6 C 135/2022-66 — Okresní soud ve Vyškově

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 6 025 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel dne 27. 4. 2021 v místě obchodní sítě zprostředkovatele úvěru se společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 5 200 Kč, přičemž tuto částku měl vrátit spolu s příslušenstvím do 27. 5. 2021. Úvěr byl žalovanému vyplacen při podpisu smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Žalovaný se dostal do prodlení, když úvěr do data splatnosti nevrátil. Předmětem žalobního návrhu je zaplacení částky 5 200 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 189,23 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 5 200 Kč od 9. 11. 2021 do zaplacení, částky 150 Kč představující náklady na upomínání, částky 256 Kč coby nákladů na mimosoudní vymáhání pohledávky a částky 825 Kč coby smluvní pokuty. Pohledávka za žalovaným přešla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek (rámcová smlouva ze dne [datum], dílčí smlouva ze dne 5. 11. 2021). 2. Na výzvu soudu žalobkyně dne 18. 7. 2022 uvedla, že nedisponuje důkazy o posuzování úvěruschopnosti žalovaného a žalobu vzala částečně zpět co do částky 975 Kč (150 Kč náklady na upomínání, 825 Kč smluvní pokuta). Usnesením zdejšího soudu ze dne 2. 8. 2022, č. j. 6 C 135/2022-59, bylo řízení zastaveno co do částky 975 Kč. 3. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů. 4. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 6. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7. Dle ustanovení § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 8. Dle ustanovení § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 9. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 27. 4. 2021 soud zjistil, že tuto uzavřel právní předchůdce žalobkyně s žalovaným, kdy na základě této smlouvy se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému částku 5 200 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku splatit do 30 dnů ode dne poskytnutí úvěru (tedy do 27. 5. 2021). Výše RPSN v případě základní doby splatnosti bez prodloužení činí 0 %. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že dne 27. 4. 2021 převzal v hotovosti částku 5 200 Kč. Žalovaný uzavřením smlouvy o úvěru udělil souhlas se zpracováním osobních údajů za účelem posouzení úvěruschopnosti a solventnosti (souhlas se zpracováním údajů Sdružením SOLUS, Nebankovním registrem klientských informací a Bankovním registrem klientských informací). Žalovaný dále potvrdil, že se seznámil s textem smlouvy a obchodními podmínkami právního předchůdce žalobkyně. 11. Z čl. 7 obchodních podmínek vyplývá, že žalovaný bere na vědomí, že pro účely posouzení úvěruschopnosti jsou zpracovávány jeho údaje, které jsou nutné k posouzení žádosti o poskytnutí finanční služby. 12. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], včetně příloh, seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 11. 2021 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. 13. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 9. 3. 2022, včetně podacího lístku, soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky do 18. 3. 2022. 14. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že dne 27. 4. 2021 bylo mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným uzavřeno ujednání, ve kterém se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému částku 5 200 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit do 30 dnů ode dne jejího poskytnutí. Právní předchůdce žalobkyně následně postoupil pohledávku na žalobkyni. Nebylo prokázáno, že by žalovaný na dlužnou částku něčeho uhradil. 15. Mezi smluvními stranami byla dojednána smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 5 200 Kč. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě informací získaných od spotřebitele a z jiných zdrojů. Žalobkyně však na výzvu soudu nebyla schopna doložit, že k takovému posouzení úvěruschopnosti žalovaného došlo, kdy vzala žalobu co do částky představující náklady na upomínání a smluvní pokutu zpět. 16. Vzhledem k tomu, že právní předchůdce žalobkyně poskytl spotřebitelský úvěr žalovanému v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je taková smlouva neplatná. Z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ve věci C -679/18 ze dne 5. 3. 2020 vyplývá, že obecný soud je povinen zkoumat z úřední povinnosti, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru posoudil úvěruschopnost žalovaného. Otázkou zkoumání úvěruschopnosti se tak soud nemá zabývat pouze na návrh spotřebitele, ale ex offo. Soud tak dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně je neplatná dle ustanovení § 588 občanského zákoníku, neboť poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru neposoudil úvěruschopnost žalovaného. 17. Žalovanému tak bylo poskytnuto plnění na základě neplatné smlouvy a je povinen toto bezdůvodné obohacení vydat. Spotřebitel tak je dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit žalobkyni pouze poskytnutou jistinu ve výši 5 200 Kč, a to v době přiměřené možnostem žalovaného. Při absenci platné dohody o splatnosti (zde o přiměřené době plnění) je tak nutné analogicky ve smyslu § 1958 odst. 2 občanského zákoníku jako v jiných podobných případech vyjít z výzvy věřitele k plnění v jím uvedené lhůtě. Povinnost tvrdit a prokázat skutečnosti vedoucí k závěru, že doba plnění požadovaná věřitelem není přiměřená možnostem spotřebitele, má v případném sporu právě spotřebitel (žalovaný). 18. Právní předchůdce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu dne 10. 6. 2021, kdy dle této výzvy měla být dlužná částka uhrazena ihned, přičemž se dle ustanovení § 573 občanského zákoníku má za to, že odeslaná zásilka došla třetí pracovní den po odeslání, tedy dne 15. 6. 2021. V souladu s ustanovením § 1959 písm. e) občanského zákoníku se výrazem„ ihned“ rozumí doba do pěti dnů, bezdůvodné obohacení tak mělo být vydáno do 20. 6. 2021. Vzhledem k tomu, že žalovaný žádným způsobem proti této lhůtě k úhradě nebrojil, byl povinen částku 5 200 Kč uhradit do 20. 6. 2021, pokud tak neučinil, dostal se s úhradou dlužné částky od 21. 6. 2021 do prodlení. 19. Jelikož byl žalovaný v prodlení s úhradou finanční částky je povinen dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku zaplatit od 21. 6. 2021 do zaplacení i zákonný úrok z prodlení z částky 5 200 Kč, přičemž soud vymezuje období dle požadavku žalobkyně, když ta úrok z prodlení v zákonné sazbě za období od 6. 11. 2021