6 C 295/2023-41 — Okresní soud ve Vyškově

1. Žalobkyně se žalobou domáhá vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit jí částku 40 845,36 Kč se zákonným úrokem z prodlení a náhradu nákladů řízení. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel dne 8. 3. 2021 na internetových stránkách , Anonymizováno, se společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“), smlouvu o úvěru, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 25 000 Kč, která měla být splacena do 7. 3. 2022. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Nadto žalobkyně uvádí, že žalovaný ničeho neuhradil ani ke dni podání návrhu na zahájení řízení. Předmětem žalobního návrhu je zaplacení částky 40 845,36 Kč (tj. jistina ve výši 25 000 Kč a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 15 845,36 Kč) se zákonným úrokem z prodlení z částky 40 845,36 Kč od 8. 3. 2022 do zaplacení. Pohledávka za žalovaným přešla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 6. 2023.2. K výzvě soudu žalobkyně dne 22. 2. 2024 uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla vyhodnocena na základě lustrace v ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Dle sdělení původního věřitele byla úvěruschopnost prověřována nahlédnutím do přístupných rejstříků a databází, zejména těch veřejných, bez dalšího výstupu. Žalobkyně je v dobré víře, že původní věřitel dostatečným způsobem a v souladu se zákonem prověřil úvěruschopnost, nicméně žalobkyně nedisponuje jinými listinnými doklady, které žalovaný předkládal právnímu předchůdci žalobkyně. K tvrzením žalobkyně ohledně posuzování úvěruschopnosti žalovaného nebylo tedy doloženo ničeho.3. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.4. Soud učinil následující dílčí skutková zjištění:5. Ze smlouvy o úvěru číslo , Anonymizováno, ze dne 8. 3. 2021 (na č. l. 9 spisu) vyplývá, že tuto právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným. Na úvodní straně smlouvy jsou uvedeny osobní údaje žalovaného, včetně uvedení čísla jeho bankovního účtu , Anonymizováno, . Ze smlouvy o úvěru soud dále zjistil, že předmětem je poskytnutí jednorázového a bezúčelového spotřebitelského úvěru ve výši 25 000 Kč. Dle specifikace spotřebitelského úvěru jsou parametry úvěru následující: jistina spotřebitelského úvěru 25 000 Kč s datem splatnosti 7. 3. 2022, s úrokovou sazbou 12 % ročně, poplatkem za poskytnutí úvěru 15 845,36 Kč, celkovou částkou k úhradě žalovaným 42 482,13 Kč, výší RPSN 193,90 %. K žalobě je doložen formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru (na č. l. 13 spisu), který obsahuje údaje k úvěru, jak jsou uvedeny ve smlouvě.6. Z potvrzení o platbě (na č. l. 15 spisu) soud zjistil, že na účet žalovaného byla dne 8. 3. 2021 poskytnuta částka 25 000 Kč (skutečnost, že se jedná o bankovní účet žalovaného, byla ověřena dotazem na společnost , právnická osoba, .).7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 6. 2023 (na č. l. 16 spisu) soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Dle výňatku z přílohy č. 1 (na č. l. 17 spisu) soud zjistil, že mezi postoupenými pohledávkami je i pohledávka za žalovaným. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 30. 6. 2023 (na č. l. 21 spisu) soud zjistil, že postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno a zároveň byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky.8. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 30. 6. 2023 (na č. l. 21 verte spisu) soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky a upozorněn na možnost jejího soudního vymáhání. Výzva k plnění byla zaslána na adresu trvalého bydliště žalovaného.9. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel dne 8. 3. 2021 za použití prostředků komunikace na dálku s žalovaným ujednání, ve kterém se zavázal poskytnout žalovanému částku 25 000 Kč, přičemž tato částka byla žalovanému skutečně poskytnuta, a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit do 7. 3. 2022 a uhradit celkový poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 15 845,36 Kč. Nebylo prokázáno, že by žalovaný čehokoli uhradil. Právní předchůdce žalobkyně následně postoupil pohledávku na žalobkyni.10. Soud dospěl k závěru, že žaloba je pouze zčásti (jak bude dále vyloženo) důvodná.11. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.13. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Dle ustanovení § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).15. Dle ustanovení § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.16. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.17. Mezi smluvními stranami byla dojednána smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 25 000 Kč. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě informací získaných od spotřebitele a z jiných zdrojů. Žalobkyně však na výzvu soudu nebyla schopna doložit, že k takovému posouzení úvěruschopnosti žalovaného došlo, kdy pouze sdělila obecná tvrzení o tom, že žalovaný byl lustrován ve veřejně dostupných databázích a že je v dobré víře, že její právní předchůdce dostatečným způsobem úvěruschopnost žalovaného prověřil. Vzhledem k tomu, že dle dostupných informací právní předchůdce žalobkyně poskytl spotřebitelský úvěr žalovanému v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je taková smlouva neplatná. Z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ve věci C-679/18 ze dne 5. 3. 2020 vyplývá, že obecný soud je povinen zkoumat z úřední povinnosti, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru posoudil úvěruschopnost žalovaného. Otázkou zkoumání úvěruschopnosti se tak soud nemá zabývat pouze na návrh spotřebitele, ale ex offo.18. Soud tak dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně je absolutně neplatná dle ustanovení § 588 občanského zákoníku, neboť poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru neposoudil úvěruschopnost žalovaného. Žalovanému tak bylo poskytnuto plnění na základě neplatné smlouvy a je povinen toto bezdůvodné obohacení vydat. Žalovaný coby spotřebitel tak je dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit žalobkyni pouze poskytnutou jistinu ve výši 25 000 Kč, a to v době přiměřené možnostem žalovaného. Žaloba pak byla co do částky 15 845,36 Kč zamítnuta. Žaloba byla rovněž zamítnuta pro zákonný úrok z prodlení z částky 40 845,36 Kč od 8. 3. 2022 do zaplacení ve výši 11,75 %, jelikož nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení doposud nevznikl, a to s ohledem na závěry vyjádřené v rozsudku