17 C 157/2022-29 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení částek uvedených ve výroku tohoto rozsudku. Tvrdí, že s žalovaným uzavřela dne 23.9.2020 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo] na jejímž základě žalovaný vyčerpal 38.984 Kč, avšak řádně úvěr nesplácel – uhradil pouze 20.668 Kč Vedle jistiny ve výši 21.242,97 Kč se žalobkyně domáhá nákladů na vymáhání ve výši 500 Kč, smluvních pokut ve výši 1.000 Kč, úroku a zákonného úroku z prodlení. Žalobkyně tvrdí, že v rámci poskytování úvěrů prověřuje bonitu spotřebitele důsledným zjišťováním jeho kreditního skóre. Je posuzována spotřebitelova příjmová a výdajová stránka a jsou přezkoumávány klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení apod. Pro tento účel je využíván statistický model, jehož výstupem je pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta. Tento model je postaven na logické regresi, kde se jednotlivé dichotomické proměnné opírají o další. Pro každou produktovou linii potom žalobkyně využívá odlišný model pro zjištění kreditního skóre klienta. Stejně tak jsou nastaveny hodnoty minimálního skóre, jehož nedosažením je posuzovaná žádost zamítnuta. Výsledkem je limit nejvyšší měsíční splátky, resp. posouzení měsíčních disponibilních financí po odečtu nákladů klienta. V rámci něho je ověřována schopnost klienta splácet další finanční závazky a hradit nezbytné životní výdaje. Zohledňováno je rodinné postavení klienta, zejména vyživovací povinnosti, příjem partnera, případně další skutečnosti. Vyvstává-li navzdory takto podrobnému přezkumu pochybnost o pravosti tvrzení klienta, přistupuje úvěrující subjekt k žádosti o předložení potvrzení o výši příjmu nebo výpisu z bankovního účtu, ověření údajů o zaměstnání apod. Existenci případných dalších pochybností ohledně bonity klienta minimalizuje žalobkyně kontrolou klienta v externích registrech. Využívány jsou úvěrové registry SOLUS a NRKI. S jejich pomocí jsou shromažďovány klientské informace, jako je např. existence závazků, jejich výše, historická platební morálka klienta. Hodnotu informací z těchto registrů je přitom potřeba považovat za význačnou s ohledem na skutečnost, že poskytují obraz o stavu závazků u velkého počtu věřitelů – dá se říci, že u naprosté většiny relevantních institucionálních věřitelů působících na trhu. Žalobkyně takto prověřovala i úvěruschopnost žalovaného. Jestliže byl žalovaný schopen úvěr více než rok splácet, byl nepochybně úvěruschopný. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 3. O věci bylo za splnění podmínek dle § 115a o.sř. rozhodnuto bez nařízení jednání. 4. Z úvěrové smlouvy a z úvěrových podmínek bylo zjištěno, že žalobkyně jako podnikatelka s žalovaným jako spotřebitelem uzavřeli dne 23.9.2020 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo] s úvěrovým rámcem ve výši 25.000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr včetně dohodnutých poplatků a úroku ve výši 26,28 % splácet v měsíčních splátkách ve výši 4 % z dlužné částky. Vedle toho poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 13.984 Kč za úrok ve výši 23,19 % na zakoupení lednice. Úvěr na lednici se žalovaný zavázal splácet ve 12 splátkách po 1.314 Kč měsíčně. Žalovaný při uzavírání smlouvy uvedl, že pobírá čistou mzdu ve výši 35.000 Kč od společnosti se sídlem v [obec], u které pracuje od roku 2018, je svobodný, má dvě vyživovací povinnosti, bydlí v nemovitosti, kterou vlastní, ostatní členové domácnosti mají příjem 20.000 Kč, výdaje domácnosti činí 15.000 Kč. 5. Z úvěrové zprávy bylo zjištěno, že žalovaný neměl záznamy v Centrální evidenci exekucí, v insolvenčním rejstříku, v registru [příjmení]. Žalovaný už k datu uzavření úvěrové smlouvy splácel splátky po 300 Kč, vedle toho hradil splátky úvěru na stavení spoření ve výši 4.950 Kč měsíčně, když mu na jistině zbývalo uhradit 550.000 Kč, na jiných spotřebitelských úvěrech hradil 4.700 Kč měsíčně, když mu na jistině zbývalo uhradit 323.369 Kč. V srpnu 2020 byl se splátkou úvěru ze stavebního spoření v prodlení. 6. Z výpisu čerpání bylo zjištěno, že žalovaný vyčerpal na úvěru dne 9.10.2020 13.984 Kč a revolvingovém úvěru v prosinci 2021 25.000 Kč, uhradil 20.668 Kč. Dohodnuté splátky 12x 1.314 Kč hradil včas prvních 12 měsíců. 7. Z výzvy a podacího archu bylo zjištěno, že žalobkyně dne 10.6.2022 úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě do 14 dnů. Výzva byla předána poště k doručení dne 13.6.2022. 8. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 10. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 11. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 12. Podle § 86 odst. 1 a 2 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinnému do 28.5.2022 (dále jen ZosÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 13. Podle § 87 odst. 1 ZosÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 14. Podle § 1 ZosÚ tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie), zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje a) činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, b) práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a c) působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. 15. Ustanovení § 1 je transpozicí směrnice 2008/48/ES Česká republika se zavázala implementovat směrnici do národního práva a soudy či jiné instituce jsou povinny aplikovat transponované normy evropského práva eurokonformně, tedy v souladu se zněním a účelem směrnice, přičemž jsou také vázány judikaturou Soudního dvora Evropské unie. Závaznost judikatury Soudního dvora byla vyjádřena v rozsudcích ve věci C -453/00 Kűhne Heitz a ve věci 283/81 CILFIT. Zásada nepřímého účinku evropského práva byla vyjádřena např. v rozhodnutí Soudního dvora ve věci [číslo] Von Colson. Pravidlo výkladu norem českého práva v souladu s ustanovením a cíli směrnice EU a s přihlédnutím k judikatuře Soudního dvora je vyjádřeno mj. v rozsudku Nejvyššího správní soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39. 16. Zákon č. 257/2016 Sb. ukládá věřitelům sjednávajícím úvěr se spotřebitelem nad rámec povinností vyplývajících z ustanovení občanského zákoníku řadu povinností s cílem zajistit spotřebiteli jasné a srozumitelné informace a rady o právech a povinnostech vyplývajících ze zamýšlené smlouvy o spotřebitelském úvěru ještě předtím, než bude smlouva uzavřena (§75 an, § 90 an.), zajišťuje i jeho ochranu po uzavření smlouvy (§ § 110, § 117 an. § 122). Z jednotlivých ustanovení zák. č. 257/2016 Sb. je patrné, že jeho účelem je ochrana spotřebitele před jeho nadměrným (neúnosným) zadlužováním (viz. i b. 26 preambule směrnice). Stejnému cíli odpovídá i ustanovení § 86 ZosÚ. 17. Ustanovení § 86 ZosÚ ani čl. 8 odst. 1 směrnice 2008/48/ES nespecifikují okruh informací, které by měl věřitel získat ani rozsah ověření informací. V každém jednotlivém případě uvažované smlouvy o spotřebitelském úvěru je tak věřitel jako osoba v oboru orientovaná povinen vyhodnotit, které informace jsou zapotřebí pro zjištění, zda bude po zamýšlenou dobu t