3 C 148/2020-134 — Okresní soud ve Vyškově

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobci částku 1 175 Kč s 8,5 % úrokem z prodlení od 20. 4. 2018 do zaplacení a částku 8 780 Kč s 8,5 % úrokem z prodlení od 30. 6. 2018 do zaplacení (I. výrok), zamítl žalobu o zaplacení částky 4 536 Kč s úrokem ve výši 23,72 % z částky 3 435,88 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % z částky 3 435,88 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem ve výši 1 512,26 Kč a kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 536,24 Kč, částky 6 892 Kč s úrokem ve výši 23,72 % z částky 6 121,85 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem ve výši 2 404,04 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % z částky 4 946,85 Kč od 20. 4. 2018 do zaplacení a částky 6 802 Kč s úrokem ve výši 20,98 % z částky 11 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem ve výši 3 365,54 Kč a s 8,5 % úrokem z prodlení z částky 2 220 Kč od 30. 6. 2018 do zaplacení (II. výrok) a žalobci současně uložil nahradit žalované náklady řízení ve výši 150 Kč (III. výrok). Soud prvního stupně z provedeného dokazování zjistil, že společnost [právnická osoba], uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které žalované poskytla v hotovosti při podpisu smlouvy peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit v padesáti osmi týdenních splátkách po 244 Kč spolu s úrokem 1 120 Kč, poplatkem 1 600 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek 3 200 Kč a pojištěním 232 Kč. Žalovaná se tak zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobce celkem 14 152 Kč. Žalovaná na dluh uhradila 9 616 Kč. Nedlouho poté dne [datum] společnost [právnická osoba], uzavřela s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které žalované poskytla v hotovosti při podpisu smlouvy peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit v padesáti osmi týdenních splátkách po 274 Kč spolu s úrokem 1 260 Kč, poplatkem 1 800 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek 3 600 Kč a pojištěním 232 Kč. Žalovaná se tak zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobce celkem 15 892 Kč. Na dluh uhradila 7 825 Kč. Dne [datum] pak tatáž společnost uzavřela s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které žalované poskytla v hotovosti při podpisu smlouvy peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit ve čtyřiceti třech týdenních splátkách po 414 Kč spolu s úrokem 1 001 Kč, poplatkem 2 200 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek 3 300 Kč a pojištěním 301 Kč. Žalovaná se tak zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobce celkem 17 802 Kč. Žalovaná na dluh uhradila 2 220 Kč. Žalobce se stal věřitelem pohledávek na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum], o této skutečnosti byla žalovaná informována oznámením původního věřitele ze stejného dne. Po právní stránce posoudil soud prvního stupně smlouvy podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Současně dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce při předmětném opakovaném úvěrování žalované porušil povinnost stanovenou v ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když nezohlednil hluboce podprůměrné příjmové a majetkové poměry žalované, které se pohybovaly v podprůměrné výši, a jednalo se o nemajetnou osobu na mateřské dovolené se třemi nezletilými dětmi. Právní předchůdce žalobce tak dle zjištění soudu prvního stupně poskytl žalované tři úvěry i přes vědomí negativních zjištění ve vztahu k úvěruschopnosti žalované. Všechny tři smlouvy proto posoudil s odkazem na ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, C -679/18, jako absolutně neplatné. Nárok žalobce proto posoudil s odkazem na ustanovení § 2991 o. z., jako bezdůvodné obohacení. Nárok na vrácení poskytnuté částky na základě první smlouvy o úvěru č. 1201002382 shledal nedůvodný, když byla poskytnuta částka 8 000 Kč a žalovaná vrátila 9 616 Kč. V případě druhé smlouvy o úvěru [číslo] shledal žalobu důvodnou co do částky 1 175 Kč s příslušenstvím po zjištění, že žalované byla poskytnuta částka ve výši 9 000 Kč, na kterou uhradila 7 825 Kč. Pokud jde o plnění plynoucí z úvěrové smlouvy [číslo] žalobu shledal důvodnou co do částky 8 780 Kč s příslušenstvím, a to po zjištění, že žalovaná na poskytnutou částku 11 000 Kč vrátila pouze 2 220 Kč. