6 C 12/2023-202 — Okresní soud ve Vyškově

1. Žalobou ze dne , datum, se žalobce u podepsaného soudu (dále již „soud“) po žalovaném (primárním petitem) domáhal nahrazení projevu vůle za žalovaného s uzavřením kupní smlouvy ohledně prodeje osobního automobilu , jméno FO, Continental GT, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , IBAN, , VIN: , VIN kód, (dále též „automobil“), a to dle znění kupní smlouvy obsažené v žalobním petitu této žaloby, in eventum (eventuální petit) zaplacení částky , částka, s příslušenstvím.2. Žalobce svou žalobu založil na skutkovém tvrzení (ve stručnosti shrnuto z obsahu podané žaloby), že účastníci se v lednu 2019 dohodli, že žalobce zapůjčí žalovanému finanční prostředky ve výši , částka, na koupi automobilu a žalovaný do 3 let od této zápůjčky, nejpozději do , datum, , automobil převede do vlastnictví žalobce. Součástí ujednání účastníků dále bylo, že v téže lhůtě žalovaný je povinen žalobci vrátit poskytnutou zápůjčku ve výši , částka, , přičemž dle dohody účastníků mělo dojít k započtení nároku žalobce na vrácení zápůjčky vůči nároku žalovaného na úhradu sjednané kupní ceny automobilu.3. Po poskytnutí zápůjčky účastníci společně s , tituly před jménem, , jméno FO, (který účastníkům slíbil, že je odveze do Prahy za účelem realizace koupě automobilu) začátkem února 2019 odjeli do Prahy, kde si žalovaný předmětný automobil koupil.4. Žalovaný však i přes výzvy žalobce nepřistoupil k uzavření kupní smlouvy ohledně automobilu, pročež žalobci nezbylo než se předmětného nároku domáhat soudní cestou.5. Žalobce v podání ze dne , datum, (na č. l. 18), doručeném na elektronickou podatelnu soudu dne , datum, , doplnil svá žalobní tvrzení potud, že: „v žalobě tvrzená dohoda mezi účastníky řízení o poskytnutí zápůjčky, jejíž součástí byla smlouva o uzavření budoucí kupní smlouvy ohledně předmětného osobního vozidla, byla uzavřena v ústní formě. Na základě takto uzavřené smlouvy byla žalobcem poskytnuta předmětná zápůjčka (s popisem platby: ‚půjčka na , jméno FO, “) a vedena následná komunikace o uzavření kupní smlouvy vč. samotného vypracování a zaslání návrhu kupní smlouvy. K prokázání tvrzení výše uvedeného navrhuje žalobce krom účastnické výpovědi žalovaného a emailové korespondence připojené k žalobě též výslech svědka…, tituly před jménem, , jméno FO, …“, který „byl osobně přítomen jednání žalobce a žalovaného v domě žalobce v Brně, kdy žalobce s žalovaným probírali nabídku na internetu a konkrétně předmětného automobilu a domlouvali se na jeho koupi a při této příležitosti se domluvili na tom, že , tituly před jménem, , jméno FO, žalobce a žalovaného za tím účelem do autobazaru v Praze odveze za účelem prohlídky předmětného automobilu a jeho následné koupě, přičemž během této cesty z , adresa, (za osobní účasti , tituly před jménem, , jméno FO, ) žalobce a žalovaný opětovně probírali podrobnosti jejich dohody o poskytnutí zápůjčky a smlouvy o smlouvě budoucí kupní a tedy i podmínky budoucího převodu předmětného automobilu do vlastnictví žalobce v žalobě uvedené.“6. Žalovaný ve vyjádření k žalobě (na č. l. 21) odmítl žalobní tvrzení a uplatněný žalobní nárok jako nedůvodný. Mezi účastníky nebyla uzavřena žádná smlouva o zápůjčce. Pakliže žalovaný odkazuje v této souvislosti na to, že platba byla označena jako „půjčka na , jméno FO, “, pak tuto si označil takto sám žalobce, kdy se jedná o jednostranný projev vůle, nikoli o dohodu. Mezi účastníky v danou dobu probíhalo mnoho platebních transakcí, žalovaný však vyloučil, že by se mělo jednat o půjčku na automobil tak, jak tvrdí žalobce, neboť si je jist, že žádnou takovou dohodu s ním nesjednával.7. Při jednání konaném u soudu dne , datum, (viz protokol o tomto jednání na č. l. 112 a násl.) žalovaný prostřednictvím své právní zástupkyně připustil, že „mezi žalobcem a žalovaným probíhala jistá dohoda, že si žalovaný zakoupí vozidlo, které je předmětem tohoto sporu s tím, že prostředky na toto vozidlo mu budou zapůjčeny ze strany žalobce.“, avšak současně popřel, že součástí dohody byl sjednaný závazek žalovaného, že do tří let převede na žalobce automobil. Podle (verze) žalovaného „ta dohoda byla pouze, že mu poskytne finanční prostředky a ty budou následně započítávány oproti vystaveným fakturám za stavební činnost žalovaného, kterou činil pro žalobce. Vyfakturovaná stavební činnost, kdy ty faktury byly předávány žalobci je do současné doby vyfakturována ve výši , částka, , kdy se jedná o řádné faktury, které prochází účetnictvím žalovaného. Tyto faktury byly započteny oproti jistým zálohám, zápůjčkám, které byly poskytnuty ze strany žalobce.“ Podle tvrzení žalovaného součástí započtení byla i pohledávka žalobce ve výši , částka, .8. Soud rozsudkem ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , žalobu o nahrazení projevu vůle za žalovaného (v rozsahu žalobního petitu shora) zamítl (výrok I.), uložil žalovanému povinnost, aby zaplatil žalobci částku , částka, se specifikovaným úrokem z prodlení z této částky, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku, když ve zbytku, tj. pokud se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení úroku z prodlení ve výši 11,75 % p. a. z částky 869 999 od , datum, do , datum, , žalobu zamítl (výrok II), a dále uložil žalovanému povinnost, aby zaplatil žalobci na náhradě nákladů řízení částku , částka, , a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky žalobce (výrok III.).9. K odvolání žalovaného do výroků II. a III. rozsudku soudu (tedy vyjma výroku I. rozsudku soudu ad 8, který tak samostatně nabyl právní moci) byl uvedený rozsudek v jeho výrocích II. a III. zrušen usnesením Krajského soudu v Brně (dále již „odvolací soud“) ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, (dále již „kasační usnesení“), a věc v tomto rozsahu byla vrácena soudu k dalšímu řízení.10. Odvolací soud, aniž by v odvolacím řízení provedl (zopakoval) důkazy, v kasačním usnesení „dospěl k závěru, že mezi stranami došlo ke shodě na podstatných náležitostech smlouvy o zápůjčce (jejich základních bodech). Z provedeného dokazování (poznámka soudu: míněno v prvoinstančním řízení) totiž vyplynulo, že jak žalobce, tak žalovaný předpokládali vrácení poskytnutých finančních prostředků, tj. shodli se na tom, že částka ve výši , částka, byla žalobcem žalovanému poskytnuta pouze dočasně. Přestože žalobce počítal s tím, že k jejímu vrácení dojde tím způsobem, že žalovaný převede na žalobce zakoupené vozidlo (tj. dojde k uzavření kupní smlouvy, přičemž žalobce započte oproti sjednané kupní ceně poskytnutou částku), kdežto žalovaný počítal s tím, že poskytnutá částka bude započtena oproti hodnotě vozidla (zn.) Tatra, které je ve vlastnictví žalobce. Oba účastníci se v zásadě shodli na tom, že dojde k vrácení poskytnuté částky, byť formou zápočtu oproti jiným pohledávkám.“11. Odvolací soud na základě konstatovaných skutkových fragmentů z odůvodnění písemného vyhotovení prvoinstančního rozsudku pak vyložil, že: „z takto předestřených skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně vyplývá, že mezi účastníky byla shoda na dočasnosti poskytnutých finančních prostředků. Obě smluvní strany předpokládaly, že dojde k vrácení poskytnuté zápůjčky; byť se strany lišily ohledně způsobu vrácení (žalovaný tvrdil, že poskytnutá částka , částka, měla být započtena oproti hodnotě Tatry, kdežto žalobce tvrdil, že mělo dojít k započtení oproti kupní ceně vozidla , jméno FO, při jeho převodu z žalovaného na žalobce).“ Odvolací soud však zcela pominul soudem učiněný závěr o skutkovém stavu, který je vyhodnocením dílčích skutkových zjištění, a jenž v daném případě nezakládal důvod pro tvorbu skutkového závěru, který by mohl být právně kvalifikován tak, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce. Soud pak v odůvodnění svého rozsudku (bod 25) poukazuje též na žalobcem tvrzené daňové a účetní souvislosti související s koupí automobilu, a v tomto směru výslovně uvádí, že v řízení (na základě zhodnocení důkazů soudem) nebyla zjištěna ani existence inominátního závazku, jenž by měl být uzavřen mezi účastníky.12. Aniž by tedy odvolací soud vzal v úvahu (s ohledem na skutková zjištění soudu a jím učiněný právně kvalifikační závěr – k tomu ještě viz odůvodnění níže) možnost, že mezi účastníky mohl být také uzavřen inominátní závazek (obsahující prvky té které typové smlouvy s přídavky dalších smluvních ujednání), bez již soudem konstatovaného zopakování důkazů, respektive bez jakéhokoliv dokazování v odvolacím řízení, v odůvodnění svého kasačního rozhodnutí uvádí, že: „Soud prvního stupně však vázal smlouvu o zápůjčce na žalobcem tvrzenou smlouvu o smlouvě budoucí kupní, neboť žalobce současně s uzavřením zápůjčky tvrdil také, že vozidlo mělo být do tří let převedeno z žalovaného na žalobce. Z hlediska posouzení toho, zda došlo k uzavření zápůjčky, však není rozhodující, zda se žalobci podařilo prokázat, že s žalovaným uzavřel i smlouvu o budoucí kupní smlouvě, podle které mělo dojít k následnému převodu vozidla , jméno FO, na žalobce. Z tohoto pohledu jde o dvě samostatné právní otázky, byť vzájemně propojené skutkovými tv