Okresní soud v Ústí nad Orlicí 7 C 52/2026-12 – Náklady řízení

Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení 10 500 Kč (dlužné jistiny) a 221 Kč (poplatku za sjednání úvěru) vše spolu se zákonným úrokem z prodlení 12,75% p.a. od 27.7.2024 do zaplacení a to v souvislosti se smlouvou o úvěru č. , Anonymizováno, , která byla dne 9.5.2024 uzavřena mezi společností , právnická osoba, (dále též předchůdce) a žalovaným. Na jejím základě předchůdce žalovanému poskytl úvěr ve výši 10 500 Kč a žalovaný se je zavázal předchůdci vrátit do 26.7.2024 (ve znění dodatku ze 16.7.2024) spolu s úrokem 310,68 Kč a poplatkem za poskytnutí úvěru 4 410,32 Kč. Úvěr byl žalovanému poskytnut na účet č. , č. účtu, pod VS jeho rodného čísla (tj. , Anonymizováno, ) poté, co byla ověřena úvěruschopnost žalovaného (lustrací v databázi ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI, NRKI). Žalovaný však úvěr v době splatnosti neuhradil a ocitl se v prodlení. Na úvěr uhradil celkem 4 500 Kč. Pohledávka za žalovaným přešla na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6.5.2026. Pro případ, že by soud neuznal nárok žalobce z titulu smlouvy o úvěru, navrhl žalobce nárok posoudit jako návrh na vydání bezdůvodného obohacení. Předžalobní upomínka byla žalovanému odeslána 19.5.2026.2. Soud návrhu vyhověl a ve věci vydal elektronický platební rozkaz, proti kterému podal žalovaný včasný odpor. V něm žalovaný nárok žalobce nerozporoval. S ohledem na svou momentální tíživou finanční situaci požádal o možnost splácet dluh formou splátek.3. V rámci přípravy jednání soud zaslal žalobci odpor žalovaného k vyjádření. Ten s rozložením dluhu do splátek souhlasil. Z nařízeného jednání se omluvil. Jelikož žalovaný se k nařízenému jednání, ač řádně a včas předvolán nedostavil, bylo soudem jednáno v nepřítomnosti účastníků a rozhodnuto na základě předložených listinných důkazů.4. Z listiny označené jako Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, má soud za prokázané, že spolu předchůdce s žalovaným dne 9.5.2024 uzavřeli smlouvu, kterou se předchůdce zavázal poskytnou žalovanému úvěr ve výši 10 500 Kč - žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit do 8.6.2024. V případě řádného splácení činila úroková sazba 36% ročně (310,68 Kč) a RPSN 1946,52% ročně při poplatku za sjednání úvěru 2 646,19 Kč – v případě překročení doby splatnosti činila úroková sazba 36% ročně a RPSN 9060,57% ročně při sjednaném poplatku za sjednání úvěru 4 410,32 Kč. Dodatkem ze dne 16.7.2024 došlo k prodloužení termínu splatnosti do 26.7.2024.5. Dle potvrzení o platbě a nesporných tvrzení účastníků došlo dne 9.5.2024 k výplatě úvěru ve výši 10 500 Kč na účet č. , č. účtu, pod VS , var. symbol, . Informacemi o vlastníkovi žalobce doložil, že majitelem předmětného účtu byl žalovaný – rovněž nebylo mezi stranami sporné.6. Rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27.8.2024, Dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6.5.2026, oznámením o postoupení pohledávek ze dne 16.5.2026, seznamem postoupených pohledávek a dokladem o doručení oznámení žalobce prokázal, že na něho přešla pohledávka předchůdce za žalovaným a že tato skutečnost byla předchůdcem žalovanému oznámena. Tím má soud za prokázanou aktivní žalobní legitimaci žalobce.7. Předžalobní výzvou vč. podacího lístku žalobce prokázal, že před podáním žaloby žalovaného dne 16.5.2026 vyzval k dobrovolnému splnění dluhu.8. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: Dne 9.5.2024 spolu předchůdce a žalovaný uzavřeli smlouvu, na jejímž základě se předchůdce zavázal žalovanému poskytnout úvěr 10 500 Kč a žalovaný se mu ho zavázal vrátit do 8.6.2024, resp. 26.7.2024 (ve znění dodatku) spolu s úrokem 310,68 Kč a poplatkem za poskytnutí úvěru 2 646,19 Kč při RPSN 1946,52% – v případě překročení doby splatnosti poplatkem 4 410,32 Kč při RPSN 9060,57% ročně. Zatímco předchůdce peněžní prostředky žalovanému poskytl, žalovaný mu uhradil 4 500 Kč a ocitl se v prodlení. Pohledávka z titulu dlužné jistiny, úroku a poplatku byla následně postoupena na žalobce, který žalovaného vyzval k úhradě.9. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též ZSÚ).10. