19 C 247/2021-42 — Okresní soud ve Zlíně

<i>1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“), v rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné (což je tento případ), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.</i> 2. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] (dále též„ společnost“) a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] na jejímž základě společnost žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit za poskytnutí peněžních prostředků úrok ve výši 1 724 Kč, poplatek za zpracování a doručení ve výši 1 250 Kč a poplatek za komfortní splácení v hotovosti ve výši 5 833 Kč, a to v 60 týdenních splátkách ve výši 314 Kč. Žalovaný zaplatil na svůj dluh 7 844 Kč. Žalobkyně požaduje kromě dlužné jistiny a poplatků dále kapitalizovaný úrok ve výši 2 280,97 Kč, úrok ve výši 28 % ročně z dlužné jistiny za dobu od [datum] do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 986,17 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny za dobu od [datum] do zaplacení. Pohledávka za žalovaným vyplývající z uvedené smlouvy byla postoupeny na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ač byla k jednání řádně a včas předvolána, bez omluvy se k němu nedostavila. Soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti (ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř.). 4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé. 5. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že mezi žalovaným a společností [právnická osoba], [IČO], byla dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] jejíž nedílnou součástí jsou smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce. Na základě této smlouvy se společnost [právnická osoba] zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto zápůjčku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 8 807 Kč sestávajícím z úroku ve výši 1 724 Kč, z částky za zpracování a doručení ve výši 1 250 Kč a z částky za komfortní a flexibilní splácení ve výši 5 833 Kč (celkem tedy částku 18 807 Kč) splatit v 60 týdenních splátkách ve výši 314 Kč. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil, že od právního předchůdce žalobkyně v hotovosti převzal celou částku zápůjčky (smlouva o zápůjčce [číslo]). Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas, přičemž právnímu předchůdci žalobkyně uhradil pouze částku 7 844 Kč (tabulka umoření ke smlouvě [číslo]). [právnická osoba], [IČO], následně uzavřela se žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, dle níž byla předmětná pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], seznam postoupených pohledávek). Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno právním předchůdcem žalobkyně dopisem ze dne [datum] (oznámení o postoupení pohledávky). 6. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr, v tomto směru byla žalobkyní předložena formulářová listina nazvaná zákaznická karta ze dne [datum]. V této kartě bylo vyplněno, že žalovaný žije s [role v řízení], [anonymizováno] děti, pracuje jako [anonymizováno], jeho zaměstnavatelem je [právnická osoba], [obec], jeho příjem (mzda) činí [částka], odhadované výdaje [částka]. Na jméno žalovaného je veden bankovní účet. K ověření údajů byl předložen OP, pracovní smlouva/ŽL a 3 výplatní pásky (zákaznická karta ze dne [datum]). <i>7. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.</i> <i>8. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> 9. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. [právnická osoba], [IČO], pohledávku za žalovaným ze smlouvy o zápůjčce postoupila žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi [právnická osoba], [IČO], jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Postoupení bylo soudu doloženo smlouvou o postoupení pohledávek, přičemž žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena společností [právnická osoba] dopisem ze dne [datum]. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009, nemá na platnost postoupení pohledávky z bezdůvodného obohacení vliv, že byla v postupní smlouvě kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení. 10. Ačkoliv na předložené smlouvě o zápůjčce je podpis obou smluvních stran, soud nicméně shledal, že smlouva je neplatným právním jednáním podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., neboť s ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost právního předchůdce žalobkyně s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána věřiteli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. To právní předchůdce žalobkyně nesplnil a tomu odpovídá i výsledek, byť žalovaný svůj dluh z počátku splácel. 11. Žalobkyně v žalobních tvrzeních uvedla, že její právní předchůdce vycházel z informací získaných od žalovaného v kartě zákazníka a tyto informace ověřil oproti dokladům vyžádaným od žalovaného, které však soudu nepředložila. Uvedla, že před uzavřením smlouvy o zápůjčce byla vyplněna karta zákazníka ze dne [datum], přičemž údaje v ní byly ověřeny pracovní smlouvou a výplatními páskami 8, 9, 10. Dále uvedla, že si právní předchůdce žalobkyně z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřil, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. 12. Žalobkyně však nevylíčila rozhodné skutečnosti, když nepopsala, kterými konkrétními listinami její právní předchůdce prověřil tu kterou konkrétní položku příjmů či výdajů uvedenou v kartě zákazníka. Dle karty zákazníka a tvrzení žalobkyně měl být příjem žalované ověřen pracovní smlouvou a výplatními páskami, výdaje však nebyly ověřovány vůbec, ba dokonce nebyly ani blíže specifikovány. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Pouhé vyplnění údajů do formuláře, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány a ověřeny, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě dostatečných informací. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Spokojil-li se právní předchůdce žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních a majetkových poměrech, nedostál povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Soud tedy uzavřel, že v daném případě nebyla úvěruschopnost žalovaného právním předchůdcem žalobkyně ověřována s odbornou péčí tak, jak je vyžadováno zákonem o spotřebitelském úvěru. 13. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. 14. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti věřitele vyplývá z p