113 C 3/2026-76 – Okresní soud ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziřičí

1. Návrhem doručeným soudu dne 24. 2. 2026 se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 33 588 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi žalobcem jako věřitelem a žalovanou jako klientem byla uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , kterou žalovaná podepsala 1. 12. 2022. Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut úvěr na účet ve výši 50 000 Kč, k vyplacení úvěru došlo 1. 12. 2022. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok sjednaný ve smlouvě, ve výši úrokové sazby 73,97 % ročně, splácet ve 48měsíčních splátkách po 3 267 Kč, a to vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje lednem 2023 dle splátkového kalendáře. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (emailová komunikace). Žalobce dále vysvětluje postup při schvalování úvěru, prověřování dokladů a informací získaných od žalované. Do data zesplatnění úvěru bylo uhrazeno celkem 42 471 Kč (13 splátek po 3 267 Kč). Před zesplatněním úvěru v důsledku prodlení žalované vzniklo žalobci právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši 1 497 Kč (každá pokuta 499 Kč za opožděnou splátku krát 3 případy). Rovněž žalobci vzniklo právo na zaplacení nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6.2 smlouvy v celkové výši 1 600 Kč (za jednotlivý případ 200 Kč – celkem 8 případů). Žalobce dále uvádí, že k 22. 4. 2024 došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4 smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny (nová jistina 54 986,12 Kč), dle bodu 6.5 smlouvy bylo sjednáno, že jestliže žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká jí povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou – tedy od 24. 4. 2024 až do úplného zaplacení. Po zesplatnění celého úvěru byly žalobci ze strany žalované uhrazeny další částky v celkové výši 39 801 Kč. Žalobce tak po žalované požaduje úhradu nové jistiny úvěru v celkové výši 15 185,12 Kč, smluvní pokutu dle bodu 6.1 smlouvy ve výši 1 497 Kč, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6.2 smlouvy v celkové výši 1 600 Kč, smluvní pokutu kapitalizovanou ve výši 15 306,69 Kč a úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru od 24. 4. 2024 do zaplacení (73,97 % ročně), a dále počínaje od 18. 3. 2025 až do zaplacení úrok ve výši 12,75 % ročně (s bližší specifikací v návrhu), minimálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 24. 4. 2024 dosáhne částky 188 179,20 Kč.2. Žalovaná se k podané žalobě nikterak nevyjádřila, neúčastnila se ani soudního jednání.3. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že mezi stranami byla dne 1. 12. 2022 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které se poskytovatel úvěru – žalobce zavázal poskytnout klientovi – žalované částku 50 000 Kč jako bezúčelový úvěr s tím, že celková částka, kterou má žalovaná zaplatit, činí 156 816 Kč. Doba trvání úvěru v případě řádného a včasného plnění povinnosti ze smlouvy činila 48 měsíců s tím, že celková výše splátky je 3 267 Kč, zápůjční úroková sazba byla sjednána na 73,96 % ročně a byla sjednána jako pevná zápůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru. Výše předpokládané roční procentní sazby nákladů (RPSN) na úvěr činila 104,98 %. Pod bodem 6 smlouvy jsou sjednány důsledky vyplývající z prodlení klienta – dle bodu 6.1 smlouvy v případě prodlení s úhradou kterékoliv splátky o délce 30 dnů byla sjednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každou dlužnou splátku; pod bodem 6.2 smlouvy bylo sjednáno právo poskytovatele úvěru vůči klientovi na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením o délce 15 dnů – 200 Kč za každý případ; dle bodu 6.5 smlouvy v případě nezaplacení nové jistiny úvěru v den zesplatnění úvěru vzniká klientovi povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s úhradou. Ve stejný den, kdy byla uzavřena smlouva o úvěru, byl uzavřen i dodatek č. 1 ke smlouvě o úvěru, v rámci kterého je nově upraven proces uzavření smlouvy, podmínky čerpání úvěru a předpoklady pro výpočet RPSN. Schválení úvěru žalované proběhlo v rámci podání žalobce ze dne 2. 