117 C 14/2021-75 — Okresní soud ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziřičí

1. Žalobkyně se domáhá po žalované zaplacení částky 14.622 Kč s příslušenstvím. Tvrdí, že mezi účastníky řízení byla uzavřena dne 8. 10. 2019 smlouva o úvěru [číslo]. Na základě smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 16.000 Kč, který se žalovaná zavázala spolu s úrokem ve výši 95,95 % p. a. splácet. Žalovaná se ocitla v prodlení s úhradou splátek, v důsledku čehož žalobkyně úvěr zesplatnila. Vedle jistiny ve výši 9.431,78 Kč se žalobkyně domáhá smluvní pokuty ve výši 5.191,03 Kč za prodlení po zesplatnění, úroku a úroku z prodlení v rozsahu dle výroku I a II rozsudku. Žalovaná dle tvrzení žalobkyně uhradila na úvěru částku 22.176 Kč. K úvěruschopnosti žalobkyně tvrdí, že zjišťovala relevantní informace od žalované a vycházela také z dokladů, které o příjmech předložila a z databáze SOLUS a NRKI. 2. Žalovaná namítala, že žalobkyni platila a platí, poukazovala na svou sociální situaci – má sice zaměstnaného manžela a bydlí v domě rodičů, ale má 5 vyživovacích povinností. 3. Z návrhu smlouvy o úvěru [číslo] z oznámení o schválení, z doručenky a z přihlášky do pojištění bylo zjištěno, že dne 10. 10. 2019 žalobkyně schválila návrh žalované, spotřebitele, na uzavření smlouvy o úvěru. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 16.000 Kč za úrok ve výši 151,7 %. Žalovaná se zavázala úvěr splácet v 48 splátkách 1.356 Kč (včetně pojistného). V bodě 6 jsou uvedeny nároky žalobkyně v případě prodlení žalované se splátkami, a to: právo na úhradu účelně vynaložených nákladů s prodlením se splátkou v částce 200 Kč, právo na smluvní pokutu ve výši 499 Kč za prodlení se splátkou delší než 30 dnů a 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení po zesplatnění, a právo na zesplatnění. Ke smlouvě bylo sjednáno skupinové pojištění invalidity a smrti (pojistná smlouva uzavřena mezi žalobkyní a pojišťovnou). 4. Z výpisu z účtu bylo zjištěno, že částka 16.000 Kč byla žalované dne 9. 10. 2019 vyplacena. 5. Z přehledu plateb bylo zjištěno, že žalovaná na úvěru zaplatila do dne 8.11.2021 žalobkyni celkem 22.176 Kč. 6. Z podacích lístků bylo zjištěno, že žalovaná zaplatila žalobkyni na úvěru vedle částek uvedených pod bodem 5 odůvodnění i částky 1.312 Kč dne 16.12.2021 a 1.312 Kč dne 18.1.2022 7. Z upomínek a podacího archu bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanou o platby splátek a následně o žalovanou částku upomínala. 8. Z formuláře hodnocení klienta, z výpisů z insolvenčního rejstříku, SOLUS, NRKI, z potvrzení ČSSZ, z prohlášení klientů bylo zjištěno: Žalovaná o sobě při žádosti o úvěr uvedla, že je vdaná, má 0 dětí v domácnosti, bydlí u rodičů, má příjem ve výši 6.708 Kč z invalidního důchodu měsíčně. Uvedla měsíční výdaje: životní minimum 3.410 Kč, bydlení 1.000 Kč, u ostatních položek doprava, záliby apod., spoření, děti v domácnosti, druhá osoba v domácnosti výdaje i příjmy, splátky (včetně výživného) je vyplněno 0 Kč. Prohlásila, že v blízké budoucnosti neočekává změny v příjmech a výdajích, nemá žádné splatné dluhy, není proti ní veden výkon rozhodnutí či exekuce, ani žaloba o zaplacení, není v úpadku. Z listin, které předložila žalovaná žalobkyni, bylo zjištěno, že žalovaný pobírá invalidní důchod první stupně ve výši 6.708 Kč měsíčně. Žalovaná neměla záznam v registru SOLUS. Podle části záznamu NRKI byla vyhodnocena jako nový klient. 9. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 11. Podle § 86 odst. 1 a 2 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZosÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 věta prvá ZosÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 12. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 13. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 14. Žalobkyně byla dle § 86 ZosÚ povinna zjišťovat úvěruschopnost žalované. 15. Podle § 1 ZosÚ tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie), zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje a) činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, b) práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a c) působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. 16. Ustanovení § 1 je transpozicí směrnice 2008/48/ES Česká republika se zavázala implementovat směrnici do národního práva a soudy či jiné instituce jsou povinny aplikovat transponované normy evropského práva eurokonformně, tedy v souladu se zněním a účelem směrnice, přičemž jsou také vázány judikaturou Soudního dvora Evropské unie. Závaznost judikatury Soudního dvora byla vyjádřena v rozsudcích ve věci C -453/00 Kűhne Heitz a ve věci 283/81 CILFIT. Zásada nepřímého účinku evropského práva byla vyjádřena např. v rozhodnutí Soudního dvora ve věci 14/83 Von Colson. Pravidlo výkladu norem českého práva v souladu s ustanovením a cíli směrnice EU a s přihlédnutím k judikatuře Soudního dvora je vyjádřeno mj. v rozsudku Nejvyššího správní soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39. 17. Zákon č. 257/2016 Sb. ukládá věřitelům sjednávajícím úvěr se spotřebitelem nad rámec povinností vyplývajících z ustanovení občanského zákoníku řadu povinností s cílem zajistit spotřebiteli jasné a srozumitelné informace a rady o právech a povinnostech vyplývajících ze zamýšlené smlouvy o spotřebitelském úvěru ještě předtím, než bude smlouva uzavřena (§75 an, § 90 an.), zajišťuje i jeho ochranu po uzavření smlouvy (§ § 110, § 117 an. § 122). Z jednotlivých ustanovení zák. č. 257/2016 Sb. je patrné, že jeho účelem je ochrana spotřebitele před jeho nadměrným (neúnosným) zadlužováním (viz. i b. 26 preambule směrnice). Stejnému cíli odpovídá i ustanovení § 86 ZosÚ. 18. Ustanovení § 86 ZosÚ ani čl. 8 odst. 1 směrnice 2008/48/ES nespecifikují okruh informací, které by měl věřitel získat ani rozsah ověření informací. V každém jednotlivém případě uvažované smlouvy o spotřebitelském úvěru je tak věřitel jako osoba v oboru orientovaná povinen vyhodnotit, které informace jsou zapotřebí pro zjištění, zda bude po zamýšlenou dobu trvání úvěrového vztahu spotřebitel schopen úvěr splácet či nikoli. 19. K okruhu informací potřebných k ověření úvěruschopnosti spotřebitele se vyjadřoval Soudní dvůr v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další, ve kterém dovodil, že věřitel má prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele, či nikoli, a zda je má ověřit pomocí jiných údajů.„ … poskytovatel úvěru musí zaprvé v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li pod