10 C 67/2022-19 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou soudu dne 10. 2. 2022 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 11 000 Kč. Žalobce uváděl, že žalovaný uzavřel s původním věřitelem [právnická osoba] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 11 000 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 17. 5. 2021 postoupil původní věřitel pohledávku za žalovaným na společnost [právnická osoba]. Následně byla pohledávka postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 6. 2021 na žalobce. Žalobce sděloval, že původním věřitelem nebyla posuzována úvěruschopnost žalovaného (a smlouva je tedy neplatná), proto se domáhá úhrady dlužné částky z titulu bezdůvodného obohacení, neboť původní věřitel plnil ve prospěch žalovaného bez právního důvodu. Jelikož žalovaný dlužnou pohledávku dosud dobrovolně neuhradil, žalobce se obrátil se svým nárokem na soud. 2. Soud vydal v této věci elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo žalovanému účinně doručit do vlastních rukou (náhradní doručení je vyloučeno). Platební rozkaz byl proto v souladu s ustanovením § 173 odst. 2 o. s. ř. zrušen. Soud následně vyzval účastníky usnesením, aby se vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci neučinili soudu žádné podání, zejména tedy ani žalovaný se nevyjádřil jak k textu podané žaloby (která mu byla rovněž doručena), tak ani k tomuto usnesení soudu. Skutečnosti tvrzené v žalobě nečinil v řízení spornými. Soud podle ustanovení § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. rozhodl v této věci bez nařízení jednání. 3. Na základě žalobcem předložených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění: - z listiny – potvrzení o poskytnutí úvěrované částky, že na bankovní účet žalovaného byla převedena [právnická osoba] s.r.o. částka 11 000 Kč, a to dne 7. 6. 2016, - z listiny„ Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 7. 6. 2016“, že jako smluvní strany jsou označeny [právnická osoba] s.r.o. (coby úvěrující) a žalovaný (coby úvěrovaný). Předmětem smlouvy bylo poskytnutí neúčelového spotřebitelského úvěru žalovanému ve výši 11 000 Kč, a to bankovním převodem, přičemž u žalovaného bylo specifikováno bankovní spojení (v záhlaví smlouvy). Listina dále upravovala práva a povinnosti smluvních stran, zejména ohledně splacení úvěru, prodlení, ochrany osobních údajů. - z listiny„ Předžalobní výzva dle § 142a občanského soudního řádu“, že tuto listinu vyhotovil právní zástupce žalobce, je adresována žalovanému. Ten je upozorňován na dluh vůči žalobci, je odkazováno na smlouvu o spotřebitelském úvěru. V případě neuhrazení dlužné částky je žalovaný informován o možném soudním řízení. Listina je datována 3. 12. 2021. - z listiny„ Smlouva o postoupení pohledávek“ ze dne 18. 6. 2021, že tato smlouva byla uzavřena mezi společnostmi [právnická osoba] (postupitelem) a [název žalobkyně] (postupníkem). Předmětem smlouvy je postoupení pohledávek specifikovaných v dokumentu„ Přehled pohledávek postupovaných na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 6. 2021“. Listina dále upravuje úplatu za postoupení, převod vlastnického práva a další práva a povinnosti smluvních stran. Listina je v závěru podepsána oběma smluvními stranami. - z listiny„ Smlouva o postoupení pohledávek“, že tato smlouva byla uzavřena mezi společnostmi [právnická osoba] (postupitelem) a [právnická osoba] (postupníkem), předmětem smlouvy bylo postoupení peněžitých pohledávek uvedených v příloze [číslo] smlouvy. Listina rovněž upravuje úplatu za postoupení, převod vlastnického práva a další práva a povinnosti smluvních stran. Listina je v závěru podepsána oběma smluvními stranami, datována 17. 5. 2021. 4. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věty prvé o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 5. V posuzovaném případě lze uzavřít, že původním věřitelem - [právnická osoba] s.r.o. byla žalovanému poskytnuta dne 7. 6. 2016 částka (spotřebitelský úvěr) ve výši 11 000 Kč, a to převodem na bankovní účet uvedený ve Smlouvě o spotřebitelském úvěru. Žalovaný tuto částku původnímu věřiteli nevrátil, byť se smluvně zavázal k její úhradě. Žalobce však požaduje zaplacení dlužné částky z titulu bezdůvodného obohacení, jelikož žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky bez právního důvodu, když dle sdělení žalobce nebyla původním věřitelem zkoumána úvěruschopnost žalovaného a smlouva o spotřebitelském je tedy neplatná. Soud konstatuje, že zákon č. 145/2010 Sb. spojuje s nesplněním povinnosti původního věřitele jakožto poskytovatele úvěru řádně prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit důsledky v podobě absolutní neplatnosti takto uzavřené smlouvy. Vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru, kdy tato smlouva ani nemohla vyvolat zamýšlené právní následky, došlo na straně žalovaného k obohacení a žalovaný je tedy povinen toto obohacení vydat. 6. Žalobce rovněž prokázal úkon postoupení pohledávky z původního věřitele až na současného žalobce coby postupníka. Žalobce tak lze hodnotit jako osobu aktivně legitimovanou k vymáhání pohledávky v řízení před soudem. 7. Vzhledem ke shora uvedenému tedy soud ve výroku I. tohoto rozsudku uložil žalovanému za povinnost zaplatit žalobci peněžní plnění z titulu bezdůvodného obohacení. 8. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Protože byl žalobce ve věci plně úspěšný, má právo na náhradu nákladů řízení sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč dle položky 2 písm. b) sazebníku soudních poplatků zákona č. 549/1991 Sb., odměny za zastupování advokátem ve výši 3 850 Kč dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., 900 Kč režijního paušálu za 3krát úkon právní pomoci po 300 Kč (soud zde shledává tyto úkony právní pomoci, a to příprava a převzetí věci, sepis žaloby a jednoduchá výzva k plnění) a 21 % DPH ve výši 997,50 Kč, celkem tedy 6 547,50 Kč.