17 C 245/2020-16 — Okresní soud ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziřičí

1. Žalobkyně se domáhá proti žalované zaplacení nároků vyplývajících ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřeném dne 3.2.2017 mezi [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno], právním předchůdcem žalobkyně, a žalovanou. Tvrdí, že [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno] žalované poskytla částku 10.000 Kč. Žalovaná se zavázala částku spolu s úrokem ve výši 23,72 % ročně, odměnou za administrativní činnost ve výši 2.000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.000 Kč vrátit ve splátkách. Žalobkyně tvrdí, že žalovaná uhradila pouze 3.955 Kč a domáhá se částek uvedených ve výrocích I a II tohoto rozsudku. 2. Žalovaná se k věci nevyjádřila. 3. V souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. bylo o věci rozhodnuto bez nařízení jednání. 4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že dne 3.2.2017 [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno] uzavřela s žalovanou smlouvu o zápůjčce částky 10.000 Kč. Žalovaná se zavázala půjčku s úrokem ve výši 23,72 % ročně, odměnou za administrativní činnost ve výši 2.000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.000 Kč vrátit v 58 týdenních splátkách po 305 Kč. Téhož dne [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno] žalované částku 10.000 Kč vyplatila. 5. Z karty zákazníka bylo zjištěno, že dne 3.2.2017 žalovaná vyplnila žádost o zápůjčku, ve které uvedla svůj čistý příjem 11.000 Kč + státní podpora ve výši 3.111 Kč, výdaje 12.502 Kč (z toho výdaje osobní 7.300 Kč, splátky úvěrů/zápůjček 960 Kč, na bydlení 4.242 Kč), předložila pracovní smlouvu, potvrzení o příjmu ze zaměstnání, doklad o vlastnictví předmětu bydlení, doklad o přiznání rodičovského příspěvku, nájemní smlouvu. Uvedla, že bydlí v nájmu s jiným rodinným příslušníkem, má 2 nezaopatřené děti, má zápůjčku u věřitele ve výši 8.000 Kč, kterou splácí splátkou po 960 Kč měsíčně. Údaje o zápůjčkách/úvěrech jiných společností nevyplnila. Uvedla, že je zaměstnána od ledna 2017. 6. Pohledávky za žalovanou byly postoupeny žalobkyni postupní smlouvou. Postoupení bylo žalované oznámeno zásilkou podanou u pošty dne 13.12.2019. Zároveň byla vyzvána k platbě do 10 dnů. (zjištěno ze smlouvy o postoupení, z oznámení a podacího lístku) 7. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 8. Podle § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 9. Podle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 10. Podle § 581 o.z. není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat. 11. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 12. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 13. Podle § 86 odst. 1 a 2 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZosÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 věta prvá ZosÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 14. [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno] byla dle § 86 ZosÚ, povinna zjišťovat úvěruschopnost žalované. 15. Podle § 1 ZosÚ tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství a upravuje některá práva a povinnosti související s odloženou platbou, půjčkou, úvěrem nebo jinou obdobnou finanční službou poskytovanou nebo přislíbenou spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. 16. Ustanovení § 1 ZosÚ je transpozicí směrnice 2008 [číslo] Česká republika se zavázala implementovat směrnici do národního práva a soudy či jiné instituce jsou povinny aplikovat transponované normy evropského práva eurokonformně, tedy v souladu se zněním a účelem směrnice, přičemž jsou také vázány judikaturou Soudní dvora Evropské unie. Závaznost judikatury Soudní dvora byla vyjádřena v rozsudcích ve věci C [číslo] [příjmení] [příjmení] a ve věci [číslo] CILFIT. [obec] nepřímého účinku evropského práva byla vyjádřena např. v rozhodnutí Soudní dvora ve věci [číslo] [anonymizována dvě slova]. Pravidlo výkladu norem českého práva v souladu s ustanovením a cíli směrnice EU a s přihlédnutím k judikatuře Soudní dvora je vyjádřeno mj. ve finančním arbitrem citovaném rozsudku Nejvyššího správní soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39. 17. Ustanovení ZosÚ ani čl. 8 odst. 1 směrnice 2008 [číslo] nespecifikují okruh informací, které by měl věřitel získat ani rozsah ověření informací. V každém jednotlivém případě uvažované smlouvy o spotřebitelském úvěru je tak věřitel jako osoba v oboru orientovaná povinen vyhodnotit, které informace jsou zapotřebí pro zjištění, zda bude po zamýšlenou dobu trvání úvěrového vztahu spotřebitel schopen úvěr splácet či nikoli. 18. K okruhu informací potřebných k ověření úvěruschopnosti spotřebitele se vyjadřoval Soudní dvůr v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C [číslo], [anonymizována tři slova] proti [jméno] [příjmení] a další, ve kterém dovodil, že věřitel má prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele, či nikoli, a zda je má ověřit pomocí jiných údajů.„ … poskytovatel úvěru musí zaprvé v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Zadruhé – aniž je dotčena druhá věta čl. 8 odst. 1 směrnice 2008, podle které mohou členské státy ve svých právních předpisech zachovat požadavek, aby poskytovatel úvěru vyhledal údaje v databázi – směrnice 2008 neukládá poskytovatelům úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu pravdivosti informací poskytnutých spotřebitelem. V závislosti na okolnostech každého jednotlivého případu se poskytovatel úvěru může buď spokojit s informacemi, které mu poskytne spotřebitel, anebo může dospět k názoru, že je nezbytné, aby tyto informace byly potvrzeny pomocí dalších údajů.“ 19. Ustanovení ZosÚ neslouží k ochraně věřitele a jeho schopnosti uspokojit svou pohledávku, ale k ochraně spotřebitele a jeho schopnosti dluh splatit, aniž by přišel o standardní majetek. Věřitel svou povinnost posoudit úvěruschopnost dlužníka nesplní a neprokáže podepsaným prohlášením spotřebitele, že své povinnosti dostál, naopak –jestliže neprokáže dostatečné zjišťování úvěruschopnosti, nastupuje domněnka, že svou povinnosti řádně nesplnil. 20. [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno] povinnost uloženou § 86 ZosÚ nesplnila, neboť řádným způsobem nezjišťovala a neověřovala výdaje žalované, zejména o existenci a stavu dosud nesplacených závazků. Nadto vycházela z čistého příjmu žalované ve výši 11.000 Kč, byť věděla, že žalovaná je ve zkušební době a nezjišťovala vedle osobních výdajů žalované i výdaje na její 2 nezaopatřené děti, byť věděla, že při tvrzených příjmech a výdajích žalované zbývá jen 1.609 Kč měsíčně, což se takřka rovná sjednané měsíční splátce. Pouze z předložených dokladů by si [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno