17 C 213/2020-20 — Okresní soud ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziřičí

1. Žalobkyně se domáhá proti žalované zaplacení nároků vyplývajících ze smlouvy o zápůjčce uzavřené dne [datum] mezi [právnická osoba], právním předchůdcem žalobkyně, a žalovanou. Tvrdí, že [právnická osoba] žalované poskytla částku 8.000 Kč. Žalovaná se zavázala zapůjčenou částku spolu s úrokem ve výši 1.431 Kč, odměnou za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 2.276 Kč a náhradou za administrativní činnost ve výši 3.526 Kč vrátit v 60 splátkách, což neučinila, když uhradila jen 1.850 Kč. Žalobkyně se žalobou domáhá částek uvedených ve výroku I a II tohoto rozsudku. 2. K zjišťování úvěruschopnosti žalované žalobkyně tvrdí, že [právnická osoba] vycházela z informací žalované při poskytnutí úvěru o jejích majetkových a rodinných poměrech a z listin, které jí v tomto směru žalovaná předložila. 3. Žalovaná se k věci nevyjádřila. 4. Ze smlouvy o zápůjčce soud zjistil, že [právnická osoba] dne [datum] uzavřela s žalovanou smlouvu o zápůjčce částky 8.000 Kč. Žalovaná se zavázala částku spolu s úrokem ve výši 29 % p.a., odměnou za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 2.276 Kč a náhradou za administrativní činnost ve výši 3.526 Kč vrátit v 60 splátkách po 254 Kč týdně. Téhož dne [právnická osoba] žalované částku 8.000 Kč vyplatila. 5. Žalovaná o sobě při žádosti o zápůjčku dne [datum] uvedla (zjištěno z karty zákazníka), že je svobodná, má 1 vyživovanou osobu, žije s rodiči, je na mateřské dovolené s příjmem 12.889 Kč, vedle toho má příjem 1.500 Kč a v domácnosti jsou další příjmy ve výši 20.000 Kč. Uvedla výdaje ve výši 8.000 Kč, vyplnila, že neplatí splátky zápůjček. Prohlásila, že proti ní není vedeno insolvenční ani exekuční řízení. Předložila věřiteli výměr podpory na částku 12.883 Kč. 6. Pohledávky za žalovanou byly postoupeny žalobkyni postupní smlouvou uzavřenou [datum]. Postoupení bylo žalované oznámeno a byla také vyzvána k úhradě žalované částky dne [datum] (zjištěno ze smlouvy o postoupení, z oznámení a podacího lístku) 7. Z tabulky umoření bylo zjištěno, že žalovaná na zápůjčce splatila částku 1.850 Kč. 8. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 9. Podle § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 10. Podle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 11. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 12. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 13. Podle § 86 odst. 1 a 2 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZosÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 věta prvá ZosÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 14. [právnická osoba] dle § 86 ZosÚ povinna zjišťovat úvěruschopnost žalované. 15. Podle § 1 ZosÚ tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie), zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje a) činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, b) práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a c) působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. 16. Ustanovení § 1 ZosÚ je transpozicí směrnice 2008 [číslo] Česká republika se zavázala implementovat směrnici do národního práva a soudy či jiné instituce jsou povinny aplikovat transponované normy evropského práva eurokonformně, tedy v souladu se zněním a účelem směrnice, přičemž jsou také vázány judikaturou Soudní dvora Evropské unie. Závaznost judikatury Soudní dvora byla vyjádřena v rozsudcích ve věci C [číslo] [příjmení] [příjmení] a ve věci [číslo] CILFIT. [obec] nepřímého účinku evropského práva byla vyjádřena např. v rozhodnutí Soudní dvora ve věci [číslo] Von Colson. 17. Zákon [číslo] Sb. ukládá věřitelům sjednávajícím úvěr se spotřebitelem nad rámec povinností vyplývajících z ustanovení občanského zákoníku řadu povinností s cílem zajistit spotřebiteli jasné a srozumitelné informace a rady o právech a povinnostech vyplývajících ze zamýšlené smlouvy o spotřebitelském úvěru ještě předtím, než bude smlouva uzavřena (§75 an, § 90 an.), zajišťuje i jeho ochranu po uzavření smlouvy (§ § 110, § 117 an. § 122). Z jednotlivých ustanovení zák. č. 257/2016 Sb. je patrné, že jeho účelem je ochrana spotřebitele před jeho nadměrným (neúnosným) zadlužováním (viz. i b. 26 preambule směrnice). [příjmení] cíli odpovídá i ustanovení § 86 ZosÚ. 18. Ustanovení § 86 ZosÚ ani čl. 8 odst. 1 směrnice 2008 [číslo] nespecifikují okruh informací, které by měl věřitel získat ani rozsah ověření informací. V každém jednotlivém případě uvažované smlouvy o spotřebitelském úvěru je tak věřitel jako osoba v oboru orientovaná povinen vyhodnotit, které informace jsou zapotřebí pro zjištění, zda bude po zamýšlenou dobu trvání úvěrového vztahu spotřebitel schopen úvěr splácet či nikoli. 19. K okruhu informací potřebných k ověření úvěruschopnosti spotřebitele se vyjadřoval Soudní dvůr v rozsudku ze dne [datum] ve věci C [číslo], [anonymizována tři slova] proti [jméno] [příjmení] a další, ve kterém dovodil, že věřitel má prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele, či nikoli, a zda je má ověřit pomocí jiných údajů.„ … poskytovatel úvěru musí zaprvé v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Zadruhé – aniž je dotčena druhá věta čl. 8 odst. 1 směrnice 2008, podle které mohou členské státy ve svých právních předpisech zachovat požadavek, aby poskytovatel úvěru vyhledal údaje v databázi – směrnice 2008 neukládá poskytovatelům úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu pravdivosti informací poskytnutých spotřebitelem. V závislosti na okolnostech každého jednotlivého případu se poskytovatel úvěru může buď spokojit s informacemi, které mu poskytne spotřebitel, anebo může dospět k názoru, že je nezbytné, aby tyto informace byly potvrzeny pomocí dalších údajů.“ 20. [právnická osoba] povinnost uloženou § 86 ZosÚ nesplnila, neboť žádným způsobem neověřovala výdaje žalované, mj. obvyklé výdaje na bydlení, a jen nedostatečně ověřovala její příjmy a příjmy osob v domácnosti. Rovněž se nedotazovala na existenci (kromě splátek u zápůjček) splatných závazků. 21. Pokud by [právnická osoba] přistupovala k uzavření smlouvy tak, jak jí ukládá § 86 ZosÚ, musela by u žadatelů o spotřebitelský úvěr, u kterých je jejich příjem nižší nebo srovnatelný jako jejich výdaje, vyhodnotit, že dle § 86 odst. 1 věty druhé ZosÚ není oprávněna úvěr poskytnout. 22. [právnická osoba] porušením povinnosti ověřit úvěruschopnost žalované porušila její právo na ochranu před uzavíráním spotřebitelských smluv, které ji nadměrně zadlužují. Porušením pov