4 C 3/2023-58 — Okresní soud ve Vyškově

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalované uložil zaplacení částky 38 860 Kč s příslušenstvím z titulu dluhu žalovaného ze dvou smluv o půjčce. Žalobkyně svůj nárok č. 1 odůvodnila tím, že společnost [právnická osoba] (dále jen„ [příjmení] [jméno]“) posoudila úvěruschopnost žalovaného a následně s ním uzavřela dne 16. 12. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy poskytl [příjmení] [jméno] žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč v hotovosti. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný zavázal zaplatit [příjmení] [jméno] zpět úrok ve výši 3 400 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 11 400 Kč. Při uzavření smlouvy si žalovaný dále zvolil doplňkovou službu životního pojištění, za níž se zavázal zaplatit poplatek ve výši 480 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal zaplatit v 80 týdenních splátkách po 491 Kč, počínaje dnem 23. 12. 2019, poslední splátka tak byla stanovena na 28. 6. 2021. Žalovaný na pohledávku za celou dobu splácení uhradil pouze částku 8 000 Kč (poslední platba uhrazena dne 7. 4. 2020), která byla započtena v částce 3 400 Kč na úrok, v částce 2 080 Kč na poplatek za administrativní činnost, v částce 2 418,18 Kč na hotovostní inkaso splátek a v částce 101,82 Kč na poplatek za životní pojištění. Vzhledem k tomu, že celková dlužná částka nebyla zaplacena do 28. 6. 2021, žalobkyně úročí nezaplacenou jistinu ve výši 20 000 Kč úrokem ve výši 20,74 % ročně od 29. 6. 2021 do zaplacení. Pohledávka za žalovaným byla dne 7. 1. 2022 postoupena na žalobkyni. Žalobkyně tak požaduje po žalovaném na nároku č. 1 uhradit částku 31 280 Kč, která se skládá z jistiny ve výši 20 000 Kč, dlužných úhrad za služby ve výši 11 280 Kč. Dále žalobkyně požaduje uhradit kapitalizovaný úrok ve výši 2 223,79 Kč (úrok ve výši 20,74 % ročně z částky 20 000 Kč od 29. 6. 2021 do 7. 1. 2022), kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 884,58 Kč (zákonný úrok z prodlení z částky 20 000 Kč od 29. 6. 2021 do 7. 1. 2022), úrok ve výši 20,74 % ročně z dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení. 2. Nárok č. 2 žalobkyně odůvodnila tím, že [právnická osoba] [anonymizováno] posoudila úvěruschopnost žalovaného a následně s ním uzavřela dne 16. 6. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy poskytl [příjmení] [jméno] žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč v hotovosti. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný zavázal zaplatit [příjmení] [jméno] zpět úrok ve výši 3 000 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Při uzavření smlouvy si žalovaný dále zvolil doplňkovou službu životního pojištění, za níž se zavázal zaplatit poplatek ve výši 360 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal zaplatit v 60 týdenních splátkách po 456 Kč, počínaje dnem 24. 6. 2019, poslední splátka tak byla stanovena na 10. 8. 2020. Žalovaný na pohledávku za celou dobu splácení uhradil částku 19 780 Kč (poslední platba uhrazena dne 7. 4. 2020), která byla započtena v částce 9 182, 02 Kč na jistinu, 3 000 Kč na úrok, v částce 3 000 Kč na poplatek za administrativní činnost, v částce 4 337,72 Kč na hotovostní inkaso splátek a v částce 260,26 Kč na poplatek za životní pojištění. Vzhledem k tomu, že celková dlužná částka nebyla zaplacena do 10. 8. 2020, žalobkyně úročí nezaplacenou jistinu ve výši 5 817,98 Kč úrokem ve výši 24,81 % ročně od 11. 8. 2021 do zaplacení. Pohledávka za žalovaným byla dne 7. 1. 2022 postoupena na žalobkyni. Žalobkyně tak požaduje po žalovaném na nároku č. 2 uhradit částku 7 580 Kč, která se skládá z jistiny ve výši 5 817,98 Kč, dlužných úhrad za služby ve výši 1 762,02 Kč. Dále žalobkyně požaduje uhradit kapitalizovaný úrok ve výši 2 064,92 Kč (úrok ve výši 24,81 % ročně z částky 5 817,98 Kč od 11. 8. 2020 do 7. 1. 2022), kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 686,64 Kč (zákonný úrok z prodlení z částky 5 817,98 Kč od 11. 8. 2020 do 7. 1. 2022), úrok ve výši 24,81 % ročně z dlužné jistiny ve výši 5 817,98 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny ve výši 5 817,98 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení. 3. Žalobkyně na výzvu soudu k doložení listin k prokázání posouzení úvěruschopnosti dne 9. 2. 2023 uvedla, že splnila povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Majetková situaci žalované byla ověřena před uzavřením jednotlivých smluv z pracovní smlouvy, výplatních pásek a bankovních výpisů. Žalobkyně kopii těchto dokladů nemá k dispozici. Z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku si [příjmení] [jméno] ověřil, že vůči žalovanému není a nebylo vedeno insolvenční řízení. [příjmení] [jméno] neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného a jeho příjem považoval za dostatečný, a proto úvěry poskytl. 4. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů. 5. Dle ustanovení § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. 6. Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Dle ustanovení § 2398 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. 8. Podle ustanovení § 1810 občanského zákoníku jsou spotřebitelskými smlouvami smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel. Podle § 1812 odst. 1 občanského zákoníku lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. Podle odst. 2 téhož ustanovení k ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje. Podle § 1813 jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Podle ustanovení § 1815 občanského zákoníku se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. Podle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 576 občanského zákoníku týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. 9. Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, bylo povinností právního předchůdce žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalovaného, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Právní předchůdce žalobkyně mohl dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přitom má vycházet nejen ze sdělených a doložených příjmů a výdajů spotřebitele, ale i způsobu plnění dosavadních dluhů. 10. Ust. § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka vyplývá z čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, přičemž podrobně se nesplněním této povinnosti zabýval, jak je ostatně uvedeno shora, Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, či také Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Nesplnění povinnosti posoudit s odbornou péčí schopno