12 C 19/2026-57 — Okresní soud ve Vyškově

1. Žalobkyně se návrhem domáhala vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit jí částku , částka, s příslušenstvím z titulu dluhu žalovaného ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, , kterou žalovaný s žalobkyní uzavřel dne , datum, (dále také jen „smlouva o úvěru“). Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému na jeho účet č. , č. účtu, dne , datum, částku ve výši , částka, , dne , datum, částku ve výši , částka, , dne , datum, částku ve výši , částka, a dne , datum, částku ve výši 6 082, tj. částku celkem ve výši , částka, , kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem za službu „Klidné spaní“ ve výši , částka, , a dalším poplatkem za službu „Presto“ celkem ve výši , částka, , dále s poplatkem za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše a smluvního úroku ve výši 1,02 % denně z nesplacené jistiny. Celkovou částku se žalovaný zavázal vrátit do dne splatnosti , datum, . Žalovaný však na svůj dluh uhradil pouze , částka, a dostal se do prodlení. Žalobkyně požaduje po žalovaném částku , částka, (což představuje jistinu ve výši , částka, , poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši , částka, , smluvní úrok ve výši , částka, , poplatek za službu „Klidné spaní“ ve výši , částka, a poplatek za službu „Presto“ ve výši , částka, ,), zákonný úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla prověřována z informací poskytnutých žalovaným (počet členů domácnosti, pravidelné výdaje, čisté měsíční příjmy), dále ověřila měsíční příjmy a žalovaného vyhledávala v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí, NRKI, BRKI a dalších registrech. Žalobkyně došla k závěru, že žalovaný byl a je schopen své závazky splácet.2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.3. Soud učinil následující dílčí skutková zjištění. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ze dne , datum, (na č. l. 10 spisu) soud zjistil, že tuto uzavřela žalobkyně s žalovaným, kdy žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému v její prospěch částku až do výše , částka, a žalovaný se zavázal tuto částku společně s poplatkem ve výši 1,99 % z čerpané částky vrátit nejpozději do , datum, . Žalovaný se zavázal k úhradě poplatku za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše, poplatku za službu „Klidné spaní“ ve výši , částka, denně, poplatku za službu „Presto“ ve výši , částka, a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky. Z všeobecných obchodních podmínek žalobkyně platných od , datum, (na č. l. 16 spisu) soud zjistil, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou dlužné splátky, má žalobkyně nárok na úrok z prodlení v zákonné výši, na náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých v důsledku prodlení žalovaného a na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky až do zaplacení. Z dokumentu nazvaného „Autorizace ověření totožnosti“ (na č. l. 35 spisu) soud zjistil, že dle skutečností v tomto dokumentu uvedených bylo ověření totožnosti žalovaného autorizováno prostřednictvím zaslání autorizační platby z bankovního účtu. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti u žalobkyně (na č. l. 33 spisu) soud zjistil, že výše měsíčních výdajů uvedených žalovaným je , částka, , výše ověřeného čistého měsíčního příjmu je , částka, , výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem je , částka, . Vypočítané minimální výdaje činí , částka, , disponibilní příjem žalovaného pak je , částka, , počet nepracujících členů domácnosti jsou 2, pravidelné měsíční výdaje na půjčky činí , částka, , výdaje na bydlení , částka, . Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli (na č. l. 36 spisu) soud zjistil, že žalovanému byla na účet č. , č. účtu, vyplacena žalobkyní celkem částka , částka, , a to dne , datum, ve výši , částka, , dne , datum, ve výši , částka, , dne , datum, ve výši , částka, , dne , datum, ve výši , částka, , (skutečnost, že se jedná o účet žalovaného a částka mu byla skutečně vyplacena, ověřil soud dotazem na společnost , právnická osoba, .). Z předžalobní výzva žalobkyně adresované žalovanému ze dne , datum, , vyplývá, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky a výzva mu byla zaslána na adresu jeho bydliště (viz kopie podacího lístku na č. l. 48).4. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Mezi žalobkyní a žalovaným došlo k uzavření ujednání, dle kterého se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku až do výše , částka, a žalovaný fakticky vyčerpal částku , částka, . Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit společně s poplatky za sjednané služby a za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše, přičemž celková dlužná částka byla splatná dne , datum, . Žalovaný uhradil pouze částku ve výši , částka, .5. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části (jak bude dále vyloženo).6. Právní vztah vzniklý mezi žalobkyní a žalovaným dne , datum, se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.7. Dle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.8. Dle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Dle § 1746 odst. 2 o. z., strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.10. Dle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.11. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.12. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle kterého: „Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává: „Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprov