36 C 251/2021-61 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení neuhrazené pohledávky ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně obchodní korporací [právnická osoba] (dále jen právní předchůdce) a žalovanou. Žalovaná zápůjčku ve výši 10 000 Kč řádně nesplácela, uhradila pouze 2 000 Kč. Žalovaná pohledávka představuje neuhrazenou jistinu ve výši 9 000 Kč, nehrazený poplatek ve výši 6 375,58 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 181,25 za dobu od 21. 5. 2018 do 14. 6. 2018, 29% p.a. úrok z nesplacené jistiny 9 000 Kč ode dne 15. 6. 2018 do zaplacení, úrok z prodlení v kapitalizované výši 736,58 za dobu od 14. 6. 2017 do 14. 6. 2018 a 8,05% p.a. úrok z prodlení z jistiny 9 000 Kč za dobu od 15. 6. 2020 do zaplacení. Aktivní legitimaci žalobkyně opírala o smlouvu o postoupení pohledávek ze dne [datum]. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Ač byl k jednání řádně a včas předvolán, bez omluvy se k němu nedostavil. Soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). 3. Před jednáním vzala žalobkyně žalobu zpět ohledně částky 343,06 Kč představující kapitalizovaný úrok z prodlení. V souladu s § 96 odst. 1, 2, 4 o.s.ř. soud řízení v rozsahu zpětvzetí výrokem I zastavil, aniž by zjišťoval stanovisko žalovaného. 4. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi společností obchodní korporací [právnická osoba] a žalovanou byla v návrhu označená smlouva uzavřena, částka 10 000 Kč byla žalované předána (smlouva) a žalovaná pohledávka byla na žalobkyni postoupena (smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] a seznam postoupených smluv). 5. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalované splácet zápůjčku, žalobkyně tvrdila, že ji její právní předchůdce prověřil na základě informací sdělených žalovanou a zaznamenaných v zákaznické kartě, jejichž pravdivost ověřil z dokladů, které žalovaná předložila. Zákaznickou kartu ani posuzované doklady žalobkyně nepředložila s tím, že je nemá k dispozici, avšak žalovaná podpisem smlouvy o zápůjčce potvrdila, že ověření schopnosti zápůjčku splácet tímto způsobem proběhlo. 6. Žalobkyně dále poukazovala na to, že smlouva o zápůjčce byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění, účinném ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), přičemž neposouzení úvěruschopnosti dlužníka věřitelem nezakládá absolutní neplatnost smlouvy (§ 87 odst. 1 tohoto zákona). <i>7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>8. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.</i> <i>9. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.</i> <i>10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>11. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> 12. K námitce žalobkyně, že porušení povinnosti úvěrujícího řádně ověřit schopnost dlužník úvěr splácet zakládá jen relativní neplatnost smlouvy a soud zkoumá, zda věřitel řádně ověřil úvěruschopnost dlužníka, jen k jeho námitce (§ 87 odst. 1 o spotřebitelském úvěru), je třeba odkázat na rozhodnutí Ústavního soud sp. zn. III. ÚS 4129/2018, v němž Ústavní soud zdůraznil veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti úvěrujícího řádně ověřit úvěruschopnost dlužníka úvěr splácet. Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, který mj. uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Řádným splnění povinnosti prověřit schopnost dlužníka úvěr řádně splácet není tedy chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako úvěrující, ale v širším pojetí celá společnost. 13. Je-li dán veřejný zájem na řádném a s odbornou péčí provedeném posouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet, nelze ochranu dlužníkům v soudním řízení poskytnout jen selektivně, pokud jsou v řízení aktivní a namítají, že v jejich případě úvěrující schopnost úvěr splácet řádně nezkoumal. 14. V uvedeném nálezu Ústavní soud poukázal na nezměněný obsah § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve srovnání s § 9 z. č. 145/2010 Sb. a zdůraznil, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, přičemž schopností dlužníka úvěr reálně splatit by se jako obecným principem měly zabývat bez ohledu na to, zda je výslovně zakotven v zákoně, jinak dochází k porušení práva na spravedlivý proces. 15. S ohledem na shora uvedené judikatorní závěry, má soud za to, že neplatnost smlouvy v důsledku porušení povinnosti úvěrujícího řádně posoudit schopnost dlužníka úvěr splácet (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) je nutno chápat jako absolutní dle § 588 věty první o. z., protože odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přičemž soud k ní přihlíží z úřední povinnosti. 16. V daném případě žalobkyně přes poučení soudu netvrdila a neprokázala skutečnosti, z nichž by vyplývalo, že se její právní předchůdce před uzavřením smlouvy o zápůjčce schopností žalované zápůjčku splatit řádně zabýval. Žalobkyně pouze obecně uvedla, že její právní předchůdce po žalované vyžadoval informace k jejím poměrům, což nevypovídá nic o tom, jaké konkrétní informace měl její právní předchůdce od žalované před uzavřením smlouvy k dispozici a jaké si zjistil sám, zda byly poskytnuty informace jak k příjmům, tak k výdajům žalované, z jakých dokladů byly informace sdělené žalovanou ověřovány, jaké skutečnosti byly z předložených dokladů zjištěny. Absence těchto tvrzení a důkazů je prokazujících zcela vylučuje možnost soudu posoudit, zda a jak byla úvěruschopnost žalované posouzena. 17. Podpis žalované pod smlouvou o zápůjčce, který měl podle žalobkyně stvrdit, že řádné posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy proběhlo, není dostatečným důkazem. Žalovaná v pozici žadatele o zápůjčku, jejíž jednání je ovlivněno zájmem zápůjčku získat, z povahy věci není a nemůže být garantem náležitého prověření úvěruschopnosti ze strany věřitele. 18. Jelikož žalobkyně netvrdila a neprokázala splnění zákonné povinnosti spočívající v posouzení úvěruschopnosti žalované je smlouva o zápůjčce absolutně neplatná a účastníci tak byli povinni vrátit, co si na jejím základě vzájemně plnili (§ 2993 o. z.). Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni částku 8 000 Kč (rozdíl poskytnuté jistiny 10 000 Kč a zaplacených 2 000 Kč), k jejímuž zaplacení ji soud zavázal, a v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení dalších nároků plynoucích ze smlouvy o zápůjčce (poplatek a smluvní úrok), žalobu zamítl. 19. Příslušenství sdílí osud věci hlavní, a proto může být žalobkyni přiznán nárok na úrok z prodlení výhradně z částky 8 000 Kč, když v tomto rozsahu byla žaloba důvodná. Jelikož v daném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti a tato není a zákonem stanovena, za den splatnosti je proto třeba považovat den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž za takovou výzvu nelze považovat určení splatnosti v neplatné smlouvě. Jelikož oznámení o postoupení pohledávky i předžalobní výzva byly žalované odeslány na adresu [obec a číslo], která nebyla uvedena ve smlouvě, přičemž žalobkyně nepředložila důkaz o tom, že taková adresa byla pro účely doručování žalov