12 C 95/2021-48 — Okresní soud ve Vyškově

1. Žalobkyně podala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, jímž se domáhala uložení ve výroku označených platebních povinností po žalovaném. Žalobkyně přitom v návrhu, respektive v žalobě (doplněné podáním ze dne 4. 11. 2021) skutkově a právně tvrdila následující: 2. Dne 2. 12. 2018 [právnická osoba] (dále též„ předchůdce žalobkyně“) uzavřel s žalovaným smlouvu o zápůjčce (dále též„ smlouva“) [číslo] v rámci níž byla žalovanému poskytnuta v hotovosti při podpisu smlouvy částka 10.000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly i smluvní podmínky. Ve smlouvě se pak žalovaný zavázal uhradit částku 10.000 Kč (jistinu) společně s částkou 8.917 Kč, která je složena z kapitalizovaného úroku za zápůjčku ve výši 1.789 Kč (úroková sazba ve výši 29 % ročně dle smlouvy), z odměny za zpracování, doručení a administrativní činnost ve výši 4.180 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 2.948 Kč (dále jen„ poplatek), a to v 60 týdenních splátkách po 316 Kč a poslední splátku ve výši 273 Kč do 26. 1. 2020. Žalovaný celkem uhradil částku 9.700 Kč, poslední splátka byla uhrazena dne 27 6. 2019 Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 18. 12. 2020 byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Právní předchůdce žalobkyně započetl finanční prostředky zaplacené žalovaným ve výši 4.978,53 Kč na jistinu a ve výši 4.721,47 Kč na dlužný poplatek. Žalobkyně pak požaduje zaplacení částky 8.892,44 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 5.021,47 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 3.870,97 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 1.322,74 Kč (úrok ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny 5.021,47 Kč od 27. 1. 2020 do 18. 12. 2020), kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 743,46 Kč (zákonný úrok ve výši 10 % ročně z jistiny ve výši 5.021,47 Kč od 5. 7. 2019 do 18. 12. 2020), úroků ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny ve výši 5.021,47 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a úroků z prodlení ve výši 10 % ročně z dlužné jistiny ve výši 5.021,47 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. Žalovaný ani po předžalobní výzvě ničeho neuhradil. 3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 4. Vzhledem k tomu, že byly splněny podmínky předvídané v ustanovení § 115a o.s.ř., soud k projednání této věci nenařizoval jednání, vycházel pouze z listinných důkazů předložených žalobkyní, jimiž (v níže rozvedeném rozsahu) provedl dokazování a zjistil následující skutečnosti: 5. Dne 2. 12. 2018 uzavřel [právnická osoba] s žalovaným smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které se se zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit částku 10.000 Kč (jistinu) společně s částkou 8.917 Kč, která je složena z kapitalizovaného úroku za půjčku ve výši 1.789 Kč (úroková sazba ve výši 29 % ročně dle smlouvy), odměny za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 4.180 Kč a nákladů za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 2.948 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 316 Kč, kdy poslední splátka byla určena dnem 26. 1. 2020 ve výši 273 Kč. Žalovaný svým podpisem smlouvy o zápůjčce potvrdil, že částku 10.000 Kč převzal v hotovosti při podpisu smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy o zápůjčce jsou i Smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce. Dle smlouvy činí roční úroková sazba 29 % ročně. Dle čl. 8 má žalobkyně v případě nesplnění povinnosti žalovaného uhradit příslušnou splátku celkové dlužné částky právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Dle čl. 9 podmínek v případě prodlení žalovaného se účinnost smlouvy prodlužuje do doby řádného uhrazení celkové dlužné částky (zjištěno ze smlouvy o půjčce včetně podmínek na č.l. 16-17). 6. Ze zákaznické karty ze dne 2. 12. 