8 C 49/2023-75 — Okresní soud ve Vsetíně

1. Žalobce se žalobou, podanou u soudu dne [datum], domáhal po žalované zaplacení částky 180 889,44 Kč s příslušenstvím. 2. Žalovaná se k nařízenému jednání nedostavila ani se neomluvila, k podané žalobě se nevyjádřila. 3. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalované byly sděleny podmínky, za jakých bude splácet úvěr poskytnutý ve výši 200 000 Kč. Byly vysvětleny jednotlivé pojmy. 4. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – expres půjčka ze dne [datum] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] [obec a číslo] a žalovanou soud zjistil, že žalované byl poskytnut úvěr ve výši 200 000 Kč bez stanovení jeho účelu a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr včetně úroků, poplatků a pojištění zaplatit v 96 anuitních splátkách po 3 440,91 Kč, první splátka dne 15. 12. 2019, další vždy k 15. dni v měsíci. Úrok byl dohodnut ve výši 10,90 % p. a., RPSN ve výši 11,45 % Poslední splátka a úhrada pojištění při řádném splácení činila 2 439,85 Kč. Celkově měla žalovaná zaplatit 299 566,30 Kč. 5. Dle sdělení žalobce žalovaná zaplatila částku 69 297,39 Kč a žalovaná toto tvrzení žalobce nijak nezpochybnila. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovanou na nynějšího žalobce. Oznámení o postoupení pohledávky bylo žalované zasláno doporučeným dopisem s datem [datum]. 7. Z výzvy před podáním žaloby, která byla žalované zaslána doporučeným dopisem dne [datum] soud zjistil, že zástupce žalobce vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky. 8. K zesplatnění úvěru došlo oznámením o prohlášením úvěru za splatný s datem [datum], přičemž úvěr se stal splatným dne [datum] a žalobce požadoval zaplacení celkové částky 197 582,67 Kč do [datum]. 9. Ke schopnosti žalované úvěr splácet žalobce doložil potvrzení o výši příjmu, ze kterého vyplývá, že celkový příjem za posledních 12 měsíců činil 348 931 Kč, což představuje částku 22 560 Kč měsíčně čistého. Na základě výkonu soudního rozhodnutí byly žalované prováděny srážky ve výši 4 774 Kč. Dále žalobce doložil výpis z účtu žalované. Žádné další listinné důkazy nepředložil. 10. Na základě předložených důkazů soud zjistil, že byla uzavřena smlouva o úvěru na základě, které žalovaná obdržela od právního předchůdce žalobce částku 200 000 Kč, měla zaplatit částku 299 566,30 Kč v 96 anuitních měsíčních splátkách po 3 440,91 Kč s pojištěním, zaplatila částku 69 297,39 Kč. 11. Podle ustanovení § 2395 a následujících občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Podle ustanovení § 580 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 13. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 14. Podle ustanovení § 1810 občanského zákoníku ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. 15. Podle ustanovení § 1879 a násl. občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 16. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 17. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 18. Podle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá strana požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 19. Dále soud postupoval v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb. - § 86, 87 odst. 1 o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016, když smlouva byla uzavřena dne [datum] a v souladu s předpisy Evropského společenství zejména směrnicí 2008/48/ES, které se Česká republika zavázala implementovat do národního práva. 20. Soudní dvůr se v rozsudku ze dne 18. 12. 2014, ve věci C – 449/13, [anonymizována tři slova] proti [jméno] [příjmení] a další dovodil, že věřitel má prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele či nikoliv a zda je má ověřit pomocí jiných údajů:„ …poskytovatel úvěru musí 1) v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Tyto informace závisí od různých okolností. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele, nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. 2) aniž je dotčená druhá věta č. l. 8 odst. 1 směrnice 2008/48, podle které mohou členské státy ve svých právních předpisech zachovat požadavek, aby poskytoval úvěru, vyhledal údaje v databázi, přičemž tato směrnice neukládá poskytovatelům úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu pravdivosti informací poskytnutých spotřebitelem. V závislosti na okolnostech každého jednotlivého případu se poskytovatel úvěru může buď spokojit s informacemi, které mu poskytne spotřebitel, anebo může dospět k názoru, že je nezbytné, aby tyto informace byly potvrzeny pomocí dalších údajů.“ Pojem odborná péče je vymezován v ustanovení § 2 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele, podle kterého odbornou péčí je úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. Podle § 32 odst. 1 zákona č. 256/2004 Sb. o podnikání na kapitálovém trhu vynaložením odborné péče především znamená, že investiční sprostředkovatel jedná kvalifikovaně, čestně a spravedlivě a v nejlepším zájmu zákazníků, zejména plní povinnosti podle této hlavy. 21. Žalobce na výzvu soudu uvedl, že postupoval v souladu s platnými schvalovacími strategiemi banky a s principy obezřetného úvěrování. Pokud tvrdil, že kontroloval dostupné informace v různých databázích, tak je nedoložil. Doložil pouze výši příjmů, ale nedoložil, jaké jsou osobní, majetkové a jiné poměry žalované a zejména jaké jsou její výdaje. Navíc sám žalobce uvedl, že věděl, že bance žalovaná splácí úvěr ve výši 1 388,47 Kč – měsíční splátka, přičemž z potvrzení o příjmu vyplývá, že žalované byly zaměstnavatelem prováděny srážky na základě výkonu soudního rozhodnutí ve výši 4 774 Kč. Soud dlouhodobě rozporuje závěr Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020-97, neboť má za to, že zde tvrzené skutečnosti jsou nedostačující pro vytvoření řádného obrazu o schopnosti žalované úvěr splácet. Není tak vůbec zřejmé, z jakých skutečností žalobce při žádosti žalované o úvěr vycházel. Není zřejmé, zda vůbec věděl, jaký má žalovaná skutečný příjem, zda z tohoto příjmu je schopna dluh splácet, zda má jiné finanční závazky, jaký je počet členů domácnosti, jaké jsou její pravidelné výdaje apod. Bylo na žalobci, jako osobě odborně znalé, žádat také o další údaje, například výpis z exekučního rejstříku, insolvenčního rejstříku a jiných, kterými by doplnil skutečnosti rozhodné pro posouzení schopnosti žalované dluh splácet. Tímto svým jednáním žalobce porušil povinnosti vyplývající ze zákona, tedy právo žalované na ochranu před uzavíráním spotřebitelských smluv, které ji nadměrně zadlužují. Porušením této povinnosti žalobce porušil veřejný pořádek, v daném případě ochranu společnosti před nadměrným zadlužováním domácností. Právě na takovéto jednání cílí ustanovení § 84 zákona o spotřebitelském úvěru, který odpovědnost za splnění podmínek úvěruschopnosti žadatele o úvěr přenesl na poskytovatele. Pokud porušením povinností žalobce byla uzavřena smlouva, je s ohledem na zákonná ustanovení i evropskou směrnici nutno vyhodnotit takto uzavřenou smlouvu jako smlouvu uzavřenou v rozporu se zákonem a veřejným pořádkem, tudíž tento právní úkon je ve smyslu ustanovením § 580 a 588 občanského zákoníku absolutně neplatným. 22. V daném případě žalobce půjčil žalované částku 200 000 Kč, žalovaná zaplatila částku 69 297,39 Kč, zbývá