12. 2022. Součástí spisového materiálu je karta klienta, ze které vyplývají jednotlivé platby ze strany žalované vůči žalobci počínaje od 17. 1. 2023 do 11. 9. 2025. Celková částka, která byla žalovanou uhrazena, činí 82 272 Kč. Úvěr byl vyplacen na účet žalované dne 1. 12. 2022, což vyplynulo z dokladu o vyplacení úvěru. Žalované byla doručována předžalobní výzva datovaná 4. 2. 2026.4. Součástí spisového materiálu je prohlášení klienta – informace pro klienta poskytované zprostředkovatelem úvěrů.5. Pokud se týká posouzení úvěruschopnosti, žalobce předložil výpis záznamu z registru SOLUS – negativní, výpis z Nebankovního registru klientských informací (NRPI) se skóre 282 (kategorie jedna – nízké body do interní score card, vyšší riziko, úvěr je výrazněji limitován výší vyplacené částky, případně zamítán). Žalobce doložil výpisy z banky, ze kterých vyplývá příjem žalované od zaměstnavatele , právnická osoba, v částce 8 132 Kč (v srpnu 2022) a 15 000 Kč (v srpnu 2022), v částce 23 746 Kč (v září 2022), 23 563 Kč (v říjnu 2022), ve výši 23 496 Kč (v listopadu 2022). Pokud se jedná o další informace ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované, soudu byla doložena listina – hodnocení klienta, v rámci které je uvedeno, že žalovaná má pravidelný čistý měsíční příjem ve výši 23 601 Kč, je zaměstnána, výdaje jsou specifikovány ve výši životního minima 4 620 Kč měsíčně, bydlení (nájemné, inkaso) je specifikováno ve výši 3 568 Kč měsíčně. Žádné další relevantní informace v hodnocení klienta uvedeny nejsou, důkazy ohledně výdajů žalované absentují.6. Žalovaná byla celkem třikrát vyzvána k úhradě probíhajícího úvěru a upozorněna na možnost zesplatnění celého úvěru (dopisy ze dne 18. 9. 2023, 19. 3. 2024 a 17. 4. 2024), a dopisem ze dne 22. 4. 2024 jí bylo oznámeno, že úvěr byl zesplatněn a je žádána celková částka 58 083 Kč.7. Podle 580 občanského zákoníku:(1) Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.8. Podle § 588 občanského zákoníku:Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.9. Podle § 576 občanského zákoníku:Týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.10. Podle § 2993 občanského zákoníku:Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.11. Soud se nejprve zabýval otázkou splnění povinnosti žalobce jakožto poskytovatele spotřebitelského úvěru posoudit úvěruschopnost žalované ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Z provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalobce sice před uzavřením smlouvy opatřil určité podklady o příjmech žalované a provedl dotazy do dostupných registrů dlužníků, nicméně takto zjištěné skutečnosti nelze považovat za dostatečné a komplexní posouzení schopnosti žalované splácet úvěr, jak požaduje citované ustanovení. Zejména nebyly řádně zjištěny a zohledněny veškeré pravidelné výdaje žalované, ani případné další závazky, a skutkový podklad pro závěr o její úvěruschopnosti tak vykazuje zjevné nedostatky. Soud nicméně současně vzal v úvahu, že samotné porušení povinnosti dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru automaticky nevede k absolutní neplatnosti smlouvy, nýbrž je nutno vždy posuzovat konkrétní dopady takového pochybení v dané věci. V této souvislosti soud přihlédl k tomu, že žalovaná na základě uzavřené smlouvy fakticky plnila a v průběhu trvání závazkového vztahu uhradila žalobci celkem částku 82 272 Kč, tedy podstatnou část plnění, ke kterému se zavázala a úvěrový vztah tak byl po určitou dobu realizován. Za této situace soud nedospěl k závěru, že by smlouva o úvěru byla neplatná z důvodu nedostatečného posouzení úvěruschopnosti žalované. Nicméně z dalších důvodů, které budou rozvedeny níže, dospěl soud k závěru, že uplatněný nárok žalobce nemůže obstát.12. Soud se zabýval jednotlivými složkami žalobou uplatněného nároku, především přiměřeností sjednané úrokové sazby, výší smluvních pokut, jakož i dalšími ujednáními obsaženými ve smlouvě