11 C 28/2023-90 — Okresní soud ve Vyškově

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 26 828,51 Kč s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení z titulu dluhu žalované ze smlouvy o hotovostním úvěru. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že společnost , právnická osoba, . uzavřela dne 13. 2. 2020 s žalovanou smlouvu o hotovostním úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalované částku 35 000 Kč. Ve smlouvě se žalovaná zavázala vrátit společnosti částku 35 000 Kč a příslušenství v pravidelných 84 měsíčních splátkách ve výši 701 Kč vyjma poslední splátky. Ve smlouvě si strany sjednaly roční smluvní úrok ve výši 15,49 % a poplatek za zprostředkování úvěru ve výši 700 Kč. Žalovaná měla tedy uhradit celkově částku 58 750,36 Kč, kdy poslední splátka úvěru připadala na 20. 2. 2027. Žalovaná na svůj závazek uhradila 30 splátek v celkové výši 26 419 Kč. Pohledávku nabyla společnost , anonymizováno, . na základě projektu fúze ze dne , datum, ke dni 1. 12. 2021. Jelikož žalovaná porušila svou povinnost splácet, byl ke dni 21. 12. 2022 úvěr zesplatněn. Žalobkyně pak požaduje zaplacení částky dlužné jistiny ve výši 24 096,49 Kč, dlužného smluvního úroku ve výši 1 232,02 Kč, smluvní pokuty ve výši 3x500 Kč jako pokut za pozdní úhrady splátek za srpen, září a říjen 2022, smluvních úroků ve výši 15,49 % ročně z částky jistiny od 21. 12. 2022 do 20. 3. 2023, smluvního úroku ve výši 15 % ročně z částky jistiny od 21. 3. 2023 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z celkové částky 26 828,51 Kč od 22. 12. 2022 do zaplacení. Úvěruschopnosti žalované právní předchůdkyně žalobkyně posoudila na základě poskytnutých informací od žalované, které následně ověřila za použití nezávisle ověřitelných údajů. Žalovaná deklarovala výši čistého měsíčního příjmu, výši pravidelných měsíčních výdajů, způsob bydlení, rodinný stav a počet vyživovaných dětí. Primárním podkladem pro ověření příjmů žadatele jsou výpisy z bankovního účtu. Rovněž právní předchůdce žalobkyně verifikoval i výdaje žadatele, dle publikovaných údajů o životním a existenčním minimu, normativní náklady na bydlení, dotazem do bankovního a nebankovního registru klientských informací, dále lustrací insolvenčního rejstříku a registru SOLUS. Na základě těchto informací právní předchůdce žalobkyně dospěl k závěru, že nemá důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet.2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila a v řízení zůstala zcela nečinná.3. U jednání dne 21. 2. 2024 ke kterému se žalovaná nedostavila ani neomluvila a bylo jednáno v její nepřítomnosti, soud provedl dokazování listinnými důkazy a to: smlouvou o hotovostním úvěru ze dne 13. 2. 2020, výpisem z účtu žalované, potvrzením o vyplacení úvěru ze dne 1. 2. 2024, potvrzením o zaslání potvrzovací sms a následném podpisu smlouvy o úvěru, úvěrovými podmínkami společnosti , Anonymizováno, , internetovým formulářem týkající se žalované a jí uvedených údajů, úvěrovou zprávou, splátkovým kalendářem, ztrátou výhody splátek a zesplatnění úvěru ze dne 21. 12. 2022 včetně dokladů o odeslání a předžalobní výzvou. Právní zástupce žalobce byl toho názoru, že dostatečně prokázal úvěruschopnost žalované a že žaloba je po právu.4. Dle ustanovení § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 a 2 občanského zákoníku kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.5. Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Dle ustanovení § 2398 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.7. Podle ustanovení § 1810 občanského zákoníku jsou spotřebitelskými smlouvami smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel. Podle ust. § 1841 a 1842 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji. Ustanovení tohoto pododdílu se použijí na smlouvu o finanční službě a na práva a povinnosti z ní vzniklé, pokud byl k uzavření smlouvy použit výhradně prostředek komunikace na dálku. Uzavřou-li se však na základě smlouvy uvedené v odstavci 1 další smlouvy stejné nebo obdobné povahy, které na sebe v čase navazují, použijí se ustanovení tohoto pododdílu jen na první smlouvu; to neplatí, pokud od uzavření poslední smlouvy uplynul více než jeden rok. Dojde-li na základě smlouvy uvedené v odstavci 1 k jinému projevu vůle stejné nebo obdobné povahy, postupuje se obdobně.8. Podle § 1812 odst. 1 občanského zákoníku lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. Podle odst. 2 téhož ustanovení k ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje. Podle § 1813 jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Podle ustanovení § 1815 občanského zákoníku se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. Podle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 576 občanského zákoníku týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.9. Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. bylo povinností právního předchůdce žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalované, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Právní předchůdce žalobkyně mohl dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přitom má vycházet nejen ze sdělených a doložených příjmů a výdajů spotřebitele, ale i způsobu plnění dosavadních dluhů.10. Ust. § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka vyplývá z čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, přičemž podrobně se nesplněním této povinnosti zabýval, jak je ostatně uvedeno shora, Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, či také Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Nesplnění povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření úvěrovaného dostatečně, nebo poskytnutí úvěru úvěrovanému i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy.11. Dle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.12. Dle ustanovení § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.13. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.14. Z předložené smlouvy o hotovostním úvěru č. , hodnota, ze dne 13. 2. 2020 vyplývá, ž