19 C 6/2021-31 — Okresní soud ve Zlíně

<i>1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), v rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.</i> 2. Žalobou ze dne 4. 1. 2021 se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 8 716 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p. a. z částky 8 716 Kč od 26. 10. 2020 do zaplacení. 3. Žalobu odůvodnila tím, že je výlučnou vlastnicí spoluvlastnického podílu o velikosti id. 8/40 na pozemku [parcelní číslo], jehož součástí je stavba [adresa], dále na pozemcích [parcelní číslo] a [parcelní číslo] v obci [obec] a [katastrální uzemí] (dále jen„ předmětné nemovitosti“); žalovaný vlastní podíl na předmětných nemovitostech ve výši id. 21/40. Účastníci řízení neuzavřeli dohodu o hospodaření s předmětnými nemovitostmi, ty tak byly v období od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2019 užívány výlučně žalovaným. Požadovaná částka představuje 8/40 v daném místě a čase obvyklého nájemného za uvedené období (2 x 4 358 Kč/rok) s tím, že žalovaný tuto částku nezaplatil ve lhůtě splatnosti, tj. do 25. 10. 2020 dle výzvy žalobkyně ze dne 24. 9. 2020. 4. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé. <b>Závěr o skutkovém stavu</b> 5. Předmětné nemovitosti – pozemek [parcelní číslo], jehož součástí je stavba [adresa], pozemek [parcelní číslo] a pozemek [parcelní číslo] v obci [obec] – [část obce] a k. ú. [část obce], jsou ve spoluvlastnictví žalobkyně (id. 8/40), žalovaného (id. 21/40); zbylý spoluvlastnický podíl ve výši id. 11/40 je evidován na pana„ [jméno] [příjmení], bytem [země]“ (viz výpis z KN pro [územní celek] [část obce], k. ú. [část obce], [list vlastnictví], usnesení zdejšího soudu č. j. 33 D 1016/2010-59 a č. j. 33 D 1017/2010-72). Předmětné nemovitosti tvoří společně funkční celek a jsou užívány žalovaným (viz dopis žalovaného ze dne 29. 10. 2014 a údaje o trvalém pobytu žalovaného). Mezi žalobkyní a žalovaným nebyla doposud uzavřena dohoda o hospodaření se společnou věcí – předmětnými nemovitostmi (nezpochybněným tvrzením žalobkyně). Náhrada za užívání podílu předmětných nemovitostí za období od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2019 byla stanovena odborným pracovníkem odboru Hospodaření s majetkem státu Územní pracoviště [obec] na částku 4 313 Kč za rok 2018 a ve výši 4 403 Kč za rok 2019 (viz stanovení výše náhrady za bezesmluvní užívání). Obdobně byla tato náhrada vypočtena i za období od 1. 1. 2017 do 31. 12. 2017 částkou 4 208 Kč (viz rozsudek zdejšího soudu ze dne 11. 2. 2020, č. j. 46 C 426/2019-32). Žalovaný žalobkyni částku 8 716 Kč neuhradil ani na předžalobní výzvu ze dne 24. 9. 2020, ve které mu k tomu byla poskytnuta lhůta do 25. 10. 2020 (předžalobní výzvou ze dne 24. 9. 2020 vč. dodejky). <b>Právní posouzení věci</b> <i>6. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).</i> <i>7. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.</i> <i>8. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>9. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>10. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění nařízení č. 434/2017 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> 11. Při právním hodnocení byl soud veden následujícími úvahami: Užívá-li spoluvlastník bez dohody spoluvlastníků společnou věc nad rámec svého spoluvlastnického podílu, je povinen to, oč se takovým užíváním obohatil, vydat druhému spoluvlastníkovi podle pravidel o vydání bezdůvodného obohacení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2012, sp. zn. 31 Cdo 503/2011 (uveřejněný pod č. 17/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. obč.)). Vzhledem k tomu, že spoluvlastník, kterému vzniklo bezdůvodné obohacení, není schopen takto spotřebované plnění v podobě výkonu práva nájmu vrátit, musí poskytnout peněžitou náhradu (ve výši v daném místě a čase obvyklého nájemného) jako ekonomickou protihodnotu toho, co nemůže být vydáno (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 2 2001, sp. zn. 25 Cdo 2616/99, či ze dne 27. 3. 2008, sp. zn. 33 Odo 103/2006). 12. Užíváním předmětných nemovitostí žalovaným v roce 2017 nad rámec jeho spoluvlastnického podílu vzniklo žalovanému na úkor žalobkyně bezdůvodné obohacení. Bezdůvodné obohacení v daném případě stanovil soud podle stanoviska odborného zaměstnance žalobkyně ve výši 4 358 Kč, kdy tato částka přiměřeně korespondovala s dosavadní výší bezdůvodného obohacení za předchozí roky užívání předmětných nemovitostí žalovaným (srov. rozsudek zdejšího soudu ze dne 11. 2. 2020, č. j. 46 C 426/2019-32). Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky výzvou ze dne 8. 3. 2018, v němž žalovanému stanovila termín k úhradě do 25. 10. 2020. Žalovaný nicméně na dlužné částce v datu splatnosti ani doposud ničeho dobrovolně neuhradil, pročež jej k tomu zavázal soud svým rozhodnutím. 13. Jelikož žalovaný neuhradil dlužnou částku k datu splatnosti (tj. do 25. 10. 2020), dostal se dnem následujícím po jeho splatnosti do prodlení s jeho úhradou a žalobkyně má tak dle § 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 9,25 % p. a. S ohledem na uvedené přiznal soud žalobkyni úrok z prodlení ve výši 9, 25 % ročně z částky 8 716 Kč od 25. 10. 2020 do zaplacení (výrok I.). <b>Náklady řízení a lhůta k plnění</b> 14. Žalobkyně byla v řízení neúspěšná toliko v nepatrném rozsahu, proto jí soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Účelně vynaložené náklady žalobkyně ve výši 600 Kč tvoří dva režijní paušály po 300 Kč za předžalobní výzvu ze dne 24. 9. 2020 a písemné podání žaloby dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. ve znění pozdějších předpisů (výrok III.). 15. Jelikož procesně úspěšná žalobkyně je podle § 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, osvobozena od hrazení soudních poplatků, je procesně neúspěšný žalovaný povinen podle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. uhradit České republice – Okresnímu soudu ve Zlíně soudní poplatek za žalobu ve výši 1 000 Kč stanovený dle položky 1 bod 1 písm. a) Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb. (výrok IV.). 16. Lhůty ke splnění uložených povinností stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, když ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody.