4 C 193/2022-51 — Okresní soud ve Vyškově

1. Žalobkyně se domáhala vydání elektronického platebního rozkazu, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 10 952,74 Kč s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení z titulu dluhu žalovaného ze smlouvy o úvěru. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že společnost [právnická osoba] uzavřela dne 5. 2. 2020 se žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla [právnická osoba] žalovanému částku 10 000 Kč, kterou si žalovaný převzal v hotovosti při podpisu smlouvy. Ve smlouvě se žalovaný zavázal vrátit společnosti částku 10 000 Kč a příslušenství v pravidelných 14 měsíčních splátkách, kdy první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy, poslední splátka ke dni 5. 4. 2021. Žalovaný na svůj závazek uhradil částku 2 300,01 Kč, která byla původním věřitelem alokována poměrně na jistinu a smluvně sjednané příslušenství pohledávky, kdy na jistinu byla alokována částka 1 145,72 Kč a na smluvně sjednané příslušenství částka ve výši 1 154,29 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou částky 16 291,99 Kč, kterou představoval součet zůstatku jistiny ve výši 8 854,28 Kč a zůstatku smluvního příslušenství pohledávky ve výši 7 437,71 Kč Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 22. 12. 2021 byla pohledávka postoupena na žalobkyni, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 11. 1. 2022. 2. Žalobkyně pak požaduje zaplacení částky dlužné jistiny ve výši 8 854,28 Kč, úroku z úvěru v kapitalizované výši 8 300,09 Kč, částku kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 474,31 Kč, zákonný úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny ve výši 8 854,28 Kč od 23. 12. 2021 do zaplacení, částku smluvní pokuty ve výši 2 098,46 Kč a náhradu nákladů soudního řízení. Posouzení úvěruschopnosti žalované předchůdkyně žalobkyně posoudila na základě vyplněné žádosti o úvěr žalovaným a doložením listin – pracovní smlouvy žalovaného a výplatních pásek za měsíce říjen, listopad a prosinec 2019. Uvedené bylo s odbornou způsobilostí posouzena schopnost žalovaného splácet úvěr a možnost dostát svému závazku. 3. Původní věřitel také prověřil žalovanou lustrací v insolvenčním rejstříku, kde žalovaný nemá žádný záznam. 4. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů. 5. Dle ustanovení § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 a 2 občanského zákoníku kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. 6. Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Dle ustanovení § 2398 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. 8. Podle ustanovení § 1810 občanského zákoníku jsou spotřebitelskými smlouvami smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel. Podle ust. § 1841 a 1842 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji. Ustanovení tohoto pododdílu se použijí na smlouvu o finanční službě a na práva a povinnosti z ní vzniklé, pokud byl k uzavření smlouvy použit výhradně prostředek komunikace na dálku. Uzavřou-li se však na základě smlouvy uvedené v odstavci 1 další smlouvy stejné nebo obdobné povahy, které na sebe v čase navazují, použijí se ustanovení tohoto pododdílu jen na první smlouvu; to neplatí, pokud od uzavření poslední smlouvy uplynul více než jeden rok. Dojde-li na základě smlouvy uvedené v odstavci 1 k jinému projevu vůle stejné nebo obdobné povahy, postupuje se obdobně. 9. Podle § 1812 odst. 1 občanského zákoníku lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. Podle odst. 2 téhož ustanovení k ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje. Podle § 1813 jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Podle ustanovení § 1815 občanského zákoníku se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. Podle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 576 občanského zákoníku týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. 10. Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. bylo povinností právního předchůdce žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalované, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Právní předchůdce žalobkyně mohl dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přitom má vycházet nejen ze sdělených a doložených příjmů a výdajů spotřebitele, ale i způsobu plnění dosavadních dluhů. 11. Ust. § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka vyplývá z čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, přičemž podrobně se nesplněním této povinnosti zabýval, jak je ostatně uvedeno shora, Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, či také Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Nesplnění povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření úvěrovaného dostatečně, nebo poskytnutí úvěru úvěrovanému i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy. 12. Dle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 13. Dle ustanovení § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 14. Dle ustanovení § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 15. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 16. Z předložené smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 5. 2. 2020 vyplývá, že žalovanému byla poskytnuta částka 10 000 Kč v hotovosti, které se žalovaný zavázal splatit ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1 328 Kč, kdy celkový úrok byl smluven pevnou částkou 963 Kč, úhrada za poskytnutí úvěru částkou 4 900 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru v částce 929 Kč a inkasní poplatek 1 800 Kč, celkové náklady spotřebitelského úvěru tedy byly sjednány částkou 8 592 Kč. 17. Dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 12. 2021 včetně přílohy bylo zjištěno, že na [právnická osoba] [obec] [anonymizováno] [právnická osoba] byla postoupena pohled