7 C 91/2021-25 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Žalobkyně se žalobou po žalovaném původně domáhala 24 885,01 Kč s příslušenstvím, následně však svou žalobu co do 7 148,01 Kč s příslušenstvím vzala zpět a nyní se tedy domáhá 17 737 Kč, což představuje jistinu úvěru poskytnutého žalovanému na základě smlouvy o úvěru mezi žalovaným a [právnická osoba] se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) ze dne 1. 4. 2019, s příslušenstvím, které představuje zákonný úrok z prodlení z 17 737 Kč od 2. 10. 2019 do zaplacení (kapitalizovaný za období od 2. 10. 2019 do 20. 11. 2020 částkou 1 958,36 Kč). Uvedla, že byl žalovanému poskytnut úvěr 20 000 Kč, který měl splatit spolu s ujednaným úrokem ve 12 měsíčních splátkách po 2 574 Kč. Žalovaný však nedodržel sjednaný rozpis splátek a právní předchůdkyně žalobkyně tak úvěr dne 1. 10. 2019 zesplatnila. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2020 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyní s účinností ke dni 20. 1. 2020 pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně vůči žalovanému, o čemž jej přípisem ze dne 4. 12. 2020 žalobkyně informovala. Žalobkyně uvedla, že nedisponuje důkazy o posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr a že na pohledávku bylo žalovaným zaplaceno celkem 8 634,40 Kč (2 263 Kč na jistinu a 6 371,4 Kč na úrok). 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Z listiny podepsané dne 1. 4. 2019 žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně a označené jako„ smlouva o úvěru splatném ve splátkách [číslo]“ soud zjistil, že obsahem listiny byl mimo jiné závazek právní předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalovanému 20 000 Kč, který se tyto peníze spolu s úrokem zavázal uhradit ve 12 měsíčních splátkách po 2 574,70 Kč, a to vždy k prvnímu dni v měsíci počínaje 1. 5. 2019. 4. Z výpisu z účtu vedeného u [právnická osoba] pod [číslo] za období od 30. 3. 2019 do 1. 4. 2019 a formuláře pro doplnění čísla bankovního účtu opatřeného podpisem žalovaného soud zjistil, že dne 1. 4. 2019 bylo právní předchůdkyní žalobkyně zasláno 20 000 Kč na bankovní účet určený žalovaným. 5. Z upomínky ze dne 4. 7. 2019 zaslané právní předchůdkyní žalobkyně žalovanému soud zjistil, že žalovaný byl v prodlení s hrazením splátek. 6. Z předžalobní výzvy ze dne 1. 10. 2019 zaslané právní předchůdkyní žalobkyně žalovanému soud zjistil, že na jejím základě byl poskytnutý úvěr zesplatněn ke dni 1. 10. 2019, přičemž žalovaný byl vyzván k okamžité úhradě mimo jiné dlužné jistiny 17 737,67 Kč, a že veškeré finanční prostředky uhrazené žalovaným na pohledávku uhradil ještě přede dnem 1. 10. 2019, neboť kapitalizovaný úrok a nesplacená jistina, k jejichž zaplacení byl žalovaný vyzván, jsou v totožné výši, jako byly uplatněny žalobkyní v žalobě. 7. Z listiny ze dne 16. 11. 2020 označené jako„ dohoda o postoupení pohledávek“ a její přílohy soud zjistil, že jejím obsahem je postoupení pohledávky, která je předmětem tohoto řízení, z právního předchůdkyně žalobkyně jako postupitele na žalobkyni jako postupníka s účinností k 20. 11. 2020. 8. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně dne 1. 4. 2020 poskytla žalovanému 20 000 Kč, které se žalovaný zavázal splácet spolu s úrokem v pravidelných 12 měsíčních splátkách ve výši 2 574,70 Kč vždy k prvnímu dni v měsíci počínaje 1. 5. 2019, přičemž nebyly posuzovány možnosti žalovaného takto poskytnuté prostředky splácet. Žalovaný se ohledně závazku hradit splátky dostal do prodlení a právní předchůdkyně žalobkyně celý závazek ke dni 1. 10. 2019 zesplatnila a vyzvala žalovaného k jeho úhradě, přičemž žalovaným bylo na pohledávku zaplaceno 8 634,40 Kč. Žalobkyně žalovaného informovala, že na ni byla postoupena pohledávka, která je předmětem tohoto řízení a vyzvala jej k její úhradě, avšak kromě již uvedené úhrady nebylo dále ze strany žalovaného na pohledávku zaplaceno ničeho. 9. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 10. Podle § 1880 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 11. Soud dovodil, že na žalobkyni byla smlouvou ze dne 16. 11. 2020 postoupena pohledávka uplatněná v tomto soudním řízení, a to včetně příslušenství. 12. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 13. Podle § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZosÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 věty první ZosÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věty druhé, je smlouva neplatná. 14. Podle § 84 ZosÚ poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli (odst. 1). Spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů (odst. 2). Sdělené nebo zveřejněné informace podle odstavce 1 obsahují upozornění, že pokud spotřebitel nesplní povinnost podle odstavce 2 a poskytovatel proto nebude schopen posoudit jeho úvěruschopnost, poskytovatel spotřebitelský úvěr neposkytne (odst. 3). 15. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 16. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 17. Zákon č. 257/2016 Sb. ukládá věřitelům sjednávajícím úvěr se spotřebitelem nad rámec povinností vyplývajících z ustanovení občanského zákoníku řadu povinností s cílem zajistit spotřebiteli jasné a srozumitelné informace a rady o právech a povinnostech vyplývajících ze zamýšlené smlouvy o spotřebitelském úvěru ještě předtím, než bude smlouva uzavřena (§ 75 a násl., § 90 a násl.), zajišťuje i jeho ochranu po uzavření smlouvy (§ 110, § 117 a násl. § 122). Z jednotlivých ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. je patrné, že jeho účelem je ochrana spotřebitele před jeho nadměrným (neúnosným) zadlužováním (viz. i b. 26 preambule směrnice 2008/48/ES, která je transponována právě tímto zákonem). Stejnému cíli tedy odpovídá i ustanovení § 86 ZosÚ. 18. Právní předchůdkyně žalobkyně porušením povinnosti ověřit úvěruschopnost žalovaného porušila jeho právo na ochranu před uzavíráním spotřebitelských smluv, které ho nadměrně zadlužují. Porušením povinnosti uložené § 86 ZosÚ zároveň porušil veřejný pořádek; v daném případě vystupující v podobě oc