6 C 166/2022-53 — Okresní soud ve Vyškově

1. Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u podepsaného soudu dne 24. 6. 2022, resp. žalobou domáhal po žalované splnění shora uvedených peněžitých plnění, maje za to, že s žalovanou uzavřel platnou smlouvu o zápůjčce, na základě které přenechal žalované částku 22 658,50 Kč za podmínek v žalobě vyložených z předmětné smlouvy, avšak žalovaná dle smlouvy uhradila žalobci prvních 5 splátek v celkové výši 5 575 Kč, v důsledku čehož se (s ohledem na smluvní ujednání ve smlouvě o zápůjčce) celková dlužná částka zápůjčky včetně příslušenství stala okamžitě splatnou. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a po celé řízení byla procesně nečinná. 3. Z listiny označené jako„ smlouva o zápůjčce [číslo]“ (na č. l. 9) vyplývá, že žalobce coby věřitel se žalované coby dlužnici zavázal poskytnout zápůjčku ve výši 25 000 Kč se smluvním úrokem 40 %, při měsíčních splátkách žalované 1 115 Kč, při době trvání zápůjčky 42 měsíců s tím, že celková dlužná částka činí 46 830 Kč, přičemž„ věřiteli náleží jednorázová platba za poskytnutí zápůjčky ve výši 5 % z celkové dlužné částky, nejméně však 1 000 Kč, která se tímto sjednává. Dlužník s tímto postupem souhlasí a bere na vědomí snížení výše poskytnuté zápůjčky o tuto částku.“ Z této smlouvy dále vyplývá, že:„ smluvní strany si sjednávají ve smyslu § 1970 občanského zákoníku smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % za každý den prodlení z celkové dlužné částky, jehož výši považují vzhledem ke všem okolnostem za přiměřenou.“ Pokud jde o uzavření této smlouvy, pak se v této smlouvě uvádí, že:„ smluvní strany potvrzují, že smlouva byla uzavřena elektronicky dálkovým způsobem zadáním unikátního kódu v portálu [webová adresa]“, přičemž„ smlouva se stává platnou a účinnou v okamžiku podpisu oběma smluvními stranami, a to dálkovým způsobem zadáním unikátního kódu v portálu [webová adresa]“ 4. Z detailu pohybu [právnická osoba] ze dne 20. 9. 2021 (na č. l. 15) soud zjistil, že uvedená banka přijala platbu od žalobce ve výši 25 000 Kč a tentýž den pak provedla po zúčtování předmětného poplatku bezhotovostní převod částky 22 658,50 Kč ve prospěch účtu žalované, tj. účtu č. [bankovní účet] (zjištěno z detailu pohybu [právnická osoba] na č. l. 16 a z výpisu z běžného účtu žalované na č. l. 17). 5. Je tedy prokázané, že uvedenou transakcí žalobce bezhotovostně převedl prostřednictvím předmětné banky na účet žalované dne 20. 9. 2021 částku 22 658,50 Kč. 6. Z úřední činnosti soudu (z ISAS) je soudu známo, že žalobce u zdejšího soudu vystupuje ve třech sporech jako žalobce -„ zapůjčitel“. Kromě této právní věci se za obdobně skutkových tvrzení ve věci sp. zn. 4 C 213/2022 domáhá kromě doplacení jistiny úroku z prodlení ve výši 40 % p. a. z pohledávky 5 430 Kč od 11. 7. 2022 a smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 5 430 Kč od 11. 7. 2022 do zaplacení. Rovněž v právní věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 12 C 56/2022 se kromě zaplacení předmětné jistiny domáhá po žalovaném také zaplacení úroku z prodlení ve výši 40 % p. a. z předmětné částky a smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z předmětné částky. 7. Z uvedeného vyplývá, že žalovaný ve skutečnosti poskytuje fyzickým osobám přes uvedenou aplikaci (zprostředkovatele) spotřebitelské úvěry, čímž de facto obchází zákonnou úpravu, neboť podle § 9 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů nebankovním poskytovatelem spotřebitelského úvěru může být toliko oprávněná osoba poskytovat spotřebitelský úvěr na základě oprávnění k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, které jí udělila Česká národní banka, kteréžto hmotněprávní limity žalobce pochopitelně (objektivně) nesplňuje. 8. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. 9. Podle § 420 odst. 1 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. 10. Podle druhého odstavce téhož par. pro účely ochrany spotřebitele a pro účely § 1963 se za podnikatele považuje také každá osoba, která uzavírá smlouvy související s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností či při samostatném výkonu svého povolání, popřípadě osoba, která jedná jménem nebo na účet podnikatele. 11. Soud si je vědom toho, že ze zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že o spotřebitelský úvěr se jedná pouze tehdy, je-li jeho poskytovatelem podnikatel a zároveň jeho příjemcem je spotřebitel, a dále, že spotřebitelem je v podmínkách zákona o spotřebitelském úvěru každá fyzická osoba, která mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu o peněžité zápůjčce (smlouvu o úvěru) s poskytovatele nebo zprostředkovatelem spotřebitelského úvěru nebo s ním ve věci peněžité zápůjčky (úvěru) jinak jedná. 12. Důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru pak k definici poskytovatele uvádí, že je vázána na definici pojmu poskytování; přitom tento pojem je nastaven tak, aby zahrnul všechny osoby, které fakticky činnost vykonávají, bez ohledu na to, zda mají příslušné oprávnění, či nikoli. V důvodové zprávě je také zmíněno, že definice pojmu odkazuje na podnikání poskytovatele, čímž ponechává prostor pro příslušnou judikaturu, která určuje, co je a co není činností v rámci podnikání bez ohledu na případnou existenci či neexistenci příslušného podnikatelského oprávnění. V důvodové zprávě se mj. uvádí, že (v textu nyní tučně zvýraznil soud):„ Regulace sice nemíní postihovat ‚přátelské‘ půjčování v rámci výpomoci mezi osobami blízkými a přáteli, současně nemíní umožnit obcházení zákona osobami vymlouvajícími se, že nejsou podnikateli nebo neposkytují úvěr v rámci či v souvislosti se svým podnikáním, ač jejich činnost sleduje dosažení zisku. ‚Přátelskost‘ půjčování by se měla posuzovat individuálně mj. na základě podmínek úvěrové smlouvy a vztahu mezi osobou věřitele a dlužníka. Bezúročná půjčka nastavená tak, že v případě sebemenšího prodlení dlužníka dosáhne věřitel zisku ze sankcí, rozhodně nemůže být považována za ‚přátelskou‘, ani za bezúplatnou, a tedy vyňatou z působnosti tohoto zákona. Povinnosti poskytovatele podle tohoto zákona by se pak měly vztahovat na všechny osoby, které naplní zákonné podmínky bez ohledu na to, zda mají příslušné, nebo jakékoli jiné podnikatelské oprávnění. Existence (příslušného) podnikatelského oprávnění by měla mít vliv pouze v oblasti posouzení, zda může být daná osoba trestána za neoprávněné podnikání, nikoli v oblasti posouzení, zda daná osoba má či nemá jednat podle tohoto zákona.“ 13. Nejvyšší správní soud již ve svém v rozsudku ze dne 17. 12. 2007, sp. zn. 1 Afs 87/2007, mj. vyložil, že soustavnost podnikání neznamená, že by muselo jít o činnost nepřetržitou a trvalou. Může se např. jednat o činnost sezónní, činnost s určitými přestávkami apod. 14. Obdobný názor vyložil i Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 22. 4. 2008, sp. zn. 22 Cdo 679/2007, v němž mj. formuloval právní názor, že za soustavnou je přitom možné považovat i takovou činnost, kterou má podnikatel v záměru vykonávat byť jen nepravidelně, např. jen několikrát do roka. 15. Je evidentní, že žalobce ve shora uvedených sporech u zdejšího soudu se domáhá vrácení jím tvrzených zapůjčených peněz, podle názoru soudu peněz poskytnutých z faktického úvěru, které – s přihlédnutím k identickým smluvním podmínkám se zjevným finančním profitem pro žalobce – v žádném ohledu nepředstavují„ přátelské“ půjčování peněz v rámci výpomoci mezi např. osobami blízkými. Jen u zdejšího soudu zaregistrované tři identické spory s týmiž komerčními podmínkami jdoucími ve prospěch (profitu) žalobce vypovídají o faktickém podnikání žalobce v tomto segmentu, nezávisle na tom, co žalobce v žalobě tvrdí a jak své aktivity v tomto směru subjektivně vnímá. 16. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 17. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 18. V daném případě jednak„ podnikání“ žalobce nepochybně ve smyslu § 588 o. z. odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, neboť jak již shora bylo vyloženo, faktická činnost žalobce vykazuje segmenty komerčního zisku z faktické podnikatelské činnosti v oblasti poskytování zápůjček, resp. zastřených„ spotřebitelských úvěrů“. A dále ve vztahu k žalované se uvedené právní jednání zjevně příčí dobrým mravům, neboť co do jednostranně nastavených smluvních podmínek jdoucích ve prospěch žalobce vyznívá zjevně nemravně, resp. zjevně v rozporu s d