Žalobou – návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 25. 7. 2025 domáhala se žalobkyně na žalovaném zaplacení částky 45 000 Kč spolu s úrokovým příslušenstvím. Tvrdila, že s žalovaným uzavřela prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku dne 30. 1. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen Smlouva), na jejímž základě poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 45 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr společně s úrokem 0,9 % p.d. vrátit ve třinácti měsíčních splátkách s tím, že poslední splátka měla být zaplacena 23. 2. 2025. Smlouva byla uzavřena tak, že žalovaný provedl registraci na stránkách žalobkyně, zadal žádost o úvěr, byl vygenerován text Smlouvy, který byl zaslán na jeho e-mailovou adresu a prostřednictvím aplikace , Anonymizováno, byla ověřena identita žalovaného. Poté žalobkyně provedla přezkoumání úvěruschopnosti žalovaného nahlédnutím do databáze SOLUS, žalovaný vyplnil dotazník, z nějž se podává, že je svobodný, žije s partnerkou, je zaměstnán jako , Anonymizováno, u společnosti , Anonymizováno, a dále žalovaný žalobkyni předal výpis ze svého účtu č. , č. účtu, vedeného u , právnická osoba, za měsíce 10/2023 až 12/2023. Na úhradu svého dluhu žalovaný žalobkyni přes její výzvy, kdy naposledy jej vyzývala předžalobní upomínkou ze dne 29. 5. 2025, nezaplatil ničeho. Žalobkyně po žalovaném požaduje pouze jistinu dlužné částky a úrok z prodlení.2. Žalovaný se k žalobě do dnešního dne nevyjádřil, ač fikce jejího doručení na adresu evidovanou v ISZR jako adresa jeho trvalého pobytu nastala již dne 22. 5. 2026 (výzva pro vyvěšení čl. 20).3. Za splnění podmínek uvedených v ust. § 115a občanského soudního řádu soud věc rozhodl bez nařízení jednání.4. Při rozhodování ve věci soud vycházel z následujících důkazů, z nichž zjistil:- z předžalobní výzvy ze dne 28. 5. 2025 ve spojení s podacím lístkem, že žalobkyně zastoupena právním zástupcem vyzvala žalovaného k úhradě částky 70 556,87 Kč s odkazem na jeho dluh ze Smlouvy. Nebylo však prokázáno, že by tato předžalobní výzva byla žalovanému skutečně doručena.- z výpisu z účtu žalovaného č. , č. účtu, za měsíc 10/2023, že měsíční příjmy žalovaného činily 63 061,25 Kč, avšak nejednalo se o příjem od , Anonymizováno, , ale od různých fyzických osob. Výdaje pak činily 89 283,40 Kč, přičemž jsou zde uvedeny splátky dalších úvěrů a úroků z nich (např. dne 2. 10. 2023 splátka úvěru , Anonymizováno, dne 6. 10. 2023 splátka úvěru , Anonymizováno, ).- z výpisu z účtu žalovaného č. , č. účtu, za měsíc 11/2023, že měsíční příjmy činily 86 641,94 Kč (z toho příjem od , Anonymizováno, 83 536,64 Kč, zbytek od fyzických osob), avšak výdaje ve výši 100 706,82 Kč je opět převyšovaly.- z výpisu z účtu žalovaného č. , č. účtu, za měsíc 12/2023, že měsíční příjmy činily 46 110,77 Kč (z toho příjem od , Anonymizováno, 45 987,55 Kč) a výdaje ve výši 47 486,25 Kč je opět převyšovaly.- z potvrzení společnosti , právnická osoba, (čl. 15), že účet č. , hodnota, byl veden pro žalovaného a dne 30. 1. 2024 na něj byla připsána částka 45 000 Kč.5. Z dalších žalobkyní předložených důkazů, a to- listiny nadepsané jako „předsmluvní formulář“ a listiny nadepsané jako „shrnutí úvěru“, soud žádné rozhodné skutečnosti nezjistil, protože se jednalo o interní dokumenty žalobkyně bez důkazní hodnoty.- listiny označené jako „Faktura ke smlouvě o spotřebitelském úvěru“, soud žádné rozhodné skutečnosti, vyjma prostého faktu, že žalobkyně tuto listinu vyhotovila, nezjistil, protože nebylo prokázáno, že by tato listina byla žalovanému odeslána (natož doručena).- listiny označené „, Anonymizováno, a listiny označené jako „Bank statement data“, soud žádné rozhodné skutečnosti nezjistil, protože tato listina byla vyhotovena v jazyce, který není jednacím jazykem soudu, a nebyl k ní přiložen překlad.