Okresní soud v Ústí nad Orlicí 10 C 92/2026-25 – Náklady řízení

výživné pro zletilé dítě, ustanovení zástupce

Žalobkyně se domáhala žalobou došlou soudu dne 23.3.2026, aby bylo žalovanému uloženo platit žalobkyni výživné ve výši 5 000 Kč měsíčně počínaje dnem předcházejícím tři roky před podáním žaloby. Žalobkyně je studentkou , jméno FO, . Výše výživného je pro žalobkyni poslední tři roky zcela nedostatečná, Žalovaný přispívá na výživném částkou ve výši 1 200 Kč měsíčně, tak jak mu bylo stanoveno rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 21.3.2012, č.j. , spisová značka, . Je však pravdou, že žalovaný platí zhruba poslední tři roky výživné ve výši 1 300 Kč. Žalobkyně během jednání soudu vzala žalobu, pokud se týká dlužného výživného za rok 2023, tedy od podání návrhu do 31. 12. 2023, zpět, soud proto postupoval dle § 96 odst. 1-4 o.s.ř. a řízení v této části zastavil.Žalovaný s návrhem nesouhlasil.Z účastnické výpovědi žalobkyně soud zjistil, že je dcerou žalovaného, dva až tři roky ho neviděla. Předtím se stýkali jednou až dvakrát ročně. Je pravdou, že naposledy výživné na ni bylo stanoveno v roce 2011 na částku 1 200 Kč a žalovaný platil 1 300 Kč. Toto platil ještě 3 roky před podáním žaloby. Někdy jí poskytoval dary na narozeniny. To jí bylo asi 12 nebo 13 roků. Její matka nemá další vyživovací povinnost. Bydlí s ní ve společné domácnosti. Matka jí vše zajišťuje. Pracuje jako recepční. Ona studuje třetí roční střední školy, studuje řádně. Každý rok si kupuje učebnice, což stojí 2 000 Kč – 3 000 Kč. Vydává na kulturní akce se školou částku 1 000 Kč – 2 000 Kč. Na toto a kapesné jí dává matka. Nemá náklady spojené se svým zdravotním stavem. Má dobrý prospěch a uvažuje o studiu na VŠ. Myslí, že žalovaný nemá další vyživovací povinnost. Na podzim si chce udělat řidičský průkaz. Pokud se týká majetkových poměrů žalovaného, ví, že má invalidní důchod a převzal rodinnou farmu.Z výpovědi žalovaného soud zjistil, že žalobkyně je jeho dcerou. Je pravdou, že naposledy výživné na žalobkyni bylo stanoveno v roce 2011 na částku 1 200 Kč a on platil 1 300 Kč. Nemá další vyživovací povinnost. Žije sám. Je soukromý podnikatel - rolník. Podniká v živočišné výrobě. Chová krávy a býky. Jako OSVČ pracuje od ledna 2024, tedy 2,5 roku. Jeho otec zemřel v březnu 2024. Učil se opravářem zemědělských strojů, ale učební obor nedokončil. Do ledna 2024 měl invalidní důchod. K tomuto si přivydělával. Pracoval ve , Anonymizováno, nebo u pana , Anonymizováno, v , adresa, . Nemá jiný příjem. Vlastní pozemky, halu, chlévy, má nemovitosti a stroje. Rovněž vlastní svůj dům. Od jara musel nakoupit stroje, které nutně potřeboval. Musí jezdit skrz invalidní důchod na kontroly. Nemá náklady spojené se svým zdravotním stavem. Nemá zaměstnance. Vlastní 35 – 40 hektarů. Dluhy nemá. Každý měsíc dříve jezdil za žalobkyní, měl styk určený soudem. Nicméně matka žalobkyně mu zakázala se s ní stýkat ještě před covidem. Je mu známo telefonní číslo , tel. číslo, . Zkoušel volat hodně krát a je to již dávno. Je plátcem DPH.Ze zprávy OSSZ , adresa, soud zjistil, že žalovaný je poživatelem invalidního důchodu I. stupně, od I. do XII. 2024 pobíral důchod ve výši 7 301 Kč měsíčně, od I. do XII. 2025 pobíral důchod ve výši 7 579 Kč měsíčně, od I. 2026 dosud pobírá důchod ve výši 7 895 Kč.Ze zprávy , jméno FO, soud zjistil, že žalobkyně se zde vzdělává od 1.září 2023, je studentkou třetího ročníku, platí příspěvky do Rady rodičů ve výši 1 000 Kč ročně, adaptační kurz stál 3 600 Kč a studentský průkaz ISIC 350 Kč.Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 č.j. , spisová značka, ze dne 8. 4. 2008 soud zjistil, že žalobkyně byla svěřena do výchovy matky a žalovaný se zavázal přispívat na výživu žalobkyně částkou 2 000 Kč měsíčně.Z rozsudku Městského soudu v Praze č.j. , spisová značka, ze dne 31. 3. 2012 soud zjistil, že rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 č.j. , spisová značka, ze dne 2. 6. 2011 byl změněn tak, že výživné na žalobkyni bylo sníženo na částku 1 200 Kč měsíčně.Z Osvědčení o zápisu do evidence zemědělského podnikatele ze dne 10. 12. 2013 soud zjistil, že žalovaný byl do této evidence zapsán s datem zahájení provozování 1.1.2014.Z obsahu posudku o invaliditě žalovaného ze dne 6. 8. 2022 soud zjistil, že stanovená míra poklesu jeho pracovní schopnosti je 40 %.Z obsahu daňového přiznání žalovaného za rok 2024 soud zjistil, že příjmy žalovaného činily částku 792 612 Kč.Z obsahu daňového přiznání žalovaného za rok 2025 soud zjistil, že příjmy žalovaného činily částku 1 528 055 Kč.Z obsahu peněžního deníku žalovaného za období 1. 1. 2026 do 31. 3. 2026 soud zjistil, že žalovaný měl výdaje 212 273 Kč a příjmy 689 052,29 Kč (jednalo se o dotace, částka 167 052 Kč byl prodej spol. Orlický skot s.r.o.).Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Dle ust. § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Dle ust. § 913 odst. 1 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Dle ust. § 914 o. z. je-li více osob povinných, které mají vůči oprávněnému stejné postavení, odpovídá rozsah vyživovací povinnosti každé z nich poměru jejích majetkových poměrů, schopností a možností k majetkovým poměrům, schopnostem a možnostem ostatních. Dle ust. § 915 o. z. životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.Soud vzal v řízení za prokázané, zejména z potvrzení školy, že žalobkyně je studentkou střední školy, proto žalobkyně není schopna se sama živit, a vyživovací povinnost žalovaného k žalobkyni trvá. Žalovaný je proto povinen platit žalobkyni výživné. Odůvodněné potřeby žalobkyně jsou standardní, žalobkyně vynakládá obvyklé náklady spojené se studiem, bydlí s matkou a nemá náklady spojené se svým zdravotním stavem. Žalovaný dosahuje příjmů z invalidního důchodu a dále má shora uvedené příjmy z podnikání, dluhy nemá, nemá náklady spojené se svým zdravotním stavem a rovněž nemá další vyživovací povinnost. Soud vzal v úvahu především příjmy žalovaného shora uvedené a dospěl k závěru, že výživné požadované žalobkyní zcela těmto příjmům a životní situaci žalovaného odpovídá. Pokud se týká dlužného výživného, i v této části soud žalobě dle ust. § 922 odst. 1 o.z. vyhověl, neboť žalovaný platil výživné žalobkyni cca 14 let, tedy dlouhou dobu, pouze ve výši 1 200 Kč – 1 300 Kč. Dlužné výživné za období představuje celkem částku 1.1.2024 do 30.6.2026 představuje celkem částku ve výši 111 000 Kč (30 měsíců * 5 000 Kč – 39 000 Kč (zaplacené výživné)). Soud stanovil žalovanému zaplatit dlužné výživné v přiměřených splátkách, když žalobkyně s tímto souhlasila.O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto dle ust. § 149 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobkyni byl ustanoven zástupce soudem podle ust. § 30 o.s.ř., žalovaný, který ve věci úspěšný nebyl, je tedy povinen zaplatit státu náhradu hotových výdajů advokáta a odměnu za zastupování. Odměna za zastupování žalobkyně v souladu s ust. § 9 odst. 2 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, v následující výši byla přiznána za dva úkony právní služby po 1 500 Kč, za dva režijní paušály po 450 Kč, za promeškaný čas 1200 Kč (8 půlhodin po 150 Kč), jízdné ve výši 587 Kč a 21% DPH, celkem částka 6 758 Kč. Náhradu nákladů řízení ve výši 6 758 Kč je žalovaný povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Ústí nad Orlicí.