údaj o výši roční procentní sazby nákladů (RPSN), a to v několik variantách. Z předložené smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] a žalobcem [právnická osoba] ze dne 18.12.2020 vzal soud za prokázané, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 6.1.2021, kdy byla zároveň vyzvána k úhradě dlužné částky. Žalované byla odeslána i předžalobní upomínka ze dne 11.11.2021. Z předložených podacích lístků bylo zjištěno, že oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní upomínka byly odeslány žalované. 5. S ohledem na shora zjištěné skutečnosti vzal soud za prokázané, že žalovaná převzala od právního předchůdce žalobce půjčku ve výši 10 000 Kč. Dle tvrzení žalobce obsaženého v žalobě zaplatila žalovaná ve prospěch této půjčky částku 1 000 Kč. 6. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, (viz přechodné ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). 7. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále obč.z), přenechává smlouvou o půjčce věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit mu po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 52 odst. 1 obč.z., spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé dodavatel. Podle § 55 odst. 1 obč. z. smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. Podle odstavce druhého ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle § 56 jsou neplatná. Podle § 56 odst. 1 obč.z. spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. 8. V této souvislosti je nutné poukázat na nález Ústavního soudu ČR ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, podle kterého v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na něž spotřebitel připojuje svůj podpis). V pozitivním právu se ochrana spotřebitele promítá například do podoby vyšší informační povinnosti dodavatele, do práva spotřebitele odstoupit od smlouvy, do podoby zákazu u některých ujednání o spotřebitelských smlouvách či do podoby příkazu, v pochybnostech o významu spotřebitelských smluv, vykládat pro spotřebitele co nejpříznivěji (§ 51 a následujících obč. zák. č. 40/1964 Sb., ve znění platném do 31. 12. 2013). Princip autonomie a vůle a princip rovnosti je doplňován a korigován principem ekvity či spravedlnosti. Zcela jasně je to patrné na ustanovení § 56 odst. 1 obč. zák., kde je uvedeno, že spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. V tomto ustanovení je uvedeno, že smluvní podmínka, která nebyla individuálně sjednána, je považována za nepřiměřenou, jestliže v rozporu s požadavkem přiměřenosti způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, které vyplývají z dané smlouvy v neprospěch spotřebitele. 9. S ohledem na ustanovení § 56 odst. 3 písmeno g) obč.z. se soud zabýval přípustností sjednaného poplatku ze smlouvy, když nepřípustná jsou zejména smluvní ujednání, která zavazují spotřebitele k plnění podmínek, s nimiž se neměl možnost seznámit před uzavřením smlouvy, a podle ustanovení § 55 odst. 2 obč.z. jsou ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle § 56 neplatná. 10. S ohledem na shora uvedené, smlouva o půjčce byla žalovanou řádně podepsána. Žalovaná tedy v době podpisu věděla, že celková dlužná částka bude činit 15 500 Kč. Ze smlouvy samotné však nelze dovodit, jakým způsobem věřitel, tj. právní předchůdce žalobce, stanovil výši poplatku, zejména úroku z půjčených peněz. Poplatek za půjčení peněž dosahoval 55%. Právní předchůdce žalobce vystupoval v souvislosti s uzavíráním smlouvy jako podnikatel, žalovaná jako spotřebitel, smlouva byla smlouvou spotřebitelskou. Právní předchůdce žalobce byl silnější stranou právního vztahu. Smlouva nadto byla uzavřena jako smlouva adhezní, ujednání byla jednostranně určena právním předchůdcem žalobce. Dle ust. § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Soud má za to, že ujednání o poplatku za poskytnutí půjčky ve výši přesahující 55 % jistiny půjčky je pro nepřiměřenost výše poplatku, ujednáním příčícím se dobrým mravům. Soud proto ujednání o souhrnném poplatku posoudil jako ujednání absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy a ustanoveními na ochranu spotřebitele. 11. Žalobce v řízení prokázal, že právní předchůdce žalobce uzavřel se žalovanou smlouvu o půjčce, na základě které poskytl žalované půjčku ve výši 10 000 Kč, žalovaná však sjednané splátky řádně a včas nehradila, na dluh uhradila 1 000 Kč. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovanou žalobci. Soud proto uložil žalované zaplatit žalobci dlužnou jistinu, tedy částku 9 000 Kč, se zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 517 odst. 2 obč. zák., neboť je žalovaná s úhradou dluhu v prodlení. 12. Žalovaná písemně požádala o povolení splátkového kalendáře. Uvedla, že pobírá invalidní důchod 2. stupně ve výši 6 325 Kč, z něhož jsou prováděny srážky. Ve společné domácnosti žije se synem, který je zaměstnaný. Společně hradí náklady na bydlení ve výši 10 500 Kč měsíčně. V možnostech žalované je splatit dlužnou částku v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč, kdy jí v tomto bude vypomáhat syn. 13. Dle § 160 odst. 1 o.s.ř. soud může stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí. Soud posoudil žádost žalované o vytvoření splátkového kalendáře. Soud povolil žalované zaplatit dlužnou částku žalobci v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč, splatných vždy do každého posledního dne v příslušném kalendářním měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku pod ztrátou výhody splátek. Tento postup pak s ohledem na výši žalované částky, výši měsíční splátky a doby, za kterou žalovaná dlužnou částku zaplatí, nezaloží nerovnoměrnou nerovnováhu mezi stranami. 14. S ohledem na neplatnost ujednání o souhrnném poplatku a sh