28 C 252/2020-52 — Okresní soud ve Zlíně

1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále o. s. ř.), soud v rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p. a. z částky 5 000 Kč od 22. 6. 2018 do 19. 11. 2019 v kapitalizované výši 599,66 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p. a. z částky 5 000 Kč od 13. 12. 2019 do zaplacení jakožto nezaplaceného úvěru poskytnutého právní předchůdkyní žalobkyně žalovanému na základě smlouvy o úvěru ze dne [datum]. 3. Žalobkyně i žalovaný souhlasili v souladu s § 115a o. s. ř. s projednáním věci bez nařízení jednání s tím, že soud má zato, že věc lze rozhodnout na základě předložených listinných důkazů. 4. Z listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] a žalovaný uzavřely Smlouvu o úvěru [číslo] dne [datum], na základě níž právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti finanční prostředky ve výši 5 000 Kč a žalovaný se je zavázal splatit do 30 dnů. Úvěr byl poskytnut bezúročně. Žalovaný potvrdil převzetí finančních prostředků v hotovosti podpisem smlouvy o úvěru (Smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum], Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne [datum]). Dne 22. 5. 2018 prodloužila právní předchůdkyně žalobkyně splatnost úvěru o 30 dnů (Smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum]). Právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky výzvami ze dne 1. 5. 2018, 22. 5. 2018 a 2. 8. 2018 (upomínky ze dne 1. 5. 2018, 22. 5. 2018 a 2. 8. 2018). 5. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila právní předchůdkyně žalobkyně s účinností k [datum] pohledávku za žalovaným žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 7. 1. 2020 (Smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], [anonymizováno] 1, potvrzení o přijetí platby ze dne [datum], oznámení o postoupení pohledávky ze dne 7. 1. 2020, podací arch). Zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 7. 9. 2020 (předžalobní výzva ze dne 7. 9. 2020, podací arch). Z ostatních předložených důkazů neučinil soud žádná relevantní skutková zjištění. Pohledávku za žalovaným právní předchůdkyně žalobkyně postoupila v souladu s § 1887 a násl. o. z. žalobkyni, která je proto v řízení aktivně věcně legitimována. 6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 10. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená 11. Zákon o spotřebitelském úvěru vychází ze zásady rovnosti stran, kdy fakticky nerovné postavení spotřebitele ve vztahu s podnikatelem je dorovnáváno dotčenou právní úpravou směřující k vyvážení této faktické nerovnosti, projevující se ochranou spotřebitele jako slabší strany. Z podstaty věci si peněžní prostředky ze spotřebitelského úvěru nejčastěji obstarávají osoby, které volných peněžních prostředků nemají nazbyt, nebo je dokonce zcela postrádají a jejich cílem je úvěr, někdy za každou cenu, získat. Svou schopnost úvěr splácet pak subjektivně často přeceňují a naopak podceňují rizika s jeho vzetím spojená. Také proto je povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy zákonem ukládána nikoli spotřebiteli samotnému, ale poskytovateli, od něhož se očekává, že k tomuto přistoupí jakožto profesionál v daném oboru s náležitou odbornou péčí a objektivitou (viz rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, č. j. 27 Co 221/2019). Poskytovatel tak smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud výsledek posouzení úvěruschopnosti napovídá, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Jedná se o posílení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet (viz Důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). 12. České spotřebitelské právo ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru je mimo jiné transponovanou směrnicí č. 2008 /48/, kde se v čl. 8 odst. 1 věty první stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. V čl. 23 směrnice č. 2008 /48/ se dále stanoví, že členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Soudní dvůr Evropské unie rozhodl rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 o žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce ve věci OPR Finance s. r. o. proti GK tak, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 13. Přestože přesný postup při ověřování úvěruschopnosti spotřebitele není nijak zákonem o spotřebitelském úvěru ani transponovanou směrnicí č. 2008 /48/ blíže přesněji specifikován, je zřejmé, že žalobkyně je povinna vždy řádně, se všemi znalostmi profesionála a s péčí řádného hospodáře prověřit úvěruschopnost žalované. Žalobkyně by si měla veškeré údaje týkající se finanční a majetkové situace spotřebitele řádně ověřit, a to zejména předložením potřebných listin (např. výpis z účtu, pracovní smlouva, mzdový výměr) a nikoli jen spoléhat na tvrzení spotřebitele, které může být úmyslně či neúmyslně zkresleno subjektivním vnímáním. Žalobkyně však v řízení neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně tuto svou zákonnou povinnost splnila. Žalobkyně sama uvedla, že údaji o řádném prověření úvěruschopnosti žalovaného nedisponuje. Soud proto shledal uzavřenou Smlouvu o úvěru jako neplatnou. 14. Soud v souladu s § 118a odst. 2 o. s. ř. právně posoudil nárok uplatněný žalobkyní jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o. z., poněvadž v řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému při podpisu S