18 C 95/2023-88 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Žalobkyně se v řízení domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost uhradit žalobkyni 98 159 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce. Žalovaný podle tvrzení žalobkyně porušil svou povinnost, neboť včas a řádně nesplatil poskytnutou zápůjčku. 2. Žalovaný se k podané žalobě v poskytnuté lhůtě ani později nevyjádřil. 3. Soud podle § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. rozhodl v této věci bez nařízení jednání. 4. Původní věřitel i žalobkyně jsou českými právnickými osobami, žalovaný je občanem Slovenské republiky. V posuzovaném případě byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr v České republice, kde žalovaný tehdy měl a doposud má své faktické bydliště. Mezinárodní příslušnost zdejšího soudu je tedy dána podle čl. 17 bod 1 písm. c) ve spojení s čl. 18 bod 2 nařízení Brusel I bis. 5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud následující skutková zjištění: 6. Mezi původním věřitelem a žalovaným byla dne 5. 12. 2018 uzavřena smlouva o zápůjčce s tím, že ze sjednané jistiny bylo žalovanému v hotovosti poskytnuto 40 414 Kč a zbývající část 4 586 Kč měla být započtena proti pohledávce původního věřitele z dřívější smlouvy o zápůjčce. Žalovaný se danou částku zavázal splatit spolu s poplatkem 43 241 Kč ve splátkách do 24 měsíců (smlouva o zápůjčce a standardní informace o úvěru). Ze související karty zákazníka vyplývá, že žalovaný má základní vzdělání, žije na ubytovně, jeho příjem je 17 284 Kč a výdaje jsou 6 000 Kč a k tomu splátky 2 000 Kč Tyto údaje měly být ověřeny z pracovní smlouvy a výplatních lístků (karta zákazníka). Žalovaný nebyl při uzavření smlouvy v exekuci (lustrace v centrální evidenci exekucí). Z interních výpisů věřitele plyne, že žalovaný uhradil na danou smlouvu celkem 15 000 Kč (interní výpisy). 7. Původní věřitel pohledávku postoupil ve prospěch žalobkyně, o čemž byl žalovaný postupitelem vyrozuměn (postupní smlouva včetně seznamu pohledávek, vyrozumění o postoupení pohledávky a podací lístek). Žalovaný byl následně vyzýván k úhradě dluhu výzvou žalobkyně i právního zástupce žalobkyně (výzva z 10. 2. 2022, předžalobní výzva a podací lístek). 8. Soud pro nadbytečnost neprovedl návrh na výslech vázané zástupkyně původního věřitele k okolnostem uzavření smlouvy, neboť soud dospěl k závěru, že skutkový stav byl v daném ohledu zjištěn dostatečně a že lze v dané souvislosti vyjít z doložených listin. S ohledem na časový odstup od uzavření smlouvy (pět let) by navíc navržená svědkyně podle názoru soudu již nebyla schopna detailně si rozpomenout na tento konkrétní případ a doplnit tak dosavadní zjištění. Pokud tehdy tato osoba nějak prověřovala příjmy a výdaje žalovaného, nic jí nebránilo v tom tento svůj postup řádně vyznačit v kartě zákazníka – takto bylo vyznačeno zkoumání příjmů, avšak zkoumání výdajů nikoli (srov. níže). Listiny, které měl věřitel k dispozici k ověření poměrů žalovaného, byly zaneseny v zákaznické kartě, a z toho soud vychází. 9. Žalobkyně prokázala notifikační úkon postupitele ohledně postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni coby postupníka. Žalobkyni tak lze hodnotit jako osobu aktivně legitimovanou k vymáhání pohledávky v řízení před soudem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 10. 2022, sp. zn. 20 Cdo 484/2022). 10. Žalovaný má v tomto vztahu postavení spotřebitele, a proto vedle ujednání v samotné uzavřené smlouvě a v zákonných ustanoveních občanského zákoníku o tomto smluvním typu (§ 2390 a násl. o. z.), dopadají na tento závazek rovněž zákonná ustanovení § 1810 a násl. o. z., která regulují spotřebitelské smlouvy, a zákon č. 257/2016 Sb. (dále také jen„ ZSÚ“). 11. Soud dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce je neplatná podle § 87 ZSÚ a § 580 odst. 1 a § 588 o. z., a to z důvodu řádného neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele, přičemž podle ustálené judikatury českých soudů i Soudního dvora EU jde svou povahou o neplatnost absolutní, k níž soud přihlíží i bez návrhu (srov. např. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, nebo rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C 679/18). Věřitel přitom nedostojí této své povinnosti, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018); informace od spotřebitele musí být dostatečné a jeho případná pouhá prohlášení musí být podepřena doklady (srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 18. prosince 2014 ve věci C -449/13). Poskytovatel úvěru je tedy povinen vyžadovat doložení údajů poskytnutých spotřebitelem tak, aby si mohl ověřit správnost těchto údajů. Posouzení úvěruschopnosti přitom není jen mechanické odečtení výdajů od příjmů, ale poskytovatel úvěru musí být schopen provést jednoduchou analýzu, zda mu údaje pro řádné posouzení úvěruschopnosti stačí; jinými slovy, zda na jejich základě může učinit závěr, že spotřebiteli po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohl věřiteli pravidelně splácet sjednané splátky. Hodnocení úvěruschopnosti žadatele o úvěr přitom vyžaduje porovnání zjištěných příjmů se zjištěnými výdaji; pouhé zkoumání jedné z těchto složek k řádnému posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr nestačí. Stanoví-li věřitel výdaje pouze na základě ekonomického modelu, aniž by dlužníka vedl k doložení konkrétních údajů, nezkoumal výdajovou stránku žadatele řádně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2023, sp. zn. 33 ICdo 126/2022). 12. V posuzované věci se podává, že úvěruschopnost spotřebitele posouzena řádně nebyla. Co se týče příjmové stránky, je zde uveden velmi nízký příjem, který byl věřitelem ověřen z pracovní smlouvy a výplatních lístků. Původní věřitel však dostatečným způsobem neprověřil výdajovou stránku majetkových poměrů žalovaného, tj. nevyžádal si od žalovaného žádné doklady o výši jeho plateb za bydlení na ubytovně, inkaso a jiné pravidelné výdaje. Žalovaný v dané souvislosti nedoložil ani výpisy z účtu. V daném ohledu se tak věřitel spolehl na ničím nedoložené částky uvedené žalovaným, neboť z karty plyne, že věřitel si žádné doklady ohledně výdajů nevyžádal. Deklarovaná výše výdajů odpovídající cca 200 Kč denně se pak soudu jeví jako objektivně nereálně nízká pro všechny náklady dospělého člověka bydlícího na ubytovně. Tuto částku pak věřitel při poskytnutí zápůjčky nijak neověřoval. Za situace, kdy původní věřitel neověřoval výdaje žalovaného, má soud za to, že věřitel neprověřil výdajovou stránku majetkových poměrů žalovaného dostatečným způsobem. Co do výdajů nelze bez dalšího vycházet ani z částky životního minima, která je pouze úředně stanovenou částkou, která však nic nevypovídá o konkrétních skutečných výdajích žadatele o úvěr, které má poskytovatel úvěru zkoumat a od spotřebitele vyžadovat nejen jejich sdělení, ale také jejich doložení. 13. S ohledem na velmi nízký příjem žalovaného, vysokou částku k úhradě (plnění podle smlouvy včetně poplatku by odpovídalo cca pěti celým měsíčním mzdám žalovaného) a nedostatečné zkoumání výdajové stránky bylo povinností věřitele majetkové poměry žalovaného dále prověřit pomocí dalších dokladů vyžádaných od žalovaného, když se nabízela důvodná pochybnost o reálné schopnosti žalovaného vytvořit si dostatečnou rezervu na splátky úvěru. Špatnou finanční situaci žalovaného ostatně dokládá i fakt, že žalovaný již splácel jiný úvěr se splátkou 2 000 Kč. Původní věřitel proto měl s ohledem na shora uvedené okolnosti věnovat faktické finanční situaci žalovaného mnohem důslednější pozornost. Jestliže se však věřitel dostatečně nezabýval především výdajovou stránkou, nemohl ani provést řádné posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet. Neměl tedy ani dostatek podkladů pro to, aby mohl učinit relevantní kladný závěr o reálné schopnosti žalovaného úvěr splatit. 14. Co do odkazu žalobkyně na doložená soudní rozhodnutí soud konstatuje, že po zhodnocení individuálních poměrů projednávané věci vyšel ze závěru Nejvyššího soudu, že hodnocení úvěruschopnosti žadatele o úvěr vyžaduje porovnání zjištěných příjmů se zjištěnými výdaji; pouhé zkoumání jedné z těchto složek k řádnému posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr nestačí. Stanoví-li věřitel výdaje pouze na základě ekonomického modelu, aniž by dlužníka vedl k doložení konkrétních údajů, nezkoumal výdajovou stránku žadatele řádně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2023, sp. zn. 33 ICdo 126/2022). Soud dále podotýká, že odkaz na rozhodnutí sp. zn. 33 ICdo 159/2022 není přiléhavý, neboť z jeho stručného odůvodnění plyne, že věřitel jako banka zkoumal poměry dlužnice i z interních údajů vyplývajících z vedení běžných účtů, jejichž majitelkou byla dlužnice; nic takového v projednávané věci neproběhlo. 15. Smlouvu o zápůjčce je tedy třeba posoudit jako neplatnou v celém rozsahu a nároky z této neplatné smlouvy je třeba vypořádat podle § 2993 o. z., a to z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné sm