7 C 16/2022-33 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Žalobce uvedl, že s žalovaným dne 15. 3. 2018 uzavřel jeho právní předchůdce, společnost [právnická osoba], smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které poskytl žalovanému částku 17 000 Kč a zároveň se žalovaný zavázal uhradit mu částku 14 809 Kč coby součet kapitalizovaných úroků ve výši 3 041 Kč, s úrokovou sazbou 29 % ročně, odměnu za administrativní zpracování půjčky ve výši 6 756 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 012 Kč. Žalovaný se zavázal mu hradit částku v 60 týdenních splátkách po 531 Kč s tím, že poslední splátka byla stanovena na 9. 5. 2019. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, do podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek uhradil pouze částku 16 705 Kč. Dne 18. 12. 2020 byla mezi žalobcem a jeho právním předchůdcem uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, což bylo žalovanému řádně oznámeno písemně. Žalobce tvrdil, že při uzavření smlouvy byla řádně ověřena schopnost klienta platit úvěr, když všechny zjištěné údaje byly ověřeny listinami a zaznamenány do zákaznické karty. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Po provedeném řízení soud zjistil ze smlouvy u úvěru zjištěno, že dne 15. 3. 2018 uzavřel jeho právní předchůdce, společnost [právnická osoba], smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které poskytl žalovanému částku 17 000 Kč a zároveň se žalovaný zavázal uhradit mu částku 14 809 Kč coby součet kapitalizovaných úroků ve výši 3 041 Kč, s úrokovou sazbou 29 % ročně, odměnu za administrativní zpracování půjčky ve výši 6 756 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 012 Kč. Žalovaný se zavázal mu hradit částku v 60 týdenních splátkách po 531 Kč s tím, že poslední splátka byla stanovena na 9. 5. 2019. 5. Z přehledu plateb bylo zjištěno, že žalovaný nehradil splátky řádně a včas, do podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek uhradil pouze částku 16 705 Kč. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 bylo zjištěno, že mezi žalobcem a jeho právním předchůdcem byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, což bylo žalovanému řádně oznámeno písemně (zjištěno z dokladu o odeslání). 7. Ze zákaznické karty ze dne bylo zjištěno, že žalovaný uváděl, že jeho příjem činí 14 365 Kč, jeho výdaje činí 9 000 Kč, je svobodný, bydlí v podnájmu, má jednu vyživovací povinnost, splácí 1 500 Kč. Je zaškrtnuto, že údaje byly ověřeny, příslušné dokumenty však doloženy nejsou. 8. Je zjevné, že žalovaný, a to na rozdíl od žalobce, resp. jeho právního předchůdce, nejednal při uzavření úvěrové smlouvy v rámci své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání (§ 3 písm. a) a b) zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění zákona č. 43/2013 Sb.). Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 9 odst. 1 tohoto zákona. 9. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, (…), povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 10. Podle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 11. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 12. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 13. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 14. Podle § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 15. Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 odst. 26 vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka, když je nutno náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutou půjčku dohodnutým způsobem. 16. Soud má za to, že žalobce, resp. jeho právní předchůdce, této povinnosti nedostál. Byť v zákaznické kartě uvádí základní informace o příjmech žalovaného a jeho výdajích. Především však právní předchůdce žalobce zjevně nezkoumal další poměry žalovaného, a to osobní ani rodinné, je též zjevné, že disponibilní příjmy žalovaného jsou na hraně únosnosti, je zjevné, že žalovaný již jednu zápůjčku splácel, nejsou doloženy výpisy z databáze dlužníků, apod., výdajová stránka žalobce včetně jeho vyživovací povinnosti není zjišťována vůbec, není patrno, jak bylo dospěno k závěru, že je žalovaný schopen úvěr splácet, a to vše poté, co byl žalobce k doložení těchto skutečností vyzván. 17. Žalobce tedy nesplnil povinnost posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, který je zároveň spotřebitelským úvěrem ve smyslu § 1 ZosÚ s odbornou péčí, pročež nemohl učinit ani odpovídající závěr o jeho úvěruschopnosti a nezbývá, než dospět k závěru o neplatnosti této smlouvy o úvěru, která je podle § 39 obč. zák. neplatností absolutní. Žalobci tak nelze přiznat požadovaný úrok, ani smluvní pokutu. Je-li hlavní závazek neplatný, je neplatným také ujednání o smluvní pokutě, jako závazek jeho plnění zajišťující. 18. Byly-li však na základě neplatné smlouvy o úvěru poskytnuty žalovanému peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč, pak má žalobce nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Žalovaný však částku 16 705 Kč právnímu předchůdci žalobce již zaplatil, žalobce má nárok tedy pouze na rozdíl těchto částek, tj. 295 Kč. Zároveň má nárok i na zákonný úrok z prodlení dle § 1970 a násl. o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb, a to od doby, kdy žalobce marně vyzval žalovaného k zaplacení, resp. od uplynutí lhůty ve výzvě uvedené. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta. 19. Co se nákladů řízení týká, pak soud rozhodl podle § 142 odst. 1,2 o.s.ř. podle zásady úspěchu ve věci. Problematiku nákladů řízení však posoudil komplexně s ohledem na celý uplatněný nárok, kdy požadované úrokové příslušenství a smluvní pokuta, dosahují takové výše, že výsledek řízení lze posoudit jako neúspěch žalovaného (resp. žalovaný vzal částečně v průběhu řízení žalobu zpět). Proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (když žalované prokazatelně žádné náklady se řízením spojené nevznikly).