Žalobce se žalobou podanou dne 17.4.2026 domáhá vrácení nedoplatku zápůjčky ve výši 45.000 Kč. Žalobce tvrdí, že žalovaný přes jeho výzvy na zápůjčce poskytnuté dne 12.9.2024 ve výši 50.000 Kč, přičemž byl dohodnut úrok ve výši 10 %, uhradil jen 10.000 Kč.Žalovaný se k věci nevyjádřil.Za splnění předpokladů dle § 115a o. s. ř. rozhodoval soud o věci bez nařízení jednání.Ze smlouvy o zápůjčce bylo zjištěno, že dne 12.9.2024 žalobce (jako zapůjčitel) a žalovaný (jako vydlužitel) podepsali smlouvu o zápůjčce částky 50.000 Kč. Žalovaný se zavázal zápůjčku, poskytnutou při uzavření smlouvy, spolu s poplatkem ve výši 10 % vrátit do 25.9.2024.Žalovaný byl o žalovanou částku žalobcem upomenut (zjištěno z předžalobní výzvy).Podle § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.Podle § 2392 odst. 1, věta prvá o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.Protože žalobce smlouvou o zápůjčce prokázal uzavření smlouvy o zápůjčce, poskytnutí zápůjčky, dohodu o úplatě za zápůjčku a splatnost žalované částky, soud žalobě v souladu s § 2390 o.z. vyhověl.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2.250 Kč a nákladů za žalobu a předžalobní výzvu v částce 2x450 Kč, a to dle § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. Výši náhrady soud stanovil analogicky podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2025, sp. zn. 28 Cdo 2638/2025).Lhůty k plnění byly stanoveny v souladu s § 160 o.s.ř.