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). 2. Proti I. výroku rozsudku podala žalovaná dne [datum] odvolání. Předně namítala, že nedala soudu prvního stupně souhlas k rozhodnutí věci bez nařízení jednání. Vydáním rozsudku bez nařízeného řádného veřejného jednání se žalovaná cítí být zkrácena na svých právech. Namítla dále, že nebyla před uzavřením smluv řádně prověřena její úvěruschopnost. Vznesla námitku promlčení žalobou uplatněného nároku. Zdůraznila, že zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Obecně popsala své pochybnosti o nestrannosti českého justičního systému. Konkrétně uvedla:„ nesprávné právní posouzení o skutečnosti nasvědčující tomu, že v České republice se už podle zákona nejede, stalo se národním sportem, že v České republice se rozhoduje podle známostí. Máme za to, že předmětné rozhodnutí nalézacího soudu prvého stupně ve Vyškově č. j. 3 C 148/2020-80 ze dne 11. května 2021 je právě postaveno s možností zločinného spolčení na spřáteleném soudci se zastupujícím advokátem, čímž tedy bylo za poněkud hloupého pokusu rozhodnuto na indiciích neformálních známostí a kontroverzních zákulisních pletich kolizní a konfliktní kontroverzní předsedkyni senátu Mgr. Andreou Růžovou jako samosoudkyní ústavně zakázanou reprobovanou libovůlí na základě zákulisní objednávky.“ Navrhla, aby odvolací soud rozsudek v odvoláním napadeném rozsahu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. 3. Žalobce v replice k odvolání žalované důrazně ohradil proti tvrzením o zločinném zákulisním spolčení žalobce se soudem prvního stupně. Námitky žalované do věci samé označil pak za irelevantní. Ve vztahu k námitce promlčení uvedl, že dle smlouvy [číslo] připadala poslední splátka na [datum], dle smlouvy [číslo] pak na [datum]. Promlčecí doba tak dle žalobce mohla skončit nejdříve [datum], resp. [datum]. Vzhledem k tomu, že žaloba byla podána [datum], nárok být promlčený nemůže. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu potvrdil. 4. Žalobce se z jednání odvolacího soudu nařízeného na [datum] omluvil. Souhlasil s projednáním a rozhodnutím věci ve své nepřítomnosti. Žalovaná se k jednání rovněž nedostavila. Svou neúčast omluvila odjezdem na dovolenou. Souhlasila s rozhodnutím věci bez její účasti. Odvolací soud proto věc projednal a rozhodnul v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků. 5. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), v souladu s ustanovením § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v mezích, ve kterých se odvolatel přezkoumání rozhodnutí domáhal i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, a po nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání je zčásti důvodné. 6. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobu doručenou soudu dne [datum] žalobce odůvodnil tím, že na základě smluv o spotřebitelských úvěrech [číslo] ze dne [datum], [číslo] ze dne [datum] a [číslo] ze dne [datum], původní věřitel společnost [právnická osoba], [IČO], poskytl žalované v den podpisu smlouvy v hotovosti finanční prostředky ve výši 8 000 Kč, 9 000 Kč a 11 000 Kč. Žalobce v žalobě podrobně popsal jednotlivé uplatněné nároky a současně popsal, jakým způsobem jeho právní předchůdce zkoumal úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy. Žalobce se stal věřitelem pohledávek na podkladě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalovaná v odporu proti vydanému elektronickému platebnímu rozkazu namítala, že právní předchůdce žalobce nezkoumal řádně její úvěruschopnost. Usnesením ze dne 5. 1. 2021, č. j. 3 C 148/2020-78, soud prvního stupně ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. vyzval oba účastníky k vyjádření, zda-li souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Účastníci byli současně řádně poučeni, že nevyjádří-li se v poskytnuté lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalované bylo usnesení doručeno proti podpisu dne [datum]. Žádný z účastníků na výzvu nereagoval. Odvoláním napadený rozsudek soud prvního stupně vyhlásil následně dne [datum]. 7. Odvolací soud se nejprve zabýval obecnou námitkou žalované, že rozsudek je postaven na„ sp