- listiny nadepsané jako „Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, “, soud žádné rozhodné skutečnosti nezjistil, protože Smlouva nebyla podepsána žalovaným a nebylo prokázáno, že by právě toto právní jednání (se zde zachyceným obsahem) žalovaný učinil. Za této situace soud nemohl žádné rozhodné skutečnosti zjistit ani z listiny označené jako „Všeobecné obchodní podmínky“6. Závěr, který soud o skutkovém stavu na základě výše uvedených důkazů učinil, je následující: Dne 30. 1. 2024 byla na účet číslo , č. účtu, , jehož majitelem byl žalovaný, převedena celkem částka 45 000 Kč, přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaný žalobkyni cokoli vrátil. Žalobkyně disponuje výpisem z účtu žalovaného za měsíce 10/2023 až 12/2023, z nějž však vyplývá, že žalovaný již byl zatížen splátkami jiných úvěrů a nadto jeho příjmová stránka závisela ve velké míře na platbách od fyzických osob, které se neopakovaly. Předžalobní výzva ze dne 28. 5. 2025 byla žalovanému zaslána dne 29. 5. 2025 na adresu , adresa, , nicméně doručení této výzvy prokázáno nebylo, tudíž nebylo možno ani vycházet z domněnky dojití třetího pracovního dne po odeslání dle ustanovení § 573 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jako o. z.), ve znění pozdějších právních předpisů (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 8. 2019, sp. zn. II. ÚS 2403/19, který v bodě 8 dovodil, že „Jestliže stěžovatelka podpůrně argumentuje ustanovením § 573 obč. zák., který zakotvuje domněnku dojití zásilky, je k tomu třeba uvést, že tato vyvratitelná domněnka platí jen v situaci, kdy zásilka adresátovi prokazatelně došla. Nejedná se tedy o domněnku dojití písemnosti, která nebyla adresátovi prokazatelně doručena, ale byla prokazatelně odeslána (viz zákonná dikce "došlá zásilka").“).7. Naopak skutková tvrzení žalobkyně ohledně toho, že s žalovaným uzavřela prostřednictvím elektronické komunikace na dálku Smlouvu s jí vylíčeným obsahem prokázáno nebylo, když žalobkyně k prokázání této skutečnosti přiložila pouze listiny, které vyhotovila sama, bez důkazní hodnoty. Rovněž tvrzení žalobkyně, že před údajným uzavřením Smlouvy řádně prověřovala úvěruschopnost žalovaného, zůstalo neprokázané, když z předložených výpisů z účtu žalovaného za měsíce 10/2023 až 12/2023 vyplývá spíše závěr o tom, že úvěrovatelný nebyl, a žádné další důkazy (například pracovní smlouvu, výplatní pásku apod.) žalobkyně nepředložila.8. Podle ust. § 2991 o. z. Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle ust. § 2991 odst. 2 o.z. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věta prvá o.z. Plnila-li strana, aniž tu byl splatný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle ust. § 1958 odst. 2 o.z. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle ust. § 1970 o.z. Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.9. Na skutkový stav popsaný výše, kdy zejména nebylo prokázáno tvrzené uzavření Smlouvy, soud aplikoval zejména výše uvedené právní normy a dospěl k závěru, že smluvní vztah mezi účastníky je třeba posoudit po právní stránce podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení, kdy žalobkyně žalovanému ve smyslu cit. ust. § 2991 odst. 2 o. z. plnila bez právního důvodu částku 45 000 Kč, tudíž žalovaný je dle cit. § 2993 věta prvá o.z. povinen tuto částku vydat, což však neučinil. Pohledávka se pak ve smyslu cit. ust. § 1958 odst. 2 o.z. stala splatnou až dne 22. 5. 2026, kdy byla žaloba doručena žalovanému, když k vyúčtování dlužné částky předžalobní výzvou soud nemohl přihlížet, protože nebylo doloženo, že by byla žalovanému skutečně doručena. Soud proto žalovanému uložil zaplatit žalobkyni dlužnou částku 45 000 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonem stanovené výši 11,5 % p.a. za dobu od 23. 