17 C 121/2023-34 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Žalobkyně se domáhá proti žalované zaplacení nároků vyplývajících ze smluv o úvěru uzavřených dne 24.8.2020 a 13. 11. 2020 mezi [právnická osoba], právním předchůdcem žalobkyně (dále jen„ věřitel“), a žalovanou. Tvrdí, že věřitel žalované ze smlouvy ze dne 24.8.2020 poskytl částku 40.000 Kč za úrok ve výši 20,74 % ročně a poplatky ve výši 30.800 Kč, žalovaná uhradila jen 20.700 Kč a ze smlouvy ze dne 13. 11. 2020 poskytl částku 10.000 Kč za úrok ve výši 35,53 % ročně a poplatky ve výši 5.000 Kč, žalovaná uhradila jen 3.675 Kč. K úhradám došlo do data postoupení pohledávek. K úvěruschopnosti žalobkyně tvrdí, že vycházela z informací a dokladů žalované o jejích příjmech a výdajích. Žalovaná v kartě zákazníka potvrdila jejich doložení. 2. Žalovaná se k věci nevyjádřila. 3. V souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. bylo o věci rozhodnuto bez nařízení jednání. 4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že dne 24.8.2020 uzavřel věřitel s žalovanou, spotřebitelkou, smlouvu o spotřebitelském úvěru částky 40.000 Kč, přičemž částka ve výši 15.741 Kč byla použita na zaplacení stávajícího úvěru u věřitele a částka ve výši 24.259 Kč byla žalované vyplacena při podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala úvěr s úrokem ve výši ve výši 20,74 % ročně a poplatky za administrativní činnost a za hotovostní inkaso splátek ve výši 30.800 Kč vrátit v 80 týdenních splátkách po 970 Kč. 5. Z karty zákazníka bylo zjištěno, že dne 24.8.2020 žalovaná podepsala žádost o úvěr, ve které uvedla, že pobírá starobní důchod ve výši 8.710 Kč, další příjem ve výši 16.892 Kč, výdaje má ve výši 12.320 Kč, z toho výdaje osobní 3.700 Kč, na bydlení 3.000 Kč a další výdaje (pojištění OSVČ, odpovědnostní plnění, nedoplatky na daních atd.) ve výši 5.620 Kč. Uvedla, že je rozvedená, bydlí jako spolubydlící, nemá vyživovací povinnost. Uvedla, že jsou proti ní vedeny 2 exekuce. Další položky karty, např. splátky úvěrů, zápůjček nejsou vyplněny. Je zatrženo, že žalovaná má k datu podpisu zápůjčku/úvěr u věřitele – výše úvěru ani splátek není vyplněna. Je zatrženo předložení výplatních pásek, složenek – příjmů, jiné smlouvy (u položky bydlení). 6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že dne 13. 11. 2020 uzavřel věřitel s žalovanou, spotřebitelkou, smlouvu o spotřebitelském úvěru částky 10.000 Kč, kterou jí téhož dne předal. Žalovaná se zavázala úvěr s úrokem ve výši ve výši 35,53 % ročně a poplatky za administrativní činnost a za hotovostní inkaso splátek ve výši 5.000 Kč vrátit v 45 týdenních splátkách po 370 Kč. 7. Z karty zákazníka bylo zjištěno, že dne 13. 11. 2020 žalovaná podepsala žádost o úvěr, ve které uvedla, že je zaměstnaná od září 2017 s čistým příjmem ve výši 14.770 Kč, pobírá starobní důchod ve výši 9.366 Kč, uvedla výdaje 18.848 Kč, z toho výdaje osobní 4.000 Kč, na bydlení 5.000 Kč, výdaje na úvěr shora uvedený ve výši 4.365 Kč měsíčně a další výdaje (pojištění OSVČ, odpovědnostní plnění, nedoplatky na daních atd.) ve výši 5.483 Kč. Uvedla, že je rozvedená, nemá vyživovací povinnost. Uvedla, že proti ní nejsou vedeny exekuce. Je zatrženo předložení výplatních pásek, složenek, pracovní smlouvy. Není zatrženo, byť jsou tyto položky v kartě, zda je zaměstnání na dobu určitou či nikoli. Žalobkyně u této smlouvy doložila výplatní pásky za měsíce červenec až září 2020, které potvrzují čistý příjem žalované ze zaměstnání a ze kterých vyplývá, že žalovaná platí stravné ve výši 475 Kč a jsou jí prováděny srážky ze mzdy ve výši cca 5.000 Kč měsíčně. Doložila také tvrzenou výši důchodu – podle výplatního lístku je z důchodu žalované vyplacena jen částka 8.806 Kč měsíčně. Žalovaná podepsala dne 13.11.2020 čestné prohlášení, že bydlí v nájmu s náklady ve výši 5.000 Kč. 8. Pohledávky za žalovanou byly postoupeny žalobkyni postupní smlouvou ze dne 23. 3. 2023. Postoupení bylo žalované oznámeno zásilkou podanou u pošty dne 19. 4. 2023. Zároveň byla vyzvána k platbě žalovaných částek do 10 dnů. (zjištěno ze smlouvy o postoupení, z oznámení a podacího lístku) 9. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 11. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 12. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 13. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 14. Podle § 6 o.z. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. 15. Podle § 86 odst. 1 a 2 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinnému do 28.5.2022 (dále jen ZosÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 16. Podle § 87 odst. 1 ZosÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 17. Podle § 78 odst. 2 ZosÚ poskytovatel při plnění povinností podle odstavce 1 (pořizování listin nezbytných pro hodnověrné osvědčení řádného plnění povinností stanovených tímto zákonem) uchovává zejména b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzovaní úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. 18. Podle § 1 ZosÚ tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie), zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje a) činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, b) práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a c) působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. 19. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 20. Ustanovení § 1 zákona o spotřebitelském úvěru je transpozicí směrnice 2008/48/ES Česká republika se zavázala implementovat směrnici do národního práva a soudy či jiné instituce jsou povinny aplikovat transponované normy evropského práva eurokonformně, tedy v souladu se zněním a účelem směrnice, přičemž jsou také vázány judikaturou Soudního dvora Evropské unie. Závaznost judikatury Soudního dvora byla vyjádřena v rozsudcích ve věci C -453/00 Kűhne Heitz a ve věci 283/81 CILFIT. Zásada nepřímého účinku evropského práva byla vyjádřena např. v rozhodnutí Soudního dvora ve věci 14/83 Von Colson. Pravidlo výkladu norem českého práva v souladu s ustanovením a cíli směrnice EU a s přihlédnutím k judikatuře Soudního dvora je vyjádřeno mj. v rozsudku Nejvyššího správnídu soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39. 21. Zákon č. 257/2016 Sb. ukládá věřitelům sjednávajícím úvěr se spotřebitelem nad rámec povinností vyplývajících z ustanovení občanského zákoníku řadu povinností s cílem zajistit spotřebiteli jasné a srozumitelné informace a rady o právech a povinnostech vyplývajících ze zamýšlené smlouvy o spotřebitelském úvěru ještě předtím, než bude smlouva uzavřena, zajišťují i jeho ochranu po uzavření smlouvy. Z jednotlivých ustanovení zák. č. 257/2016 Sb. je patrné, že jeho účelem je ochrana s