7 C 57/2023-43 — Okresní soud ve Vyškově

1. Žalobkyně se návrhem ze dne [datum] domáhala zaplacení částky 12 300 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], identifikační [číslo] uzavřela se žalovaným smlouvu o půjčce [číslo] na základě které byla žalovanému poskytnuta půjčka ve výši 8 000 Kč. Žalovaný se zavázal za poskytnutí půjčky zaplatit poplatek ve výši 5 312 Kč. Celkovou částku 13 312 Kč měl žalovaný splatit v 52týdenních splátkách po 256 Kč. Žalovaný splátky nehradil řádně. Na svůj dluh zaplatil celkem 1 012 Kč Smlouva zanikla uplynutím lhůta pro úhradu poslední splátky, tj. dne [datum] Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva k plnění, na kterou však nereagoval. 2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. 3. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů. 4. Soudu byly předloženy listinné důkazy: žádost o půjčku a zákaznická karta ze dne [datum], smlouva půjčce [číslo] ze dne [datum], smluvní podmínky smlouvy o půjčce, smlouva o postoupení pohledávky mezi [právnická osoba] a žalobkyní ze dne [datum], příloha smlouvy o postoupení pohledávek – seznam postoupených pohledávek strana 44 ze 109, oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] včetně dokladu o odeslání žalovanému dne [datum], výzva před podáním žaloby ze dne [datum] včetně dokladu o odeslání žalovanému dne [datum], výpis z obchodního rejstříku žalobkyně. 5. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a shodnému závěru o skutkovém stavu: Dne [datum] požádal žalovaný právního předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] o poskytnutí půjčky ve výši 8 000 Kč za účelem zaplacení poplatku za SIPO. Žadatel v žádosti uvedl, že je zaměstnán jako dělník s příjmem 9 756 Kč čistého, další příjmy domácnosti činí celkem 8 000 Kč bez další specifikace. Výdaje žadatele tvoří 1 700 Kč náklady na nájem/inkaso, 200 Kč výdaje na telefon a 8 000 Kč výdaje domácnosti. Uvedené informace doložil žadatel občanským průkazem, pracovní smlouvou, výplatní páskou a dokladem SIPO. V zákaznické kartě je kromě osobních údajů žadatele uvedeno, že má další půjčku u společnosti [právnická osoba] Dne [datum] byla mezi [právnická osoba] a žalovaným uzavřena smlouva o půjčce, na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal vrátit poskytnutou částku s poplatkem 5 312 Kč tj. celkem 13 312 Kč v 52 týdenních splátkách po 256 Kč. Žalovaný převzal půjčku v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný uhradil na svůj dluh celkem 1 012 Kč. Pohledávka za žalovaným byla platně postoupena na žalobkyni, postoupení bylo žalovanému oznámeno. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva k plnění. 6. Dle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“), není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Na základě citovaného ustanovení a výslovného ujednání smluvních stran, se právní vztah vzniklý mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným dne [datum] řídí zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013, a zákonem č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně některých zákonů. Právní vztah postoupení pohledávky mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. 7. Dle § 657, § 658 zákona č. 40/1964 Sb., smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. 8. Dle § 51a zákona č. 40/1964 Sb., upravuje hlava pátá tohoto zákona ochranu spotřebitele ve spotřebitelských smlouvách a některé povinnosti při uzavírání spotřebitelských smluv. Dle § 52 téhož zákona spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. Dodavatelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Spotřebitelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Dle § 55 odst. 1 až 3 téhož zákona smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. Ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle § 56 jsou neplatná. V pochybnostech o významu spotřebitelských smluv platí výklad pro spotřebitele příznivější. Dle § 56 spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran (odst. 1). Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na smluvní ujednání, která vymezují předmět plnění smlouvy nebo cenu plnění (odst. 2). 9. Dle § 2 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., účastníci občanskoprávních vztahů si mohou vzájemná práva a povinnosti upravit dohodou odchylně od zákona, jestliže to zákon výslovně nezakazuje a jestliže z povahy ustanovení zákona nevyplývá, že se od něj nelze odchýlit. 10. Dle § 3 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. 11. Dle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. V § 40a jsou vymezeny důvody neplatnosti, kterých se musí dotčená osoba dovolat (tzv. relativní neplatnost). V ostatním se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží i bez návrhu. Tou je mimo jiné také neplatnost dle § 55, resp. § 56 zákona č. 40/1964 Sb. 12. Dle § 1879, § 1880 odst. 1, § 1881, § 1882 odst. 1 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná. 13. Soud má s ohledem na shora uvedené za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně, jako dodavatel (věřitel) a žalovaný, v postavení spotřebitele (dlužníka), uzavřeli dne [datum] smlouvu o půjčce. Na základě uvedené smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 8 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že tuto částku společně s poplatkem za půjčku ve výši 5 312 Kč vrátí v 52 hotovostních týdenních splátkách ve výši 256 Kč. První splátka byla splatná 7. den od data uzavření smlouvy. Splatnost druhé a dalších týdenních splátek není smlouvou výslovně upravena. Žalovaný převzal půjčku v hotovosti při podpisu smlouvy, to je dne [datum]. Žalovaný zaplatil celkem 1 012 Kč, tuto částku žalobkyně započetla na poplatek. Splatnost dlužné částky (jistiny i poplatku) nastala marným uplynutím lhůty pro úhradu poslední splátky, tedy dne [datum]. Pohledávka za žalovaným byla platně postoupena na žalobkyni, postoupení bylo žalovanému oznámeno. 14. Vzhledem k tomu, že žalovaný, který je fyzickou osobou, vystupoval při uzavírání a plnění smlouvy o půjčce s dodavatelem mimo rámec své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti i mimo rámec samostatného výkonu svého povolání, tj. jako spotřebitel, a právní předchůdce žalobkyně v rámci tohoto smluvního vztahu vystupoval v rámci své podnikatelské činnosti, kdy se mimo jiné zabývá poskytováním nebo zprostředkováním spotřebitelského úvěru, tj. jako dodavatel, je nutné aplikovat ustanovení právního řádu sloužící k ochraně spotřebitele, který v daném smluvním vztahu vystupuje jako slabší strana. Jelikož je předmětná smlouva o půjčce smlouvou spotřebitelskou (tedy smlouvou uzavřenou mezi spotřebitelem a dodavatelem), musí soud z moci úřední posoudit, zda jednotlivá ujednání spotřebitelské smlouvy nejsou nepřípustná, a to bez dalšího (§ 56 odst. 3 občanského zákoníku) či zda jsou nepřípustná pro jejich rozpor s požadavkem dobré víry znamenající k újmě spotřebitele značnou ner