8 C 165/2021-26 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Žalobce se žalobou, podanou u soudu dne 30. 3. 2021, domáhal po žalované zaplacení částky 8 538,72 Kč s příslušenstvím. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. Soud rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez jednání, neboť věc bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 4. Z žádosti o úvěr soud zjistil, že žalovaná požádala dne 28. 3. 2018 o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 10 000 Kč, doložila občanský průkaz; uvedla, že bydlí na ubytovně, je svobodná a uvedla adresu bydliště, příjem 7 600 Kč a další čisté příjmy domácnosti 13 000 Kč, aniž je uvedeno o jaké příjmy se jedná. Měsíční výdaje 3 000 Kč. V kartě je poznamenáno, že doložila za leden a únor 2018 výpisy z bankovních účtů a výměr důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky. Tyto doklady však žalobce nedoložil. Ve druhé žádosti stejného obsahu z téhož data je pak uvedeno, že čistý příjem žalované je 5 233 Kč, další příjmy 13 000 Kč, výdaje 3 000 Kč, už v tom soud vidí rozpor. 5. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 28. 3. 2018 soud zjistil, že účastníci podepsali smlouvu [číslo] na základě které měl právní předchůdce žalobce žalované vyplatit částku 6 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit žalobci celkem 10 617 Kč, takže navýšení činilo 4 617 Kč (poplatek za administrativní činnost 2 410 Kč, úrok 799 Kč, komfortní splácení 1 408 Kč), částku měla zaplatit ve 45 týdenních splátkách po 236 Kč, úrok byl dohodnut ve výši 29% p. a., RPSN 319,42%, první splátka byla splatná dnem uzavření smlouvy, poslední splátka dne 6. 2. 2019. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovanou na nynějšího žalobce, což bylo žalované oznámeno dopisem s datem 20. 1. 2020. Ze seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na nynějšího žalobce pod [číslo]. 7. Výzva k zaplacení před podáním žaloby byla žalované zaslána dne 28. 1. 2021 doporučeně. 8. V žalobě žalobce uvedl, že schopnost žalované splácet byla ověřena vyhodnocením informací získaných od žalované o rodinných poměrech, apod., tedy ze základních údajů o osobě žalované, dále dalšími údaji jako údaj o zaměstnání, ostatní finanční závazky, výši měsíčních příjmů a výdajů a na žádosti o úvěr jsou vyznačeny listiny, kterými byly tyto skutečnosti údajně ověřovány, listiny však doloženy nebyly. 9. Na základě předložených důkazů soud zjistil, že byla uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které žalovaná obdržela částku 6 000 Kč, měla zaplatit částku 10 617 Kč, v 45 týdenních splátkách po 236 Kč, zaplatila 1 700 Kč. 10. Podle ustanovení § 2392 odst. 1 občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky, totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. 11. Podle ustanovení § 580 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 12. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 13. Podle ustanovení § 1810 občanského zákoníku ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. 14. Podle ustanovení § 1879 a násl. občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 15. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 16. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 17. Podle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá strana požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 18. Vzhledem k datu uzavření smlouvy - 28. 3. 2018 se práva a povinnosti z ní vzniklé posuzují podle zákona č. 257/2016 Sb. - § 86, 87 odst. 1 o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016. 19. Dále soud postupoval v souladu s předpisy Evropského společenství zejména směrnicí 2008/48/ES, které se Česká republika zavázala implementovat do národního práva. 20. Žalovaná má v tomto smluvním vztahu postavení spotřebitele. Žalobce půjčil žalované částku 6 000 Kč, žalovaná zaplatila žalobci částku 1 700 Kč. Soud má za to, že žalobce nepostupoval řádně, když neposoudil s odbornou péčí schopnost žalované splácet úvěr, navíc ve dvou žádostech je pokaždé uvedený jiný příjem žalované. Pouhé zjištění, jaké má žalovaná příjmy a kde bydlí, přičemž tyto skutečnosti žalobce ničím nedoložil, nemůže vést k závěru, že si žalobce řádně ověřil, že je žalovaná schopna předmětný úvěr splácet. Z platné judikatury je zřejmé, že spotřebitel je při uzavírání podobných smluv chráněn zákonem. Žalobce - věřitel je osobou, která je v oboru půjčování peněz orientovaná, je proto povinen vyhodnotit, které informace jsou zapotřebí pro zjištění, zda je žalovaná - spotřebitel úvěr schopna splácet či nikoliv. Tímto svým jednáním (opomenutím) žalobce porušil povinnosti vyplývající ze zákona, tedy právo žalované na ochranu před uzavíráním spotřebitelských smluv, které ji nadměrně zadlužují. Porušením této povinnosti žalobce porušil veřejný pořádek. V daném případě ochranu společnosti před nadměrným zadlužováním domácností. Pokud porušením povinností žalobce byla uzavřena smlouva, je s ohledem na zákonná ustanovení i evropskou směrnici nutno vyhodnotit takto uzavřenou smlouvu jako smlouvu uzavřenou v rozporu se zákonem a veřejným pořádkem, tudíž tento právní úkon je ve smyslu ustanovením § 580 a 588 občanského zákoníku absolutně neplatným. 21. Jak již bylo shora uvedeno, žalobce půjčil žalované částku 6 000 Kč, žalovaná zaplatila částku 1 700 Kč, zbývá doplatit 4 300 Kč. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, uzavřená smlouva o zápůjčce je absolutně neplatná, když žalobce nepostupoval při zkoumání schopnosti žalované úvěr splácet v souladu se zákonnými předpisy, proto byla žaloba zamítnuta co do částky 4 238,72 Kč, včetně příslušenství (viz výrok II. rozsudku), neboť žalobce má nárok na zaplacení svého nároku pouze z titulu bezdůvodného obohacení ve výši 4 300 Kč a z této částky byl přiznán úrok z prodlení, jehož výše odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 22. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobce byl ve sporu částečně úspěšný. Požadoval zaplacení částky 8 538,72 Kč, přiznána byla částka 4 300 Kč, úspěšný byl z 50%, neúspěšný rovněž z 50%, proto výrok o nákladech řízení je negativní.