36 C 287/2021-56 — Okresní soud ve Zlíně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky s tvrzením, že za měsíce listopad 2019 až červenec 2020 její právní předchůdkyně [právnická osoba] s.r.o. vyplatila žalované mzdu ve výši 10 000 Kč měsíčně za výkon administrativních a konzultačních prací, které žalovaná měla vykonávat na základě dohody o provedení práce uzavřené dne [datum]. Žalovaná však tyto práce nevykonávala, proto jí mzda nepřísluší a je ji povinna vrátit. Žalovaná pohledávka byla žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum]. 2. Žalovaná argumentaci o bezdůvodném obohacení odmítla s tvrzením, že žalovaná částka jí byla vyplacena podle dohody o provedení práce ze dne [datum] jako odměna ke mzdě vyplácené [právnická osoba] [anonymizováno] s.r.o., u které byla zaměstnána na pozici obchodní ředitelky a zástupkyně technického ředitele. Práci tedy vykonávala pro [právnická osoba], na čemž byla [právnická osoba] s.r.o. dohodnuta s jednatelem [právnická osoba] [anonymizováno] s.r.o. 3. Před zahájením jednání vzala žalobkyně podáním ze dne [datum] žalobu částečně zpět ohledně úroku z prodlení žalovaného do [datum], proto soud řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil, aniž by zjišťoval stanovisko žalované (§ 96 odst. 1, 2, 4 o.s.ř.). 4. Ze shodných tvrzení účastníků vyplývá, že žalovaná částka byla žalované vyplacena [právnická osoba] s.r.o. jako mzda podle dohody o provedení práce uzavřené dne [datum] mezi žalovanou a [právnická osoba] s.r.o. Jedná se tedy o mzdový nárok ze základního pracovněprávního vztahu, mezi něž vztah z dohody o provedení práce patří (§ 3 zákoníku práce). Zda na jeho zaplacení žalované vznikl nárok nebo nevznikl, případně zda byly naplněny předpoklady pro jeho vrácení, nic nemění na tom, že předmětem řízení je pracovněprávní nárok ze základního pracovněprávního vztahu mezi [právnická osoba] s.r.o. a žalovanou. 5. Žalobkyně svou aktivní legitimaci v projednávané věci opírala o smlouvu o postoupení pohledávky ze dne [datum], kterou na ni [právnická osoba] s.r.o. žalovanou pohledávku postoupila, což postupitel žalované oznámil dopisem ze dne [datum]. 6. V projednávané věci soud aplikoval z. č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění účinném ke dni [datum] (dále jen zákoník práce), kdy byla uzavřena postupní smlouva. <i>7. Dle 346d odst. 4 zákoníku práce pohledávku ze základního pracovněprávního vztahu, kterou má zaměstnavatel vůči zaměstnanci nebo zaměstnanec vůči zaměstnavateli, není možné postoupit na jiného.</i> <i>8. Dle § 3 zákoníku práce jsou základními pracovněprávními vztahy pracovní poměr a právní vztahy založené dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr.</i> <i>9. Dle § 346e zákoníku práce odchýlí-li se smluvní strany od úpravy uvedené v § 346d, nepřihlíží se k tomu.</i> 10. Z citované právní úpravy vyplývá, že postoupení pohledávky ze základního pracovněprávního vztahu není přípustné, bez ohledu na to, zda se jedná o pohledávku zaměstnance za zaměstnavatelem či naopak (§ 346d odst. 4 zákoníku práce). Ustanovení § 346d odst. 4 zákoníku práce zakazující postoupení pohledávky z pracovněprávního má kogentní povahu a subsidiární aplikace občanského zákoníku není možná (§ 4a odst. 1 zákoníku práce) Smlouva o postoupení pohledávky není právní skutečností, s níž lze spojovat převod práv z pracovněprávního vztahu (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 3628/2018, sp. zn. 21 Cdo 389/2014). 11. Právní jednání, kterým mělo dojít k postoupení pohledávky z pracovněprávního vztahu, je zdánlivé a nepřihlíží se k němu (§ 346e zákoníku práce). Žalobkyně tak není nositelem pohledávky uplatněné v projednávané věci, proto soud žalobu zamítl, aniž by prováděl účastníky navržené důkazy k prokázání okolností vyplacení žalované částky. 12. Procesní zavinění za částečné zastavení řízení je nutno přičítat žalobkyni, která vzala žalobu ohledně úroku z prodlení zčásti zpět, aniž by žalovaná dobrovolně plnila (§ 146 odst. 2 věta první o.s.ř.). Ve zbytku řízení byla žalobkyně neúspěšná, proto byla povinna nahradit žalované účelně vynaložené náklady řízení (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). Přiznaná částka 20 461 Kč představuje odměnu advokáta za zastupování žalované ve výši 3× 4 700 Kč dle § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. za převzetí a přípravu zastoupení, vyjádření k žalobě a účast u jednání, paušální náhradu hotových výdajů ve výši 3× 300 Kč dle § 13 odst. 1, 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. za výše uvedené tři úkony právní služby, náhradu jízdních výdajů ve výši 1 310 Kč dle § 156 a násl. z. č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, v platném znění, za cestu z Ostrova u Macochy do Zlína k jednání a zpět (2×90 km) vozidlem Volkswagen Turan RZ 1 [anonymizováno] [číslo] při spotřebě pro kombinovaný provoz 5,3 l /100 km a ceně motorové nafty 27,20 Kč (§ 4 písm. c) vyhl. č. 589/2020 Sb.) a sazbě základní náhrady 4,40 Kč/km (§1 písm. b) vyhl. č. 589/2020 Sb.), náhradu za promeškaný čas dle § 14 odst. 1, 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši 6× 100 Kč za šest započatých půlhodin strávených na cestě z Ostrova u Macochy do Zlína za zpět (75 min×2) a 21% DPH ve výši 3 551 Kč z přiznané odměny a náhrad (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). Přiznanou náhradu nákladů řízení je žalobkyně povinna zaplatit k rukám právního zástupce žalované (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).