6 C 26/2026-52 – Okresní soud ve Vyškově

1. Žalobou podanou u podepsaného soudu (dále již „soud“) dne , datum, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, , kapitalizovaného úroku ve výši , částka, , úroku 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši , částka, za období od , datum, do , datum, , zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a náhrady nákladů řízení.2. Své uplatněné nároky žalobkyně po žalovaném požadovala na základě tvrzení, že s ním dne , datum, uzavřela smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru, před jejímž uzavřením řádně prověřila schopnost žalovaného splácet úvěr. V průběhu trvání úvěru bylo z titulu této smlouvy žalovanému poskytnuta celkem částka , částka, , přičemž žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil žalobkyni pouze částku ve výši , částka, .3. Jelikož žalovaný porušil svůj závazek ze smlouvy ad 1 (úvěr řádně a včas hradit), žalobkyně tento úvěr ke dni , datum, zesplatnila, pročež se nyní žalobou vůči žalovanému domáhá uplatněných nároků, které v žalobě blíže (jak k jednotlivým částkám dospěla) konkretizovala.4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal nečinný. Za splnění podmínek § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů, když žalovaný i žalobkyně neměli k tomuto postupu námitek.5. Soud učinil následující dílčí skutková zjištění:6. Žalobkyně (jako úvěrující) uzavřela dne , datum, s žalovaným (jako s úvěrovaným) smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , dle které se zavázala žalovanému poskytnout úvěr, kdy výše uvěrového rámce činila , částka, při roční sazbě 26,68 %, respektive při poskytnutí úvěru – nákup na splátky – ve výši prvního čerpání , částka, , při počtu 72 splátek, při roční úrokové sazbě 22,99 % (zjištěno z cit. spotřebitelské smlouvy na č. l. 16-18).7. Před poskytnutím úvěru ad 6 žalobkyně verifikovala úvěruschopnost žalovaného, přičemž vycházela z údajů, které zjistila o žalovaném, tj. že je , Anonymizováno, , dosahuje příjmu , částka, , má , Anonymizováno, (blíže nespecifikované) , Anonymizováno, , příjem ostatních členů domácnosti je , částka, a jeho měsíční výdaje činí , částka, (zjištěno z karty klienta na č. l. 19).8. Soud vyšel z nesporného tvrzení v řízení, že žalovaný z titulu shora načerpal celkem částku ve výši , částka, , přičemž ke dni podání žaloby uhradil žalobkyni pouze částku ve výši , částka, .9. Soud konstatuje, že žalobkyně před poskytnutím úvěru žalovanému si nezajistila výpis z jeho účtu, z něhož by vyplývalo, že majetkové (platební) situace žalovaného je příznivá, ani si nezajistila od žalovaného výplatnice, aby verifikovala, že skutečně dosahuje tvrzeného příjmu vevýši , částka, měsíčně čistého. Žalobkyně ani nedoložila jak a z jakých zdrojů posuzovala nezbytné měsíční výdaje žalovaného.10. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně před uzavřením shora cit. spotřebitelské smlouvy si řádným a úplným způsobem neprověřila úvěruschopnost žalovaného a zjevně vycházela pouze z údajů tvrzených žalovaným o jeho majetkových poměrech.11. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena shora cit. úvěrová smlouva, kterou soud shledal absolutně neplatnou.12. Závazkový vztah vzniklý dne , datum, mezi žalobkyní a žalovaným se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinných k datu uzavření smlouvy.13. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále již „o. z.“), spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.14. Podle § 420 odst. 1 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.15. Podle § 1810 o. z. ustanovení tohoto oddílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé.16. Podle § 1812 odst. 1 a 2 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje.17. Podle § 1813 o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.18. Podle § 1815 o. z. se k nepřiměřeným ujednáním nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.19. Podle § 1841 a § 1842 odst. 1 a 2 o. z. smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji. Ustanovení tohoto pododdílu se použijí na smlouvu o finanční službě a na práva a povinnosti z ní vzniklé, pokud byl k uzavření smlouvy použit výhradně prostředek komunikace na dálku. Uzavřou-li se však na základě smlouvy uvedené v odstavci 1 další smlouvy stejné nebo obdobné povahy, které na sebe v čase navazují, použijí se ustanovení tohoto pododdílu jen na první smlouvu; to neplatí, pokud od uzavření poslední smlouvy uplynul více než jeden rok. Dojde-li na základě smlouvy uvedené v odstavci 1 k jinému projevu vůle stejné nebo obdobné povahy, postupuje se obdobně.20. Podle § 2395 a § 2399 odst. 1 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.21. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.22. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.23. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále již „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.24. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.25. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.26. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.27. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.28. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto s