35 C 276/2020-25 — Okresní soud ve Zlíně

<i>1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), v rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.</i> 2. Žalobou podanou dne 2. 7. 2020, ve znění opravy žaloby ze dne 29. 7. 2020 připuštěné usnesením zdejšího soudu ze dne 16. 9. 2020, č. j. 35 C 276/2020-11, se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 000 Kč od 22. 3. 2014 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně – [právnická osoba] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [adresa], [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], [anonymizována dvě slova] 1551, [země] (dále jen„ Společnost“), a žalovaný uzavřeli prostřednictvím internetu dne 28. 2. 2014 smlouvu o zápůjčce (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě téhož dne poskytla Společnost žalovanému zápůjčku ve výši 5 000 Kč převodem na bankovní účet žalovaného. Nedílnou součástí Smlouvy byly obchodní podmínky Společnosti. Smluvní strany se dohodly, že Smlouva je uzavřená okamžikem poskytnutí zápůjčky. Žalovaný se zavázal vrátit Společnosti zápůjčku do 21. 3. 2014. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením zápůjčky, když do uvedeného data zápůjčku zcela nesplatil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 12. 2017 postoupila Společnost pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovaná částka se sestává z jistiny zápůjčky, poplatek za poskytnutí zápůjčky žalobkyně nepožaduje, vedle toho se žalobkyně domáhá zákonného úroku z prodlení. 3. Žalobkyně na výzvu soudu v usnesení ze dne 16. 9. 2020, č. j. 35 C 276/2020-12, jakým způsobem Společnost před uzavřením smlouvy ověřovala úvěruschopnost žalovaného, reagovala tak, že nemá k dispozici požadované informace ani doklady. Uvedla, že se domáhá zaplacení neuhrazené jistiny a zákonného úroku z prodlení, tedy nikoli částek, na které by vznikal nárok platným uzavřením smlouvy o úvěru/zápůjčce. Pokud tedy soud posoudí smlouvu o úvěru/zápůjčce jako neplatnou, nechť jej jí žalovaný nárok přiznán z titulu bezdůvodného obohacení. 4. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé. <b>Závěr o skutkovém stavu</b> 5. Soud vyšel z dokazování provedeného listinami, přičemž v závorce kurzívou je uvedeno i to, na základě jakého konkrétního důkazu soud činí ten který skutkový závěr. 6. Společnost a žalovaný uzavřeli dne 28. 2. 2014 smlouvu o zápůjčce a příkaz k úhradě, na jejímž základě se Společnost zavázala poskytnout žalovanému částku 5 000 Kč v hotovosti při podpisu Smlouvy a žalovaný se zavázal vrátit Společnosti jistinu zápůjčky spolu s poplatkem ve výši 1 200 Kč (roční úroková sazba 417,14 %, RPSN 4 104,92 %) do 21. 3. 2014 na účet Společnosti (viz smlouva o zápůjčce a příkaz k úhradě). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 12. 2017 postoupila Společnost coby postupitel žalobkyni coby postupníkovi pohledávky uvedené v příloze č. 1 Smlouvy; v příloze pod položkou č. 1446 byla uvedena pohledávka žalobkyně za žalovaným (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 27. 12. 2017, příloha smlouvy o postoupení pohledávek). O postoupení pohledávky na žalobkyni byl žalovaný zpraven dopisem Společnosti ze dne 18. 1. 2018, zaslaným žalovanému dne 22. 1. 2018 (viz oznámení o postoupení pohledávky vč. podacího archu). Zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 13 790,44 Kč do 7 dnů od doručení této výzvy dopisem ze dne 2. 4. 2020, který se dostal do sféry žalovaného dne 15 4. 2020 (viz výzva k úhradě dluhu vč. podacího archu a sledování zásilek); žalovaný ničeho neuhradil (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně, kdy splnění dluhu prokazuje dlužník). <b>Právní posouzení věci</b> <i>7. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>8. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).</i> <i>9. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> <i>10. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.</i> <i>11. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.</i> <i>12. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>14. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> <i>15. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.</i> 16. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Pohledávku za žalovaným z tvrzené smlouvy o zápůjčce postoupila Společnost žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 12. 2017 uzavřené mezi Společností jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Postoupení bylo soudu doloženo smlouvou o postoupení pohledávek, přičemž žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena Společností dopisem ze dne 18. 1. 2018, čímž postoupení pohledávky nabylo vůči žalovanému účinnosti. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009 (uveřejněném pod č. 27/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. obč.), nemá na platnost postoupení pohledávky z bezdůvodného obohacení vliv, že byla v postupní smlouvě kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení. 17. Společnost a žalovaný uzavřeli dne 28. 2. 2014 smlouvu o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z., na jejímž základě Společnost jako zapůjčitel poskytla žalovanému coby vydlužiteli v hotovosti částku 5 000 Kč, čímž vznikl smluvní vztah zápůjčky coby reálný kontrakt. Žalovanému vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky společně s poplatkem ve výši 1 200 Kč (roční úroková sazba 417,14 %), tj. celkem částku 6 200 Kč (RPSN 4 104,92 %) do 21. 3. 2014. 18. Soud má nicméně za to, že právní vztah zápůjčky v tomto případě platně nevznikl, neboť žalobkyně náležitě netvrdila, ani neprokázala, že Společnost řádným způsobem posoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. Na výzvu soudu v usnesení ze dne 16. 9. 2020, č. j. 35 C 276/2020-12, jakým způsobem Společnost žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného a jaké doklady si za tímto účelem od žalovaného vyžádala, žalobkyně reagovala tak, že nedisponuje informacemi a důkazy k tomu, jak byla prověřena úvěruschopnost žalovaného a navrhla, aby o věci bylo rozhodnuto podle zásad o bezdůvodném obohacení. Za této situace upustil soud s ohledem na zásadu procesní ekonomie od nařízení jednání, neboť takové jednání by bylo toliko formálního charakteru, kdy by stranám sporu přineslo jen zvýšené náklady a vyšel při právním posouzení věci v souladu s tvrzeními žalobkyně z toho, že Společnost řádn