117 C 10/2022-57 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Žalobkyně se domáhá po žalovaném zaplacení částky 110.691 Kč s příslušenstvím. Tvrdí, že mezi účastníky řízení byla dne 5. 10. 2021 uzavřena smlouva o úvěru [číslo]. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 100.000 Kč, který se žalovaný zavázal spolu s úrokem ve výši 64,85 % p. a. splácet. Žalovaný se ocitl v prodlení s úhradou splátek, v důsledku čehož žalobkyně úvěr zesplatnila. Před zesplatněním vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut za 5 splátek v prodlení v celkové výši 2.495 Kč i právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 1.000 Kč Vedle toho se žalobkyně domáhá smluvní pokuty ve výši 17.331 Kč za prodlení po zesplatnění, úroku a úroku z prodlení v rozsahu dle výroku I a II rozsudku. Žalovaný dle tvrzení žalobkyně uhradil na úvěru částku 29.440 Kč. K úvěruschopnosti žalobkyně tvrdí, že zjišťovala relevantní informace od žalovaného a dokladů, které o příjmech předložil, také z databáze SOLUS a NRKI. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z návrhu smlouvy o úvěru [číslo] z oznámení o schválení, z doručenky bylo zjištěno, že dne 7. 10. 2021 byla uzavřena smlouva o úvěru, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému, spotřebiteli, úvěr ve výši 100.000 Kč za úrok ve výši 64,85 %. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v 36 splátkách po 6.360 Kč měsíčně. V bodě 6 jsou uvedeny nároky žalobkyně v případě prodlení žalovaného se splátkami, a to: právo na úhradu účelně vynaložených nákladů s prodlením se splátkou v částce 200 Kč, právo na smluvní pokutu ve výši 499 Kč za prodlení se splátkou delší než 30 dnů a 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení po zesplatnění, a právo na zesplatnění. 4. Z výpisu z účtu bylo zjištěno, že částka 100.000 Kč byla žalovanému na jeho účet dne 7. 10. 2021 vyplacena. 5. Z přehledu plateb bylo zjištěno, že žalovaný na úvěru zaplatil žalobkyni celkem 29.440 Kč. 6. Z formuláře hodnocení klienta, z výpisů z insolvenčního rejstříku, SOLUS, NRKI, z výplatní pátky, z výpisů z účtu, z prohlášení klientů bylo zjištěno: Žalovaný o sobě při žádosti o úvěr uvedl, že je svobodný, nemá děti v domácnosti, nežije s partnerem, bydlí u rodičů, má příjem ze zaměstnání u [právnická osoba] se sídlem v [obec] ve výši 31.669 Kč měsíčně. Uvedl měsíční výdaje: životní minimum 3.860 Kč, děti v domácnosti 0 Kč, splátky 0 Kč, na bydlení 2.603 Kč, ostatní (doprava, záliby apod.) 0 Kč, spoření 0 Kč. Prohlásil, že je zaměstnaný na dobu neurčitou od roku 2015, neběží mu výpovědní lhůta, v blízké budoucnosti neočekává změny v příjmech a výdajích, nemá žádné splatné dluhy, není proti němu veden výkon rozhodnutí či exekuce, ani žaloba o zaplacení, není v úpadku. Z listin, které předložil žalovaný žalobkyni bylo zjištěno, že na účet osoby odlišné od žalovaného byla dne 15.7.2021 vyplacena [právnická osoba] s.r.o. mzda ve výši 31.858 Kč a 15.6.2021 ve výši 21.542 Kč. Za měsíc květen 2021 byl čistý příjem žalovaného 30.512 Kč. Ze mzdy nebyly prováděny srážky. Dle výpisu z účtu žalovaného, na který žalobkyně zasílala částku 100.000 Kč, za dobu od 5.3.2020 do 31.3.2020 měl žalovaný příjem ve výši 7.700 Kč a výdaje ve výši 8.690 Kč při nulovém počátečním zůstatku. Žalovaný neměl záznam v registru SOLUS a NRKI. 7. Předžalobní výzvou ze dne 12.10.2022, která byla téhož dne žalovanému prostřednictvím pošty odeslána, vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě žalovaných částek (zjištěno z výzvy a podacího archu). 8. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 10. Podle § 86 odst. 1 a 2 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinnému do 28.5.2022 (dále jen ZosÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 11. Podle § 87 odst. 1 ZosÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 13. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 14. Žalobkyně byla dle § 86 ZosÚ povinna zjišťovat úvěruschopnost žalovaného. 15. Podle § 1 ZosÚ tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie), zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje a) činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, b) práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a c) působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. 16. Ustanovení § 1 je transpozicí směrnice 2008/48/ES Česká republika se zavázala implementovat směrnici do národního práva a soudy či jiné instituce jsou povinny aplikovat transponované normy evropského práva eurokonformně, tedy v souladu se zněním a účelem směrnice, přičemž jsou také vázány judikaturou Soudního dvora Evropské unie. Závaznost judikatury Soudního dvora byla vyjádřena v rozsudcích ve věci C -453/00 Kűhne Heitz a ve věci 283/81 CILFIT. Zásada nepřímého účinku evropského práva byla vyjádřena např. v rozhodnutí Soudního dvora ve věci [číslo] Von Colson. Pravidlo výkladu norem českého práva v souladu s ustanovením a cíli směrnice EU a s přihlédnutím k judikatuře Soudního dvora je vyjádřeno mj. v rozsudku Nejvyššího správní soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39. 17. Zákon č. 257/2016 Sb. ukládá věřitelům sjednávajícím úvěr se spotřebitelem nad rámec povinností vyplývajících z ustanovení občanského zákoníku řadu povinností s cílem zajistit spotřebiteli jasné a srozumitelné informace a rady o právech a povinnostech vyplývajících ze zamýšlené smlouvy o spotřebitelském úvěru ještě předtím, než bude smlouva uzavřena (§75 an, § 90 an.), zajišťuje i jeho ochranu po uzavření smlouvy (§ § 110, § 117 an. § 122). Z jednotlivých ustanovení zák. č. 257/2016 Sb. je patrné, že jeho účelem je ochrana spotřebitele před jeho nadměrným (neúnosným) zadlužováním (viz. i b. 26 preambule směrnice). Stejnému cíli odpovídá i ustanovení § 86 ZosÚ. 18. Ustanovení § 86 ZosÚ ani čl. 8 odst. 1 směrnice 2008/48/ES nespecifikují okruh informací, které by měl věřitel získat ani rozsah ověření informací. V každém jednotlivém případě uvažované smlouvy o spotřebitelském úvěru je tak věřitel jako osoba v oboru orientovaná povinen vyhodnotit, které informace jsou zapotřebí pro zjištění, zda bude po zamýšlenou dobu trvání úvěrového vztahu spotřebitel schopen úvěr splácet či nikoli. 19. K okruhu informací potřebných k ověření úvěruschopnosti spotřebitele se vyjadřoval Soudní dvůr v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další, ve kterém dovodil, že věřitel má prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele, či nikoli, a zda je má ověřit pomocí jiných údajů.„ … poskytovatel úvěru musí zaprvé v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele