11 C 121/2025-42 — Okresní soud ve Vyškově

1. Žalobou podanou u soudu dne 14. 10. 2025 se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit částku 18 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 11. 7. 2024 do zaplacení z titulu jistiny a smluvního úroku a částky 5 096 Kč z titulu smluvní pokuty, vše plynoucí ze smlouvy o úvěru, kterou uzavřela s žalovaným.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. Za splnění podmínek dle § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila, žalovaný se k této možnosti nevyjádřil navzdory řádnému upozornění, že pokud se nevyjádří, bude soud jeho souhlas s takovým postupem presumovat.3. Z listiny označené jako „Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, “ ze dne 7. 3. 2024 (dále také jen „Smlouva o úvěru“), soud zjistil, že žalobkyně uzavřela s žalovaným uvedeného dne smlouvu, v níž se zejména zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč. Žalovaný se ve Smlouvě o úvěru zejména zavázal splatit žalobkyni jistinu spolu s úrokem 40 % měsíčně. Úrok byl splatný vždy k 6. dni v měsíci. Jistinu mohl žalovaný splatit kdykoliv za trvání smlouvy. Dle čl. 2.1.5. Smlouvy o úvěru byl úvěr žalovanému poskytnut na dobu neurčitou.4. Z potvrzení o platbě soud zjistil, že žalobkyně peněžní prostředky dle Smlouvy o úvěru žalovanému skutečně poskytla.5. Z výpisu z účtu žalovaného za období od 22. 5. 2023 do 21. 8. 2023 soud zjistil, že žalovaný má vysokou tendenci uchylovat se k hazardním hrám. Na servery provozující hazardní hry zasílal v uvedeném období průměrně částku v řádu stovek korun denně.6. Z téhož výpisu z účtu žalovaného soud zjistil, že žalovanému od společnosti , právnická osoba, . přišly následující výplaty:- dne 8. 6. 2023 ve výši 24 952 Kč,- dne 7. 7. 2023 ve výši 23 538 Kč a- dne 8. 8. 2023 ve výši 30 505 Kč.7. Z výpisu z účtu žalovaného za období březen 2024 soud zjistil, že těsně před poskytnutím žalovaného úvěru dne 7. 3. 2024 žalovaný rovněž čerpal jiné úvěry ve výši:- 11 000 Kč dne 1. 3. 2024,- 9 000 Kč dne 4. 3. 2024 a- 10 000 Kč dne 5. 3. 2024.8. Z téhož výpisu z účtu žalovaného soud dále zjistil, že dne 8. 3. 2024 přišla žalovanému od společnosti , právnická osoba, . mzda ve výši 18 183 Kč.9. Z listiny označené „zesplatnění spotřebitelského úvěru č. , hodnota, “ soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalovanému, že úvěr, který mu poskytla, zesplatnila ke dni 7. 7. 2024.10. Z listiny označené jako „výzva k úhradě před podáním žaloby“ soud zjistil, že žalovaný byl tímto dokumentem vyzván k úhradě žalované částky. Z poštovního podacího lístku soud zjistil, že uvedená výzva byla žalovanému zaslána dne 12. 8. 2025.11. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:12. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 7. 3. 2024 smlouvu, v níž se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 13 000 Kč. Žalovaný se ve Smlouvě o úvěru zejména zavázal splatit žalobkyni jistinu spolu s úrokem 40 % měsíčně. Úrok byl splatný vždy k 6. dni v měsíci. Jistinu mohl žalovaný splatit kdykoliv za trvání smlouvy. Úvěr byl žalovanému poskytnut na dobu neurčitou. Peněžní prostředky dle Smlouvy o úvěru byly žalovanému skutečně poskytnuty. Žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 7. 7. 2024. Žalovanému byla řádně odeslána předžalobní výzva k plnění. Z výpisů z účtu žalovaného je zřejmé tíhnutí žalovaného k hazardu. Na servery provozující hazardní hry zasílal v období od 22. 5. 2023 do 21. 8. 2023 průměrně částku v řádu stovek korun denně. Ve dnech bezprostředně předcházejících čerpání žalovaného úvěru žalovaný čerpal tři jiné úvěry ve výších 9 000 Kč, 10 000 Kč a 11 000 Kč.13. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník), spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.14. Podle § 420 odst. 1 občanského zákoníku, kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.15. Podle § 2395 a § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.16. Podle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.17. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.18. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.19. Soud o věci uvážil následujícím způsobem.20. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 7. 3. 2024 smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovanému poskytla úvěr ve výši 13 000 Kč.21. Smlouva o úvěru byla uzavřena jako smlouva spotřebitelská. Dle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru bylo proto povinností žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a bylo-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Věřitel mohl dle § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru představuje pro spotřebitele záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet.22. Soud je dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru k případné neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, který byl poskytnut v rozporu s § 86 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru, přihlížet i bez návrhu (srov. také nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III.ÚS 4129/18, a rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, OPR-Finance s.r.o., C-679/18).23. Nejvyšší soud v prvé řadě již v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, judikoval, že „povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.“.24. Obdobný názor je vyjadřován také v judikatuře Soudního dvora (srov. například rozsudek ze dne 24. 10. 2024, Horyzont, C339/23).25. V rozsudku ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance, C-449/13, pak Soudní dvůr konstatoval: „Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být [pro posouzení jeho úvěruschopnosti] sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“26. Shodně se vyjádřil Nejvyšší soud v již citovaném rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018: „[V]ěřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí př