4 C 349/2017-66 — Okresní soud ve Vyškově

1. Žalobkyně se návrhem domáhala vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 24 771 Kč s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení z titulu dluhu žalovaného ze smlouvy půjčce kterou uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] (dále jen„ [právnická osoba]“) Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že [právnická osoba] na základě smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 22. 12. 2013 poskytla žalovanému půjčku ve výši 20 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splácet spolu s částkou 16 721 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 554 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 19,98 % ročně, odměnu za administrativní zpracování půjčky ve výši 3 801 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 366 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal splácet v 60 týdenních splátkách ve výši 613 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 15. 2. 2015. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední splátka byla zaplacena dne 30. 9. 2014. Dne 29. 1. 2015 vzniklo [právnická osoba] právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činila na dlužné jistině částku 13 491 Kč a na dlužném poplatku částku 11 280 Kč. Žalobkyni vzniklo právo na úhradu úroků z prodlení v zákonné výši od marného uplynutí týdenní lhůty pro výběr nejbližší další splátky do zaplacení a dále úroku za půjčené peněžní prostředky ve výši 19,98 % ročně z dlužné nesplacené jistiny ve výši 13 491 Kč, žalobkyně tyto úroky požaduje ode dne 15. 2. 2015 (uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky) do zaplacení. Pohledávka za žalovaným byla [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni, kdy toto postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 15. 5. 2017. Po postoupení pohledávky nebylo na dlužnou částku zaplaceno ničeho. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení dlužné částky 24 771 Kč (dlužnou jistinu ve výši 13 491 Kč a dlužnou část poplatku ve výši 11 280 Kč), kapitalizovaných úroků ve výši 6 063,03 Kč (úrok ve výši 19,98 % ročně z částky 13 491 Kč od 15. 2. 2015 do 15. 5. 2017), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 829,62 Kč (úrok ve výši 8,05 % ročně z částky 13 491 Kč od 8. 10. 2014 do 15. 5. 2017), úroků ve výši 19,98 % ročně z dlužné jistiny ve výši 13 491 Kč od 16. 5. 2017 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné částky ve výši 13 491 Kč od 16. 5. 2017 do zaplacení. 2. Žalobkyně dne 4. 8. 2021 doplnila žalobu, když uvedla, že žalovaný na pohledávku uhradil částku 11 950 Kč, přičemž částka 6 509 Kč byla použita na poměrnou část úhrady jistiny a částka 5 441 Kč byla použita na částečnou úhradu poplatku. Žalovaný poplatek ve výši 11 280 Kč se skládá z neuhrazené části sjednaného úroku ve výši 1 722,93 Kč, neuhrazené části poplatku za administrativní činnost ve výši 2 564,16 Kč a nesplacené části poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 992,91 Kč. Poplatek za administrativní činnost představuje podle žalobkyně odměnu za správu interního systému, vyhledávání„ žadatele o půjčku“ v databázi o spotřebitelích za účelem posouzení schopnosti splácet úvěr, činnost pracovníků při zadávání dat ze sjednané smlouvy do interního systému a zákaznickou podporu. Hotovostní inkaso splátek pak představuje odměnu za výběr jednotlivých splátek v den jejich splatnosti obchodním zástupcem právní předchůdkyně žalobkyně v místě bydliště žalovaného a nahrazuje náklady, které by žalovaný jinak při splácení hradil provozovateli poštovních služeb nebo bance. Žalovaný byl dle žalobkyně v prodlení s více než jednou splátkou, a proto nedošlo k prodloužení účinnosti smlouvy dle čl. 20 smluvních podmínek, když k prodloužení dochází pouze v případě prodlení s jednou splátkou. Dále soud ze sdělení insolvenční správkyně žalovaného zjistil, že v rámci insolvenčního řízení [insolvenční spisová značka] (ukončeno zrušením schváleného oddlužení a zastavením řízení) byla žalobkyni vyplacena celkem částka 3 766,66 Kč. 3. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů. 4. Dle ustanovení § 3028 odst. 2, 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. 5. S ohledem na výše uvedené se právní vztah vzniklý mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným řídí zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013) a zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů. 6. Dle ustanovení § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013), smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 7. Dle ustanovení § 658 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013), při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. 8. Dle ustanovení § 51a zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013), upravuje hlava pátá (§§ 51a – 71) tohoto zákona ochranu spotřebitele ve spotřebitelských smlouvách a některé povinnosti při uzavírání spotřebitelských smluv. Dle § 52 téhož zákona spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. Dodavatelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Spotřebitelem je fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Dle § 55 odst. 1 až 3 téhož zákona smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. Ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle § 56 jsou neplatná. V pochybnostech o významu spotřebitelských smluv platí výklad pro spotřebitele příznivější. Dle § 56 spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran (odst. 1). Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na smluvní ujednání, která vymezují předmět plnění smlouvy nebo cenu plnění (odst. 2). 9. Dle ustanovení § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013), neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 10. Dle ustanovení § 41 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013), vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu. 11. Dle ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 12. Dle ustanovení § 517 odst. 1 a 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013), dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. 13. Ze zákaznické karty žalovaného ze dne 22. 12. 2013 vyplývá, že žalovaný požádal [právnická osoba] o poskytnutí částky 20 000 Kč, kdy [právnická osoba] sdělil údaje o svém bydlení, zaměstnání a příjmech a výdajích. Ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 22. 12. 2013 (dále jen„ smlouva o půjčce“) soud zjistil, že žalovaný uzavřel s [právnická osoba] ujednání, na základě něhož mu byla poskytnuta částku ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se ve smlouv