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Poskytovatel úvěru je před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy v souladu s ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru náležitě posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru se jedná o neplatnost absolutní a soud je z úřední povinnosti povinen zkoumat, zda poskytovatel před uzavřením smlouvy řádně posoudil a zhodnotil úvěruschopnost spotřebitele. Uvedené vyplývá z ust. § 588 věty první o. z., judikatury Nejvyššího soudu (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) či judikatury Ústavního soudu (např. Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), jakož i ze směrnic Evropského parlamentu a Rady a konstantní judikatury Soudního dvora Evropské unie (ke konkrétním směrnicím a rozhodnutím viz odůvodnění shora uvedených rozhodnutí).14. Žalobce v rámci svých žalobních tvrzení sice uvedl, že před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru předchůdce posoudil úvěruschopnost žalovaného, a to lustrací v databázi ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI, NRKI, avšak k těmto svým tvrzením nepředložil jediný důkaz. Z nařízeného jednání se pak omluvil a soudu zmařil možnost mu poskytnout poučení v tomto směru. Žalobce tak neunesl své břemeno důkazní, tj. neprokázal svá tvrzení o tom, že řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného. Již z tohoto důvodu nebylo možné žalobě vyhovět z titulu smlouvy o úvěru, kdy soud nemá za naplněné ustanovení § 86 a § 87 ZSÚ a na žalobcem předloženou smlouvu o úvěru nahlíží jako na absolutně neplatnou dle § 588 o.z.15. Mimo to předmětná úvěrová smlouva odporuje ustanovení § 1813 o.z., resp. směrnici rady č. 93/13/EHS ze dne 15.4.1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Již samotný sjednaný úrok 36% lze hodnotit jako nemravný z důvodu, že několikanásobně převyšuje běžný úrok bank. Především pak soud hodnotí jako nepřiměřenou výši RPSN a to ať při řádném splácení ve výši 1946,52%, tím spíše ve výši 9060,57% ročně pro případ prodlení při poplatku za sjednání úvěru 4 410,32 Kč, jak je ostatně také žalobcem podaným návrhem požadováno. Zejména současně nutno hodnotit pro spotřebitele nanejvýš matoucím z jakého důvodu činí poplatek za sjednání úvěru při jeho sjednávání 2 646,19 Kč (při řádném splácení) – 4 410,32 Kč při prodlení. Soud považuje poplatek za sjednání úvěru za náklady spojené s vyřízením úvěrové žádosti – tyto náklady jsou přitom fixní a je proto zcela nedůvodné rozlišovat případ řádného splácení a prodlení. Uvedeným postupem tak předchůdce de facto již do sjednaného poplatku při jeho sjednání komponuje určitou sankci pro případ prodlení, což je nepřípustné. Současně nutno již samotný poplatek za sjednání úvěru považovat za nepřiměřený, kdy v případě „řádného“ splacení činí cca. 25% poskytnuté jistiny a v případě „prodlení“ činí 42% jistiny.16. Z důvodů shora uvedených, pak soud ve výroku I. rozhodl pouze o částečném vyhovění návrhu, a to s poukazem na ustanovení § 2991 odst. 1 o.z., podle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil, ve spojení s ustanovením § 2991 odst. 2 o.z., podle kterého bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Žalobce v řízení prokázal, že žalovanému jeho předchůdce poskytl finanční plnění ve výši 10 500 Kč, přičemž žalovaný uhradil 4 500 Kč. Žalobci, na kterého pohledávka přešla, tak vznikl nárok na vrácení částky 6 000 Kč a dále dle § 1970 o.z. na úhradu zákonného úroku z prodlení. Počátek běhu požadovaného příslušenství soud určil dnem vyhlášení rozhodnutí ve věci. S ohledem na výše uvedené proto soud uznal žalovaného povinným k úhradě částky 6 000 Kč s příslušenstvím a to z titulu vydání bezdůvodného obohacení.17. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl (výrok II.).18. Pro úplnost soud doplňuje, že nerozhodl ve věci rozsudkem pro uznání, ačkoliv žalovaný v odporu nárok žalobce de facto uznal, a to z důvodů popsaných shora stran neplatnosti smlouvy o úvěru (§ 153a odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 99 odst. 2 o.s.ř.).19. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy při zohlednění zamítané části jistiny a příslušenství je poměr úspěchu/neúspěchu účastníků ve věci takřka totožný.20. Lhůty k úhradě byly stanoveny podle § 160 odst. 1 o. s. ř.. Soud nerozhodl o úhradě dluhu ve formě splátek, byť oba účastníci tuto možnost připouštěli, resp. navrhovali. Ani jeden z účastníků nenavrhl výši měsíční splátky a tuto soud nemohl určit ani ze skutečností zjištěných z provedeného dokazování. Žalovaný vyjma obecné proklamace o tíživé finanční situaci ke své žádosti neuvedl ničeho, nic k žádosti ani nepředložil.