2018 bylo zjištěno, že žalovaný je zaměstnán jako dělník ve [název] [zaměstnavatele] na dobu neurčitou od 1. 12. 2017, jeho měsíční příjem činí 16.287 Kč, nemá žádnou vyživovací povinnost. 7. Dle přehledu plateb (tabulky umočení) ke smlouvě [číslo] bylo zjištěno, že žalovaný splácel nepravidelně, dne 17. 12. 2018, 18. 1. 2019 uhradil po 500 Kč, dne 14. 2. 2019 – 2.000 Kč, dne 13. 3. 2019 – 1.200 Kč, dne 15. 4. 2019 – 2.500 Kč, dne 15. 5. 2019 – 2.000 Kč a dne 27. 6. 2019 – 1.000 Kč. Z toho částka ve výši 4.978,53 Kč byla použita na částečnou úhradu jistiny a částka 4.721,47 Kč byla započtena na částečnou úhradu poplatku. Na jistině tak zbývá k úhradě 5.021,47 Kč a poplatku 3.870,97 Kč. 8. Dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 včetně přílohy bylo zjištěno, že na žalobkyni byly postoupeny pohledávky za žalovaným. 9. Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem předchůdcem žalobkyně ze dne 6. 1. 2021. Z poštovního podacího lístku ze dne 25. 1. 2021 bylo zjištěno, že oznámení bylo zasláno žalovanému. 10. Předžalobní výzvou právního zástupce žalobkyně ze dne 28. 6. 2021 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužných částek a výzva mu byla zaslána na adresu uvedenou ve smlouvě [obec a číslo] (zjištěno z kopie poštovního podacího lístku ze dne 28. 6. 2021 na č. l. 21). 11. Z dokazování shora soud zjistil, že žalovaný uzavřel s [právnická osoba] smlouvu o zápůjčce, a to dne 2. 12. 2018 smlouvu [číslo] v rámci níž byla žalovanému poskytnuta v hotovosti při podpisu smlouvy částka 10.000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly i smluvní podmínky. Ve smlouvě se pak žalovaný zavázal uhradit částku 10.000 Kč (jistinu) společně s částkou 8.917 Kč, která je složena z kapitalizovaného úroku za půjčku ve výši 1.789 Kč (úroková sazba ve výši 29 % ročně) a odměny za zpracování, doručení a administrativní činnosti ve výši 4.180 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení výši 2.948 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 316 Kč do 26. 1. 2020. Žalovaný celkem uhradil částku 9.700 Kč, poslední splátka byla uhrazena dne 27. 6. 2019 Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 18. 12. 2020 byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Právní předchůdce žalobkyně započetl finanční prostředky zaplacené žalovaným ve výši 4.978,53 Kč na jistinu a ve výši 4.721,47 Kč na souhrnný poplatek. Žalovaný ani po předžalobní výzvě ničeho neuhradil. 12. Z hlediska právního posouzení věci v daném případě předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému zápůjčku. 13. Podle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen„ o.z„). přenechá-li zapůjčitel zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o.z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. 14. Z ustanovení § 1970 o. z. vyplývá, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 15. Podle ustanovení § 1810 o. z. jsou spotřebitelskými smlouvami smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel. Podle ust. § 1841 a 1842 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji. Ustanovení tohoto pododdílu se použijí na smlouvu o finanční službě a na práva a povinnosti z ní vzniklé, pokud byl k uzavření smlouvy použit výhradně prostředek komunikace na dálku. Uzavřou-li se však na základě smlouvy uvedené v odstavci 1 další smlouvy stejné nebo obdobné povahy, které na sebe v čase navazují, použijí se ustanovení tohoto pododdílu jen na první smlouvu; to neplatí, pokud od uzavření poslední smlouvy uplynul více než jeden rok. Dojde-li na základě smlouvy uvedené v odstavci 1 k jinému projevu vůle stejné nebo obdobné povahy, postupuje se obdobně. 16. Podle § 1812 odst. 1 lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. Podle odst. 2 téhož ustanovení k ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje. Podle § 1813 jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Podle ustanovení § 1815 o. z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost