4 C 82/2018-200 — Okresní soud ve Vyškově

1. Návrhem, podaným u Okresního soudu ve Vyškově dne 3. 4. 2018, domáhala se žalobkyně určení, že , jméno FO, byla ke dni své smrti , datum, výlučnou vlastnicí ve výroku označených nemovitostí. Tvrdí, že žalovaná je vlastníkem označených nemovitostí, které nabyla Smlouvou darovací a Smlouvou o zřízení věcného břemene ze dne , datum, . Dárkyní byla , jméno FO, , zemřelá , datum, , jež byla matkou obou účastnic řízení. Právo z věcného břemene bylo až dodatečně založeno smlouvou z , datum, . Řízení o pozůstalosti vedeném , Anonymizováno, soudem pod sp. zn. , spisová značka, soudním komisařem , tituly před jménem, , jméno FO, nebyl zjištěn u zůstavitelky žádný majetek. Žalobkyně i žalovaná jsou tak ve smyslu § 1643 odst. 1 o. z. nepminutelnými dědičkami ze zákona. Žalobkyně je názoru, že žalovaná nabyla svého vlastnického práva na základě neplatné smlouvy, žalobkyně dovozuje, že co do obsahu darovací smlouva nenaplňuje hypotézu ust. § 2055 o. z., pokud současně obsahuje ujednání o zřízení věcného břemene. Úmyslem dárce tak zjevně nebylo převedení vlastnického práva ve všech znacích vlastnictví, ale jen formální omezení dispozice do konce svého života na jednoho ze svých dědiců, přitom smlouva zůstavitelce i nadále zachovávala právo darovanou věc požívat bez omezení, když žalovaná nabyla výlučně holého vlastnictví. Pokud má být dané právní jednání vyloženo dle úmyslu stran takového jednání, nepochybně může naplnit podmínky dědické smlouvy, resp. darování pro případ smrti. Dárkyně se nikterak fakticky nezbavila vlastnického práva, zjevně do své smrti nemovité věci obývala, užívala a darovaná nikterak s darovanou věcí nedisponovala, nijak ji neudržovala, že by snad ve vztahu k ní jednala jako vlastník. Darovací smlouva sice formálně představuje závazek mezi živými, nicméně co do obsahu se jedná o závazek in mortis causa, když strany závazku svým jednáním zjevně sledovaly, aby po smrti dárkyně nabyla vlastnického práva výlučně žalovaná a žalobkyně jako další dědička by byla v takovém případě opomenuta. Nelze pominout ani příp. posouzení právního jednání dárkyně a žalované při uzavírání „Darovací smlouvy“ jako darování ve smyslu ust. § 2063 o. z. pro případ smrti, tedy jako odkaz. I v tomto případě ve smyslu § 1598 o. z. musí zůstat alespoň ¼ hodnoty dědictví nezatížena. Žalobkyně dovozuje, že se v tomto případě jedná o vcelku obvyklý způsob vytěsnění dalších z potencionálních dědiců ve prospěch jednoho a vyloučit s ohledem na to, že dojde k darování veškerého majetku zůstavitele ještě za života dědění takto vytěsněných osob z dědického práva pro neexistenci majetku zůstavitele. Navazuje, že občanské právo podrobně upravuje podmínky a způsob jak vyloučit, příp. omezit dědice z jeho dědického práva a právní jednání, jímž účastníci dosahují tohoto cíle za užití darovací smlouvy, nemůže obstát. I pokud je právem každého za života nakládat se svým majetkem dle libosti, nelze tak činit v rozporu s kogentními ustanoveními k újmě vlastnického práva 3. osob.2. Další argumentací žalobkyně bylo, že označená Darovací smlouva je právním jednáním neplatným pro nedostatek vůle dárce. V době uzavření smlouvy byla osoba dárkyně matky účastnic řízení osobou , údaj o zdravotním stavu, , přičemž musela vyhledat i odbornou lékařskou pomoc. Dle podvědomí žalobkyně se , údaj o zdravotním stavu, zůstavitelky projevovala až v takové míře, že se zůstavitelka nacházela ve svém bydlišti sama, zanedbaná, co do péče o zevnějšek a hygienu následkem toho, že nebyla sama schopna se o sebe v tomto ohledu postarat. Takto žalobkyně dovozuje, že při podpisu Darovací smlouvy jednala dárkyně pod vlivem své , údaj o zdravotním stavu, , eventuelně pod vlivem závislosti na osobě žalované, kdyby v případě, že by jí darování neprovedla, nebyla ze strany žalované osobní péče o ni zajištěna. Nad to dodala žalobkyně, že zůstavitelka s ní v posledních letech nekomunikovala, kontakt s ní odmítala, aniž by žalobkyni bylo známo z jakého důvodu. Pokud mezi nimi byly v minulosti nějaké spory, lze je označit jako malicherné, a to bylo umocněno tím, že žalobkyně dlouhodobě žije v , Anonymizováno, a do , adresa, cestuje několikrát do roka. O zdravotním stavu zůstavitelky měla žalobkyně informace od žalované, se kterou byla v běžném kontaktu. Proto pro ni bylo překvapením, že zůstavitelka předmětné nemovitosti „darovala“, když o této skutečnosti se žalovaná před žalobkyní nikdy nezmínila. Závěrem žalobkyně tvrdí naléhavý právní závěr, který spatřuje v tom, že je nepominutelnou dědičkou zůstavitelky vedle žalované a bylo jí na základě předmětné Darovací smlouvy upřeno její dědické právo a následkem absence formální evidence vlastnického práva zůstavitelky v katastru nemovitostí nemůže být v dědickém řízení dar dle Darovací smlouvy zahrnut do aktiv dědictví, aby na základě toho žalobkyně vedle žalované dědila.3. Žalovaná navrhovala, aby žaloba byla zamítnuta a ve vyjádření došlém soudu 4. 12. 2018 uvedla, že žalobkyně ve skutkových tvrzeních neuvádí, v čem by Darovací smlouvou mezi žalovanou a její matkou mělo dojít k porušení zákonných ustanovení a v čem by dárkyně , jméno FO, měla zneužít právo. Dovozuje, že vlastnické právo požívá v právním řádu významné ochrany a vlastník jakékoliv věci má právo s ní nakládat jakkoliv, pokud se to neprotiví zákonu. Pokud žalobkyně s odkazem na ust. § 2055 o. z. dovozuje, že strany uzavřely závazek pro případ smrti, že takováto konstrukce je zcela neúnosná, neboť mezi účastnicemi došlo k uzavření klasické Darovací smlouvy a vlastnická práva žalované byla vložena do katastru nemovitostí, přičemž skutečnost, že zřízení služebnosti bylo do katastru vloženo později, nemá na Darovací smlouvu žádný vliv. Následně dovozuje, že tvrdí-li žalobkyně, že byla krácena na svém právu nepominutelného dědice, musí podat žalobu na vydání dědictví a tvrdit, v čem byla její zákonná práva nepominutelné dědičky krácena. Nad to nečiní žalobkyně jasno v důvodech, pro které by měla být smlouva neplatná. Žalobkyně na jedné straně tvrdí, že vzniklá smlouva odporuje zákona, v rozporu s těmito tvrzeními však tvrdí neplatnost smlouvy pro nedostatek vůle dárkyně spočívající v tom, že dárkyně byla osobou , údaj o zdravotním stavu, a při podpisu Darovací smlouvy jednala pod vlivem této , údaj o zdravotním stavu, nebo pod vlivem závislosti na žalované. Poukazuje na skutečnost, že smlouva byla sepsána na základě vážné, svobodné a pravé vůle a doplňuje, že dárkyně si bez pomoci 3. osob vyřizovala mnoho nezbytných úkonů, uzavírala smlouvy na dodávky energií, měnila mobilního operátora, bankovní ústav, pracovala s bankovní kartou, vypomáhala v místním kadeřnictví a byla aktivní řidičkou, vozila sousedy na nákupy a absolvovala povinné lékařské prohlídky. K důvodům, proč , jméno FO, darovala nemovitosti pouze žalované, uvedla, že žalobkyně se chovala k matce nevhodně, sprostě a hrubě, vyvolávala spory a stalo se opakovaně, že s matkou přestala komunikovat, matku i fyzicky napadla, tloukla jí pěstí a svazkem klíčů, způsobila jí podlitiny a odřeniny na rukou a na hlavě. Žalobkyně naposledy viděla dárkyni v říjnu , Anonymizováno, , tedy 5 let před její smrtí. Žalované, své dceři , jméno FO, , darovala nemovitosti proto, že spolu měly dobrý vztah a žalovaná se k matce chovala s láskou a úctou. Dárkyně tak realizovala své přání, aby nemovitost dostala ta z dcer, která se k ní chová jako k matce, projevovala jí úctu, a která je pro stárnoucí lidi tak důležitá.4. V replice k vyjádření k žalobě podání žalobkyně z 14. 1. 2019 žalobkyně opakovaně uvádí, že porušení ustanovení občanského zákoníku došlo k zastřeným právním jednáním spočívajícím v uzavření Darovací smlouvy pouze na oko, aby byla vyloučena aplikace právní úpravy normující dědění. Žaloba na vydání dědictví by byla předčasná, neboť neexistuje majetek, jež by mohl být předmětem dědictví a nárok žalobkyně nesměřuje procesně proti dědici, který neoprávněně nabyl dědictví, nýbrž proti osobě, která neplatně nabyla vlastnického práva k aktivu pozůstalosti.5. V průběhu řízení navrhla žalobkyně, aby do řízení na straně žalované přistoupili , jméno FO, , narozený , datum, a , jméno FO, , narozená , datum, , a to z důvodu, že se jedná o současné vlastníky nemovitostí, jichž se uplatněné právo týká. Původně soud k přistoupení těchto účastníků usnesením č. j. , spisová značka, ze dne 23. 11. 2018 připustil, ale po zrušení věci usnesením Krajského soudu v Brně č. j. , spisová značka, ze dne 18. 2. 2019, rozhodl znovu usnesením č. j. , spisová značka, ze dne , datum, , kde se přístup , jméno FO, a , jméno FO, do řízení připouští, ale k odvolání žalované a manželů , jméno FO, bylo toto rozhodnutí zrušeno usnesením Krajského soudu v Brně č. j. 16 Co 290/2019-49 ze dne 29. října 2019 a v návaznosti na to byl usnesením č. j. 4 C 82/2018-51 ze dne 29. 1. 2020 návrh žalobkyně na přistoupení , jméno FO, a , jméno FO, zamítnut a toto rozhodnutí bylo pak k odvolání žalobkyně potvrzeno usnesením Krajského soudu v Brně č. j. 16 Co 137/2020-62 ze dne