7 C 71/2020-24 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou soudu dne 3. 8. 2020 (ve znění doplňujícího podání ze dne 1. 10. 2020) domáhala po žalovaném zaplacení částky 14 576 Kč spolu s příslušenstvím. Uváděla, že s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto zápůjčku vrátit společně s poplatkem ve výši 2 600 Kč do 19. 3. 2019. Žalovaný však dlužnou částku neuhradil včas, resp. neuhradil ničeho. V důsledku prodlení žalovaného vznikla žalovanému povinnost uhradit též účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením (písemné výzvy) ve výši 2 500 Kč a smluvní pokutu ve výši 3 976 Kč (za dobu od 20. 3. 2019 do 29. 7. 2020 ve výši 0,1 % z dlužné částky). Úvěruschopnost žalovaného byla posuzována dotazem na aktuální zaměstnání a výši příjmu, lustrací v CEE a dotazem na pohledávky po splatnosti. 2. Soud následně vyzval účastníky usnesením, aby se vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný neučinil soudu žádné podání, zejména se nevyjádřil jak k textu podané žaloby (která mu byla doručena spolu se shora uvedeným usnesením), tak ani k tomuto usnesení soudu. Skutečnosti tvrzené v žalobě neučinil v řízení nikterak spornými. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila. Soud podle ustanovení § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. rozhodl v této věci bez nařízení jednání. 3. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění. Žalobkyně s žalovaným uzavřela dne 22. 2. 2019 smlouvu o zápůjčce. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 8 000 Kč, a to na bankovní účet žalovaného (tuto částku poskytla žalovanému ke dni uzavření smlouvy). Žalovaný se zavázal vrátit částku 8 000 Kč společně s poplatkem 2 600 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně a Sazebník. Pro případ prodlení žalovaného byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení a dále byla sjednána povinnost úhrady účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením žalovaného (za jednu písemnou upomínku byla stanovena částka 500 Kč, výzev mohlo být až 5). Všeobecné obchodní podmínky pak dále upravovaly některá práva a povinnosti smluvních stran, zejména definovaly základní pojmy v souvislosti se zápůjčkou, uzavření smlouvy, splácení zápůjčky a prodloužení splatnosti. Žalovanému bylo zasláno celkem 5 výzev (upomínek). Rovněž byla žalovanému zaslána tzv. předžalobní výzva, vyhotovená právní zástupkyní žalobkyně (zaslání je stvrzováno podacím lístkem s datem podání 20. 4. 2020). Žalovaný byl upomínán k úhradě dlužné částky na bankovní účet, byl upozorňován na možné soudní řízení v případě neuhrazení zde vyčíslené dlužné částky. Ze dvou ústřižků pro příjemce je patrno, že žalovaný pobírá [anonymizována čtyři slova] ve výši [částka]; ze dvou výplatních lístků je dále zřejmé, že žalovaný dosahoval čistého příjmu [částka] (za leden 2019) a [částka] (za prosinec 2018). 4. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 5. Podle § 86 odst. 1 a 2 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZosÚ“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 věta prvá ZosÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 6. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 7. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 8. Zákon č. 257/2016 Sb. ukládá věřitelům sjednávajícím úvěr se spotřebitelem nad rámec povinností vyplývajících z ustanovení občanského zákoníku řadu povinností s cílem zajistit spotřebiteli jasné a srozumitelné informace a rady o právech a povinnostech vyplývajících ze zamýšlené smlouvy o spotřebitelském úvěru ještě předtím, než bude smlouva uzavřena (§ 75 an, § 90 an. ZosÚ), zajišťuje i jeho ochranu po uzavření smlouvy (§ 110, § 117 an. § 122 ZosÚ). Z jednotlivých ustanovení zák. č. 257/2016 Sb. je patrné, že jeho účelem je ochrana spotřebitele před jeho nadměrným (neúnosným) zadlužováním. Stejnému cíli odpovídá i ustanovení § 86 ZosÚ. 9. Ustanovení § 86 ZosÚ nespecifikuje okruh informací, které by měl věřitel získat ani rozsah ověření informací. V každém jednotlivém případě uvažované smlouvy o spotřebitelském úvěru je tak věřitel jako osoba v oboru orientovaná povinen vyhodnotit, které informace jsou zapotřebí pro zjištění, zda bude po zamýšlenou dobu trvání úvěrového vztahu spotřebitel schopen úvěr splácet či nikoli. 10. Ústavní soud ČR se v nálezu sp.zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. února 2019 vyjádřil, že„ …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit“. 11. Žalobkyně povinnost uloženou § 86 ZosÚ nesplnila, neboť nezjišťovala a neověřovala výdaje žalovaného a nezjišťovala, koho ze svého příjmu vyživuje. Pouhý odkaz ve Všeobecných obchodních podmínkách na prohlášení spotřebitele, že je schopen spotřebitelský úvěr zvládnout, řádným zjišťováním úvěruschopnosti není (čl. II., bod 2.7 VOP). 12. Žalobkyně porušením povinnosti ověřit úvěruschopnost žalovaného porušila jeho právo na ochranu před uzavíráním spotřebitelských smluv, které ho nadměrně zadlužují. Porušením povinnosti uložené § 86 ZosÚ žalobkyně zároveň porušila veřejný pořádek; v daném případě ochranu společnosti před nadměrným zadlužováním domácností. 13. Přesto žalobkyně smlouvu uzavřela s vědomím sjednání poplatku za poskytnutí a zajištění svého závazku smluvními sankcemi a poplatky. Právě na takováto jednání cílí § 86 ZosÚ, který odpovědnost za splnění podmínek úvěruschopnosti žadatele přenesl na poskytovatele úvěru. Jestliže porušením povinnosti žalobkyně byla uzavřena smlouva, je v souladu s cíli zákona vyhodnotit takto uzavřenou smlouvu jako právní úkon uzavřený v rozporu se zákonem a veřejným pořádkem, tedy právní úkon ve smyslu § 580 a § 588 o. z. absolutně neplatný. 14. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 16. Ve smyslu § 2993 o. z. má žalobkyně právo jen na to, co plnila, tedy na vrácení dosud neuhrazené jistiny v částce 8 000 Kč. Ve zbylém rozsahu, vyjma úroků z prodlení, nárok pro neplatnost smlouvy důvodný není. 17. Úroky z prodlení z přiznané jistiny byly přiznány v souladu s § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Bezdůvodné obohacení se stalo splatným na výzvu (viz upomínka ze dne 26. 3. 2019, dle které měl žalovaný uhradit dlužnou částku nejpozději do 31. 3. 2019), tj. nejpozději v souladu s výzvou v upomínce (pro neplatnost smlouvy o zápůjčce nelze přihlížet ani k ujednání o splatnosti). 18. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Úspěch a neúspěch účastníků je obdobný (přihlížeje i k příslušenství), proto nebyly