5. 2026 do zaplacení, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, a ve zbylé části žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.10. Soud k tomu po procesní stránce poznamenává, že žalobkyně si této skutečnosti, tedy že se jí nepodaří prokázat ani uzavření Smlouvy, ani to, že před jejím uzavřením řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, byla zjevně vědoma, což se projevilo ve formulaci žalobního petitu, kdy žalobkyně požadovala pouze částku 45 000 Kč s úrokem z prodlení, tedy částku, na níž jí vznikl nárok i při posouzení věci způsobem uvedeným výše. Jinými slovy, nárok žalobkyně z předložených důkazů (alespoň co do základu) vyplýval, byť při jiném právním posouzení věci, než jaké učinila žalobkyně. Za této situace soud s odkazem na zásadu procesní ekonomie přikročil k rozhodnutí věci bez neřízení jednání.11. Orbiter dictum soud podotýká, že i pokud by po skutkové stránce dospěl k závěru, že k žalobkyní tvrzenému právnímu jednání – uzavření Smlouvy mezi žalobkyní a žalovaným skutečně dne 30. 1. 2024 došlo, nemohl by přehlédnout, že ze strany žalobkyně nebylo ani prokázáno, že žalobkyně při uzavírání Smlouvy splnila svou povinnost uvedenou v ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších právních předpisů (dále jako ZSÚ). Následkem porušení této povinnosti je ve smyslu § 87 odst. 1 ZSÚ absolutní neplatnost Smlouvy a za této situace by pak soudu stejně nezbylo, než vztah mezi účastníky posoudit podle cit. ust. §§ 2991 a násl. o.z. upravujících vydání bezdůvodného obohacení.12. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení, postupoval soud podle § 142 odst. 3 o.s.ř., když žalobkyně byla neúspěšná pouze v relativně nepatrné části předmětu řízení záležející nadto v úrocích z prodlení. Proto žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. Tyto náklady se skládají za) zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 800 Kč;b) odměny advokáta za tři úkony právní služby, a to příprava a převzetí dle § 11 odst. 1 písm. a), sepis předžalobní upomínky dle § 11 odst. 2 písm. h) a sepis žaloby dle § 11 odst. 1 písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jako vyhláška), což dle § 14b odst. 1 bod 3 vyhlášky činí 2,5 x 700 Kč = 1 750 Kč;c) paušální náhrady hotových výdajů za úkony uvedené ad b) výše ve výši 3 x 100 Kč = 300 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) vyhlášky;d) náhrady za 21 % DPH ve výši 431 Kč;a celkem činí 4 281 Kč, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.13. Pokud žalobkyně požadovala odměnu za výše uvedené úkony právní služby ve výši podle § 7 bod 5 vyhlášky, soud jí vyhovět nemohl, protože hypotéza normy § 14b odst. 1 vyhlášky v tomto případě byla evidentně naplněna, když s obsahově téměř totožnou žalobou se žalobkyně zastoupená stejným advokátem na zdejší soud obrátila ve věci vedené pod sp.zn. 19 C 124/2024 či 9 C 34/2024.14. Pokud pak žalobkyně v souvislosti s předžalobní upomínkou požadovala odměnu v plné výši, je soud nucen konstatovat, že tato předžalobní upomínka neobsahovala právní rozbor, nehledě na to, že sepsání předžalobní upomínky se všemi náležitostmi uvedenými v ust. § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky by v takto skutkově i právně jednoduché věci jen stěží mohlo naplnit kritérium účelnosti (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). Soud proto žalobkyni v souvislosti s tímto úkonem právní služby přiznal odměnu pouze ve výši 350 Kč dle ust. § 14b odst. 7 vyhlášky ve spojení s ust. § 11 odst. 2 písm. h) vyhlášky.15. Místo plnění náhrady nákladů řízení bylo stanoveno dle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř., termín plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř.