6 C 276/2022-87 — Okresní soud ve Vyškově

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit jí částku 25 000 Kč s příslušenstvím a částku 4 075 Kč coby smluvní pokutu. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel dne 26. 4. 2021 se společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) smlouvu o úvěru [číslo] platnou a účinnou ve znění smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 29. 6. 2021, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 25 000 Kč, přičemž tuto částku měl vrátit spolu s příslušenstvím do 25. 7. 2021. Úvěr byl žalovanému vyplacen bezhotovostně na účet. Žalovaný se dostal do prodlení, když jistinu úvěru a příslušenství do data splatnosti neuhradil. Předmětem žalobního návrhu je zaplacení částky 25 000 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 948,97 Kč (zákonný úrok z prodlení z částky 25 000 Kč od 26. 7. 2021 do 5. 1. 2022), se zákonným úrokem z prodlení z částky 25 000 Kč od 7. 1. 2022 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 648 Kč, dále zaplacení částky 256 Kč coby nákladů na mimosoudní vymáhání pohledávky a částky 4 075 Kč coby smluvní pokuty. Pohledávka za žalovaným přešla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek (rámcová smlouva ze dne 8. 12. 2021, dílčí smlouva). 2. Na výzvu soudu žalobkyně dne 21. 11. 2022 uvedla, že nedisponuje důkazy o posuzování úvěruschopnosti žalovaného a žalobu vzala částečně zpět co do částky 9 723 Kč (5 648 Kč kapitalizovaný úrok, 4 075 Kč smluvní pokuta). 3. Řízení bylo následně ze zákona přerušeno, jelikož usnesením [název soudu] ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka] byl zjištěn úpadek žalovaného. Usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], bylo insolvenční řízení žalovaného zastaveno. Toto usnesení nabylo právní moci dne [datum] a v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 6 C 276/2022 se pokračovalo, o čemž byli účastníci řízení informování přípisem ze dne 16. 6. 2023. 4. Dle ustanovení § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Dle odst. 2 daného ustanovení, je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. 5. Žalobkyně využila svého dispozičního oprávnění, když vzala návrh na zahájení řízení co do částky 9 723 Kč zpět. Soud proto postupoval dle ustanovení § 96 odst. 2 o. s. ř. a řízení v rozsahu zpětvzetí návrhu zastavil. Ve smyslu ustanovení § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, se v tomto případě soudní poplatek nevrací. 6. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. Za splnění podmínek ustanovení § 115a o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů. 7. Soud učinil následující dílčí skutková zjištění: 8. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 29. 6. 2021 (na č. l. 14-15 spisu), kterou se mění a doplňují podmínky smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 26. 4. 2021 soud zjistil, že tuto uzavřel právní předchůdce žalobkyně s žalovaným, kdy na základě této smlouvy se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému částku 25 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku splatit do 25. 7. 2021 společně s úrokem ve výši 5 498 Kč (úrok ve výši 89,19 % ročně ode dne poskytnutí úvěru do data splatnosti). Výše RPSN činí 1 189,2 %. Žalovaný potvrdil, že se seznámil s textem smlouvy a obchodními podmínkami právního předchůdce žalobkyně. Žalovaný a právní předchůdce žalobkyně ve smlouvě sjednali smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny za každý den prodlení žalovaného s úhradou dlužné částky řádně a včas. Dále byl sjednán poplatek za každou zaslanou písemnou upomínku ve výši 50 Kč, a to nejvýše za 3 upomínky. 9. Z výpisu z účtu právního předchůdce žalobkyně (na č. l. 24-26 spisu) soud zjistil, že dne 24. 3. 2021 byla na tento účet připsána platba ve výši 0,1 Kč coby verifikační platba z účtu žalovaného. Dále soud zjistil, že z tohoto účtu byla dne 26. 4. 2021 zaslána částka 16 000 Kč a následně dne 3. 5. 2021 částka 9 000 Kč na účet žalovaného (skutečnost, že se jedná o účet žalovaného, byla ověřena dotazem na společnost [právnická osoba]). 10. Z upomínek ze dne 8. 8. 2021, ze dne 17. 8. 2021 a ze dne 25. 8. 2021 (na č. l. 27-29 spisu) soud zjistil, že žalovaný byl právním předchůdcem žalobkyně opakovaně vyzýván k úhradě dlužné částky. 11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2021, včetně příloh (na č. l. 30-43 spisu), společného prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek (na č. l. 44-45 spisu) a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 1. 2. 2022 (na č. l. 47 spisu) soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. 12. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 2. 6. 2022 (na č. l. 53 spisu) včetně podacího archu dokládajícího její odeslání (na č. l. 54 spisu) soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky a upozornil ho na možnost jejího soudního vymáhání. 13. Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky (na č. l. 55 spisu) se podává, že žalovanému byl dne 8. 3. 2022 zaslán obyčejný dopis a dne 15. 3. 2022 cestoval pověřený terénní pracovník žalobkyně na kontaktní adresu žalovaného. 14. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Dne 29. 6. 2021 bylo mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným uzavřeno ujednání, ve kterém se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému částku 25 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit do 25. 7. 2021 spolu s úrokem ve výši 5 498 Kč. Právní předchůdce žalobkyně následně postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Nebylo prokázáno, že by žalovaný na dlužnou částku něčeho uhradil. 15. Soud dospěl k závěru, že žaloba je pouze z části (jak bude vyloženo dále) důvodná. 16. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 17. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 18. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 19. Dle ustanovení § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 20. Mezi smluvními stranami byla dojednána smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka celkem 25 000 Kč. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě informací získaných od spotřebitele a z jiných zdrojů. Žalobkyně však na výzvu soudu nebyla schopna doložit, že k takovému posouzení úvěruschopnosti žalovaného došlo, kdy vzala žalobu co do částky představující kapitalizovaný úrok a smluvní pokutu zpět. Vzhledem k tomu, že právní předchůdce žalobkyně poskytl spotřebitelský úvěr žalovanému v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je taková smlouva neplatná. Z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ve věci C -679/18 ze dne 5. 3. 2020 vyplývá, že obecný soud je povinen zkoumat z úřední povinnosti, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru posoudil úvěruschopnost žalovaného. Otázkou zkoumání úvěruschopnosti se tak soud nemá zabývat pouze na návrh spotřebitele, ale ex offo. Soud tak dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně je neplatná dle ustanovení § 588 občanského zákoníku, neboť poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru neposoudil úvěruschopnost žalovaného. Žalovanému tak bylo poskytnuto plnění na základě neplatné smlouvy. Tímto vš